Kulturní památka Slovanská epopej nikdy nepřešla do vlastnictví Prahy, a spadá tak do dědictví po manželce autora díla Alfonse Muchy. Právník malířova příbuzného Johna Muchy to ve středu uvedl u soudu, který začal projednávat Muchovu žalobu na Prahu. Hlavní město se hájí mimo jiné tím, že malíř vlastníkem pláten vůbec nebyl, protože jejich vytvoření si u něj objednal americký mecenáš Charles Crane, který je věnoval Praze.
John Mucha podal žalobu na určení vlastnictví, protože se snaží zabránit zapůjčení Slovanské epopeje do Asie, kam má dílo odcestovat již příští měsíc. „Dědeček daroval absolutně jasně epopej přes Prahu národu, a ne aby se vyvážela někam do ciziny. A proto mě Praha donutila k tomuto smutnému kroku,“ řekl. Kdyby ve sporu uspěl, snažil by se prý o konstruktivní spolupráci s hlavním městem. Pokud by se to nepodařilo, obrátil by se na Moravský Krumlov, kde byla epopej vystavena desítky let.
„Zatím nemám za prokázané, že by pan Alfons Mucha někdy byl majitelem Slovanské epopeje,“ konstatovala v závěru jednání soudkyně Martina Tvrdková z Obvodního soudu pro Prahu 1. John Mucha jí musí do 30 dnů předložit důkaz, že malíř nebyl pouhým zhotovitelem díla. Jinak neunese důkazní břemeno a spor prohraje. Žalobce chce pátrat v Craneově archivu po dokumentech, které by doložily, že se Crane nikdy necítil být vlastníkem epopeje.
Muchova epopej patří na vrch Vítkov, myslí si starostka Prahy 3:
Starostka Hujová: Mucha patří na Vítkov
Muchův příbuzný argumentuje tím, že Praha nikdy nesplnila malířovu podmínku, podle níž měla pro epopej vystavět důstojné prostory. „Kruciální doklad je dopis Alfonse Muchy z roku 1909, kdy učinil Praze nabídku, že vytvoří Slovanskou epopej, a projevil úmysl ji darovat, pokud k tomu Praha zbuduje zvláštní nemovitost, výstavní síň. O pár dní později město nabídku přijalo s velkým vděkem. Mucha svůj závazek splnil, ale hlavní město Praha za bezmála sto let nebylo schopno svému závazku dostát,“ uvedl advokát žalobce František Vyskočil.
Malíř prý v deníkovém zápisu z roku 1939 vyjádřil silnou deziluzi nad tím, jakým způsobem je s epopejí nakládáno. Zvažoval, že by „toto břímě“ z Prahy sňal, v čemž mu podle právníka zřejmě zabránila předčasná smrt po výslechu na gestapu.
Advokát města Roman Felix tvrzení žaloby odmítl s tím, že Praha je jednoznačně nezpochybnitelným vlastníkem epopeje. „Praha odvozuje svoje vlastnictví z rozhodnutí ministerstva kultury z února 1993 vydaného na základě zákona o majetku obcí, nikoliv z historických dokumentů. Vychází z dobré víry, se kterou v roce 1993 sbírku převzala,“ prohlásil.
Obrazy za 100 tisíc dolarů
Zároveň řekl, že pokud by na to soud nepřistoupil, poukazuje město také na to, že dárcem pláten byl mecenáš Crane. „Obrazy nikdy nebyly ve vlastnictví Muchy,“ uvedl a dodal, že už z písemné komunikace z roku 1910 vyplývá, že tím, kdo obrazy daruje Praze, bude Crane, nikoliv Mucha. V předávacím protokolu k prvním třem plátnům se pak prý výslovně hovoří o tom, že dárcem je Crane.
V roce 1913 navíc mezi Muchou a Cranem vznikla smlouva, která podle Prahy splňuje znaky smlouvy o dílo: Američan si u malíře objednal zhotovení 20 pláten a zavázal se mu za to zaplatit 100 tisíc dolarů. Právník poznamenal, že dnes by tato částka představovala zhruba 60 milionů korun, a že ji tedy nelze pokládat za pouhý finanční příspěvek, ale za řádnou odměnu. Crane prý ve smlouvě jasně stanovil, že Mucha je povinen předat obrazy do vlastnictví Prahy.
Praha také konstatovala, že sestra Johna Muchy, tedy další dědička, vlastnictví hlavního města nezpochybňuje. K citovanému záznamu z Muchova deníku právník města podotkl, že argumentovat tezí, kterou její autor z textu sám vyškrtal, je nepřípadné. Jednání bude pokračovat v březnu, kdy by soud mohl vyhlásit i rozsudek.
