Jednání mezi Prahou a Vídní mají i příznivou tvář
Zatímco si korutanský hejtman Jörg Haider a český premiér Miloš Zeman v minulých dnech navzájem posílali přes hranice nadávky, z Rakouska zaznívaly také vstřícné tóny vůči Praze. Kvůli probíhajícímu plebiscitu proti jaderné elektrárně Temelín je však nebylo příliš slyšet. Ministr financí za stranu Svobodných Karl–Heinz Grasser prohlásil na vídeňském fóru investorů, že rozšíření Evropské unie bude výhodné pro Rakousko i kandidátské státy. „Jsem přesvědčen o tom, že Česká republika nebude v první vlně rozšiřování Evropské unie chybět, dodal Grasser. Ministr financí je považován za představitele racionálního křídla Svobodných, byť i on podpořil lidové hlasování, které by podle jeho stranických kolegů mělo vést právě k vetu vůči českému vstupu do unie. Vyjadřuje to, co si myslí řada rakouských odborníků – ekonomika jejich země rozšíření Evropské unie potřebuje a Česko je významným hospodářským partnerem. O to podivněji znějí slova Miloše Zemana, který v rozhovoru pro rádio Frekvence 1 vyzval Rakušany, aby se zbavili nejen „postfašisty Haidera, ale celé strany Svobodných. Rakouský tisk se shoduje v tom, že tím povzbudil radikály, nikoliv racionálně uvažující politiky. Dvě tváře vztahů. V době vrcholící rakouské kampaně proti Temelínu se na první pohled zdá, že Vídeň a Praha nejsou schopny rozumně diskutovat téměř o ničem. Mnozí to tak nevidí. „Česko–rakouské vztahy mají dvě tváře, říká Gregor Schusterschitz z rakouské ambasády v Praze. Pevné vazby mezi oběma zeměmi jsou patrné zvláště v ekonomice: český export do Rakouska i import z Rakouska dosahují výše zhruba dvou miliard eur za rok. Jižní soused je třetím nejvýznamnějším obchodním partnerem Česka. Stejnou pozici (za Německem a Nizozemskem) Rakušané za–ujímají, i pokud jde o příliv zahraničních investic do České republiky. Jejich podíl vzrostl zvláště po vstupu rakouské banky Erste do České spořitelny. O tom, jak výhodné jsou tyto vztahy pro Českou republiku, svědčí i skutečnost, že loni poprvé se jí podařilo docílit pozitivní obchodní bilance. List Der Standard napsal, že to dokumentuje rostoucí kvalitu českých výrobků. Špidla a Gross jinak. Ani na vládní úrovni však zdaleka nejde o pouhou výměnu nadávek. Zástupci různých resortů totiž udržují poměrně úzké vztahy, nebo se je alespoň snaží do budoucna budovat. Ve světle Zemanových výroků je možná pikantní, že ve dvoustranné spolupráci se jako šéfové svých resortů významně angažují dva přední politici české sociální demokracie – ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla a ministr vnitra Stanislav Gross. „Česko a Rakousko připravují řadu společných projektů v oblasti policejní spolupráce, vzdělávání policistů, ilegální migrace včetně výměny informací, azylových řízení a součinnosti úřadů práce, upozorňuje Gregor Schusterschitz. Česká diplomacie zatím nehledá cestu k „racionálnímu křídlu Svobodných, na vládní úrovni však kontakty s představiteli této strany nejsou výjimkou. Pražská zahraniční politika zřejmě – na rozdíl od Miloše Zemana – počítá s tím, že Svobodní jsou navzdory všem výhradám v Rakousku považováni za legitimní politickou sílu, zastoupenou ve vládní koalici. „V tuto chvíli bych nedoporučoval, aby se Česko zabývalo jednáním s racionálním křídlem Svobodných, řekl týdeníku EURO zástupce ředitele pražského Ústavu mezinárodních vztahů Petr Drulák. „Na druhé straně nemá smysl přilévat olej do ohně. Diplomat by si neměl zavírat dveře nikam. Musíme vycházet z toho, že v Rakousku mají tuto vládu, dodává Drulák. Společné zájmy. Před necelým rokem přišla rakouská ministryně zahraničí Benita Ferrerová–Waldnerová s projektem partnerství pro střední Evropu. Smyslem iniciativy je využít společných zájmů, které mají země střední Evropy – Rakousko, Česko, Maďarsko, Slovensko, Polsko a Slovinsko, a společně je podle potřeby prosazovat také v budoucí rozšířené Evropské unii. Vídeň se také nabídla, že už dnes jako člen unie může na evropských fórech občas podpořit zájmy kandidátských států. Čeští pochybovači (například šéfredaktor časopisu Listy Václav Žák) argumentují tím, že v česko–rakouských vztazích se společné zájmy hledají obtížně. Ukazuje se však, že jen v oblasti dopravy či příhraniční spolupráce je zájem Prahy i Vídně o společné projekty značný, byť nynější napětí jejich rychlému naplnění nepomáhá. (Větším problémem ovšem může být často nedostatek peněz na české straně.) Není pochyb o tom, jaký ekonomický význam bude mít plánované dobudování dálnic mezi Lincem a Českými Budějovicemi, Vídní a Brnem (podobně jako mezi Vídní a Bratislavou) či modernizace železnice – rovněž mezi Lincem a Českými Budějovicemi. Horší je to s pomocí, kterou Vídeň nabízí českému vstupu do unie. Česká diplomacie upozorňuje, že při jednáních Prahy s unií se rakouské a české postoje velmi často rozcházely – nejen v kapitole „energetika , ale i „životní prostředí , „volný pohyb osob , „doprava či „daně . Gregor Schusterschitz si přesto myslí, že existují i pozitivní příklady: „Podpořili jsme požadavek, aby se kandidátské země zúčastnily Konventu o budoucí podobě Evropské unie. Nevýhodný bojkot Prahy. Více nadějí přináší skutečnost, že si řada Rakušanů stále více uvědomuje, jak by pro ně bylo ekonomicky nevýhodné vetovat přijetí Česka do unie. Z tohoto důvodu také nynější hlasování odmítl Svaz průmyslu Horních Rakous, země hraničící s jižními Čechami. Profesor Friedrich Schneider z univerzity Johannese Keplera v Linci vypracoval studii, tvrdící, že česká neúčast v unii by snížila roční růst rakouského hrubého domácího produktu o celou třetinu. Odklad českého vstupu by totiž mohl částečně oslabit existující obchodní vazby a zredukovat příliv rakouských investic. „Kdyby se Česko nestalo součástí jednotného trhu Evropské unie, jeho ekonomika by na to doplatila mnohem více než naše, ale také pro Rakousko by to bylo velmi nevýhodné, uvedl Schneider v rozhovoru pro týdeník EURO. Zatímco vstup Česka do unie by Rakousku přinesl až sedm tisíc nových pracovních míst, v opačném případě by Rakušané mohli o stejný počet míst přijít. „Přijetí Česka do Evropské unie přispěje k odstranění zbývajících obchodních bariér, zdůrazňuje profesor Schneider. Rakouské zboží se tak lépe uplatní na českém trhu, a to i díky nižším cenám. Členství v unii také povede ke zvýšení české životní úrovně a kupní síly obyvatelstva – pravděpodobně tedy i poptávky po rakouském zboží. Značnou část nových pracovních míst by měly vytvořit rakouské malé a střední podniky, dodává Schneider. Veto? Pochybuji. Odborníci se spíše shodují v tom, že Rakousko nakonec po vetu vůči vstupu Česka do unie nesáhne. Tím by si totiž pošramotilo svoji vlastní pověst. „Je to naprosto vyloučené, míní Gregor Schusterschitz. Podobný názor má i Petr Drulák: „Nevěřím tomu, že by to mohli udělat. Svobodní teď tuto kartu vytahují, ale je otázkou, zda by se sami k takovému kroku odhodlali, kdyby to bylo pouze na nich. O dalších dvou klíčových stranách – lidovcích a sociálních demokratech – nemluvě. „To však neznamená, že by se česká zahraniční politika neměla zabývat zásadním problémem česko–rakouských vztahů, upozorňuje Drulák. Není pochyb o tom, že tyto vztahy jsou dnes v kritické fázi. Očekávaná diskuse kolem Benešových dekretů hrozí dalším růstem napětí. Přesto je evidentní, že nebýt žab na prameni – politiků, kteří bezmyšlenkovitě dští síru – mohl by se potenciál česko–rakouských vztahů projevit mnohem rychleji.
