Dědeček Samuel založil firmu v Montrealu roku 1924. Vnuk Edgar mladší z ní odešel v prosinci 2001. Rodina Bronfmanů, kterou Samuel přivedl za oceán z Ruska, tak před několika týdny ztratila vliv na své mnohaleté impérium, známé jako Seagram.
Odchod Edgar juniora z exekutivy společnosti nebyl pro rodinu krokem ani překvapivým, ani přehnaně sentimentálním. Seagram, za dědečka Samuela výhradně výrobce slavných destilátů, se od roku 2000 krčil jako jedna z divizí mediálního gigantu Vivendi Universal. V této společnosti, které Edgar junior firmu prodal, už Bronfmanové nikdy neměli hrát první housle.
Muž, který změnil hudební průmysl.
„Bylo jasné, že je pouze mužem číslo 2, a nikoli číslem 1,“ vyprovodil v prosinci Edgara Bronfmana juniora předseda správní rady a generální ředitel Vivendi Universal Jean-Marie Messier. Ovšem nikoli s ironií. Messier ocenil schopnost místopředsedy správní rady Edgara juniora vybírat správné lidi a utvářet tým: „Hrál podstatnou roli v hladké integraci dvou firemních kultur.“
Co vlastně šestačtyřicetiletý Bronfman s rodinnou společností učinil?
Převzal ji od svého otce, Edgara seniora, v roce 1994. Tehdy to byla montrealská firma známá především svými značkovými alkoholy (například whisky Chivas Regal) a držením významného balíku akcí energetického a chemického gigantu DuPont. Jenže takové portfolio Edgarovi mladšímu nestačilo. Do svých třiceti let se pokoušel uspět ve filmu a showbyznysu, a byť jej v Hollywoodu nikdy nepřestali nazývat diletantem, svých plánů v zábavním průmyslu se nevzdal. Hned v roce 1995 koupil za 5,7 miliardy dolarů osmdesátiprocentní kontrolní podíl společnosti MCA, jež vlastnila studio Universal Pictures. Jeho největší strategický čin pak přišel o tři roky později. V roce 1998 koupil Edgar Bronfman za 10,4 miliardy dolarů firmu PolyGram Music, což upevnilo pozici Universalu více, než si kdokoli mohl představit. Aby se Edgar mohl stát nejvlivnějším hudebním bossem na světě, prodal DuPont a výrobce džusů Tropicana. Zisky ze zábavního průmyslu tvořily 70 procent procent příjmů firmy, nápoje se staly méně významnými.
Ti, s kterými Edgar mladší pracoval, tvrdí, že změnil historii hudebního průmyslu. Prezident Universalu Ron Meyer řekl Los Angeles Times, že Bronfman stvořil „neuvěřitelnou, úžasnou společnost“. Doug Morris, vedoucí hudební divize, vysvětlil proč: „Měl odvahu k neobvyklým tahům. Koupili jsme například kontroverzní značky Interscope a Def Jam. Všichni se jich báli, ale Universal tak získal téměř celou špičku rappových muzikantů.“
Lidé, které Edgar bez milosti vyhodil, jej naopak pomlouvají. Bývalý generální ředitel Universalu Frank Biondi tvrdí, že Edgarův manažerský styl byl velmi neosobní, často necitlivý až cynický.
Kromě dvou zmíněných obchodů soustředil Edgar Bronfman mladší pozornost firmy na zábavní parky. V roce 1999 otevřel Universal zábavní park v Orlandu, a přímo tak začal konkurovat společnosti Walt Disney Co. Loni byl pak dokončen první zábavní park v Japonsku.
Podle analytiků, které pravděpodobně neovlivnilo juniorovo - prý amatérské - psaní písní pod různými pseudonymy (pro film Daylight jako Sam Roman, hit Celine Dionové To Love You More jako Junior Miles) nebylo Edgarovo období zcela neúspěšné. Universal pod jeho vedením prodával 30 procent všech desek, které si lidé koupili ve Spojených státech, filmové studio se propracovalo zpět na vrchol mezi nejlepší a koneckonců i lukrativní prodej společnosti do rukou Vivendi je hodnocen jako úspěch. A zač je kritizován? Za to, že se v roce 1997 zbavil cenných televizních společností Universalu včetně SciFi Network a USA Network, za to, že sám nevybudoval kabelovou síť, za to, že selhal mnohamilionový projekt na internetovový přenos hudby a konečně, že si příliš nevšímal divize nápojů. Té divize, u níž ve dvacátých letech díky dědovi Samuelovi všechno začalo. Divize se stabilním, ale jen mírným nárůstem zisků.
Děd a otec.
Přistěhovalec z Ruska Samuel Bronfman, pokud z onoho světa dokáže sledovat osudy firmy, ovšem musí překousnout další změnu majitele. Stejně jako vnuk Edgar, ani společnost Vivendi Universal o nápoje nestojí. Nápojovou divizi Seagramu koupily společně britská firma Diageo a francouzská Pernod Ricard. Nejprve se zdálo, že ke spojení nedojde, neboť americký antimonopolní úřad transakci zamítl, ale v prosincovém odvolacím řízení byl již obchod povolen. Protože Pernod Ricard vlastní také karlovarskou Becherovku, osud Samuela Bronfmana se začal týkat i České republiky. S Janem Becherem má ale společného pramálo.
Samuel počal bohatnout v době, kdy ve Spojených státech platila prohibice. Pálil alkoholy v Kanadě a prodával je přes hranice. Když byly prohibiční zákony zrušeny, učinil ze Seagramu jednu z největších firem svého druhu v Severní Americe. Pokud legendy nelžou, svým pracovním stylem si jsou blíže spíše s vnukem než se synem - i on byl prý drsný na své podřízené, i on měl obchodní vize, za kterými nezkrotně stál.
Samuel vedl firmu až do své smrti v roce 1971; tehdy se stal prezidentem společnosti jeho dvaačtyřicetiletý syn, dnes Edgar senior. Ten se nápojům věnovat nepřestal, sídlo firmy z Kanady nikdy nepřestěhoval a portfolio rozšířil o obchod s naftou a spekulace s pozemky. Na rozdíl od Samuela a Edgara juniora proslul jemným vystupováním a sklony k politice. Edgar senior, otec sedmi dětí, byl v roce 1981 zvolen prezidentem Světového židovského kongresu a zastává řadu funkcí v rozličných spolcích a organizacích. Kromě toho je filantrop: v osmdesátých letech splatil takřka sám dluhy židovského kongresu, staral se o osudy židovských disidentů v Sovětském svazu a kromě jiného se podílel i na vyšetřování nacistické minulosti někdejšího generálního tajemníka OSN Kurta Waldheima. Dnes žije v New Yorku a jeho děti po něm podle časopisu Forbes zdědí několik miliard dolarů.
Jakmile přišel Messier.
Rodina Bronfmanova sice přišla po desetiletích o nápoje Seagramu, ale majetkové spojení s Vivendi Universal ji zůstalo; držením šesti procent akcií představuje největšího minoritního akcionáře. Ostatně ani Edgar Bronfman junior společnost neopustil zcela. Odešel z exekutivní role šéfa hudební a internetové divize, ale ponechal si funkci místopředsedy správní rady. Bronfmanovi jsou tak finančně zainteresovaní na úspěchu Jean-Marie Messiera, generálního ředitele Vivendi Universal, který od roku 2000 poutá pozornost amerických médií. Jednak tím, že není zcela běžné, aby francouzská společnost ovládla americkou, a především tím, že se Messier snaží být američtější než nejameričtější Američan. Vysloužil si za to obvinění z egocentrismu.
Messier se snaží portrétovat sebe sama jako evropského byznysmena nové generace, která má mnohem blíže k americké filozofii volného trhu než k evropské staré gardě závislé na vládních regulacích. Je nezlomným fanouškem Ameriky a především New Yorku, kde si na Park Avenue koupil byt za sedmnáct milionů dolarů. Ostatně v několika rozhovorech pro americké noviny řekl: „Ve své hlavě jsem již Američanem a jsem na to nesmírně hrdý.“
Jedny z prvních pracovních kroků Messiera, který je ve svých pětačtyřiceti letech pravděpodobně nejmladším prezidentem gigantu podobných rozměrů, vedly k Barry Dillerovi, kterému Edgar junior prodal všechny televizní aktivity. Jean-Marie hodlal napravit to, co bylo považováno za omyly, hodlal opět převzít kontrolu nad USA Networks a loňského sedmnáctého prosince oznámil nákup jedenácti procent akcií satelitní televizní společnosti EchoStar. Messier při té příležitosti řekl, že Vivendi Universal tím srovnává krok se společnostmi AOL Time Warner, Viacom a Disney.
Jean-Marie patří mezi ty manažery, kteří dělají nejraději všechno sami a u všeho důležitého musejí být. Zřejmě to byl jeden z hlavních důvodů, proč se Edgar Bronfman mladší rozhodl rozloučit. „Jakmile se Messier jednou ujal funkce,“ řekl New York Times, „na vrcholu společnosti pro mne nezbyl žádný prostor. Přesto si ho vážím a respektuji jej.“
A jakpak by ne. Edgar Bronfman mladší, který se dosud nerozhodl, co bude dělat v budoucnosti, měl ze smlouvy zajištěno slušné odstupné. Trojnásobek základního platu, který činil milion dolarů, bonus ve výši tří milionů a opci na nákup 500 000 akcií Vivendi Universal. Nositel francouzského řádu Čestné legie Jean-Marie Messier prý dodržel smlouvu beze zbytku.
