Bez úspěchu v evropských pohárech se české fotbalové kluby z chudoby nedostanou. I pak ale budou ve srovnání s Evropou patřit po finanční stránce jen k trpaslíkům. Stačí se podívat na žebříček českých nejbohatších klubů, který PROFIT sestavil, a porovnat ho s evropskou klubovou elitou.
Foto: Profimedia
Byla to velká sláva, když plzeňští fotbalisté sahali na konci února po postupu do dalšího kola vyřazovací části Evropské ligy. Média i experti pěli ódy na plzeňskou hru, která se minimálně vyrovnala, ne-li v některých okamžicích předčila výkon německého velkoklubu Schalke 04. Na hřišti to vypadalo, že se prostě potkaly dva rovnocenné kluby. Ve skutečnosti bojoval český David s německým Goliášem. Stačí porovnat příjmy, které mají oba kluby k dispozici. Schalke si za loňskou sezonu vydělalo v přepočtu skoro pět miliard korun. Plzeň si musela vystačit se 79 miliony. Převedeno do českých poměrů, šlo o stejný střet, jako by Plzeň nastoupila v nejlepším složení proti nějakému týmu krajského přeboru s ročním rozpočtem něco přes milion.
Vzájemné finanční soupeření obou týmů se dá vyjádřit ještě jinak. Schalke je podle propočtů poradenské společnosti Deloitte desátý nejbohatší klub Evropy. Plzeň je podle výnosů za loňskou sezonu očištěných o příjmy z prodeje majetku a o finanční výnosy devátý nejbohatší klub české ligy. Letos si díky účasti v základní skupině Ligy mistrů a v prvním kole play-off Evropské ligy polepší o zhruba 300 milionů korun. To je zatím rekordní suma, kterou český klub dokázal v pohárové Evropě vydělat. K tomu je ještě třeba připočítat prodej Petra Jiráčka, který se zviditelnil v dresu Plzně a české reprezentace, do německého Wolfsburgu za zhruba 100 milionů korun. Jenže to jsou hody, které se zase dlouho nemusí opakovat. I proto vedení západočeského klubu hodlá i pro příští sezonu zůstat při zemi a hospodařit se zhruba 80 až 90 miliony korun. To je minimální částka, která je podle expertů potřebná, aby klub mohl stabilně bojovat o titul či o účast v pohárové Evropě.
Poznámka: Příjmy jsou počítány jako tržby za výrobky + tržby za výkony + ostatní provozní výnosy. Nejsou započítány výnosy z prodeje majetku, výnosy z prodeje cenných papírů a finanční výnosy.
* Nejsou k dispozici auditované hospodářské výsledky; PROFIT má k dispozici neoficiální výsledky a odhady.
Klub ve výroční zprávě uvádí pouze tento údaj o výnosech z běžné činnosti.
Smutný pohled do fotbalových pokladen
Většina českých klubů si v posledních letech musela naordinovat dietu. Jejich příjmy padají. Rozpočty sedmi z deseti nejbohatších klubů byly loni ve srovnání se sezonou 2009/2010 menší o více než 10 milionů korun. Výrazně nad ostatními kluby ční jen pražská Sparta, která si loni vydělala 531 milionů korun. Oproti sezoně 2009/2010 přidala přes 200 milionů. Přesto i ona nakonec skončila ve ztrátě.
Nedá se přitom čekat, že by v dohledné době nastal obrat. Na letošní sezonu se rozpočty pohybují na úrovni loňska, nebo dokonce pod ní. Třeba podle příjmů loni druhý ostravský Baník, jehož celkové příjmy 181,6 milionu korun kvůli absenci výkazu zisků a ztrát ve výroční zprávě není možné očistit o mimořádné příjmy, pro letošek počítá s rozpočtem ve výši 80 milionů korun. Pražská Slavia, která se ještě loni zmítala na pokraji krachu, a přesto vydělala čtvrtou nejvyšší sumu v lize, 131 milionů korun, si letos musí vystačit z částkou o necelých 30 milionů nižší. Prostě česká liga chudne, i když celoevropsky příjmy fotbalových klubů trvale rostou.
Ve srovnání s nejbohatšími kluby a ligami sice vypadají české fotbalové poměry v absolutních částkách směšně, vzhledem k výkonu tuzemské ekonomiky na tom ale český fotbal zase tak tragicky není. Celkové příjmy prvoligových klubů tvoří 0,42 promile tuzemského hrubého domácího produktu, což je více než třeba ve Švýcarsku. V sousedním Rakousku jde na fotbal o desetinu promile více. V Belgii, Dánsku či Německu si fotbal z HDP ukrojí 0,66 promile. Kdyby stejný podíl měly k dispozici i české kluby, jejich celkové příjmy by vyskočily ze zhruba 70 milionů na 100 milionů eur za sezonu, tedy o skoro 800 milionů korun. Při rovnoměrném rozdělení takové částky by si všechny kluby polepšily o 50 milionů korun. Potíž je v tom, že více si z výkonu ekonomiky fotbal v Česku ukrojí jen těžko. Pokud chce více peněz, bude muset čekat, až se i české hospodářství přiblíží na úroveň Rakouska a dalších západoevropských států.
Sláva sponzorům
Slabinou hospodaření českých fotbalových klubů je závislost na dvou zdrojích příjmů. Prvním je poměrně stabilní a dobře plánovatelný příjem od sponzorů a reklamních partnerů. Ten tvoří v průměru polovinu příjmu klubu. V absolutní částce je rekordmanem Sparta, která na sezonu od sponzorů inkasuje zhruba 170 milionů korun. Druhým klíčovým zdrojem pro chod klubu jsou výdělky za prodej hráčů. Jenže ty se předpovědět nedají. Navíc mají tendenci klesat. „Jde o dopad takzvané kauzy Bosman, že za hráče, kterému skončí smlouva, nemůže chtít klub odstupné. Trvale se tak zmenšuje počet hráčů, které lze za odstupné prodat, a tím klesají i potenciální příjmy pro kluby,“ konstatuje v rozhovoru pro PROFIT Jaromír Šeterle, generální ředitel FK Mladá Boleslav (celý rozhovor čtěte zde).
Přitom loni plnily prodeje hráčů klubové pokladny v průměru ze čtvrtiny. Zahýbat dokážou i s na české poměry gigantickým rozpočtem Sparty. Za více než dvousetmilionový růst příjmů oproti předloňské sezoně vděčí pražský klub z velké části povedenému prodeji Bonyho Wilfrieda a Juraje Kucky, dohromady za zhruba 170 milionů korun. „Nabídky na tyto hráče jsme měli už v sezoně 2009/2010, ale ve srovnání s nakonec dohodnutými částkami to byly jen zlomky,“ říká Ondřej Kasík, mluvčí Sparty Praha. I kvůli odkladu těchto transakcí skončilo v předloňské sezoně sparťanské hospodaření se čtvrtmiliardovou dírou.
Žádné další zdroje, které by mohly výrazně obohatit pokladny českých klubů, na obzoru nejsou. Příjmy ze vstupného, prodeje reklamních předmětů či televizních práv na utkání, které u těch nejbohatších evropských klubů dosahují i více než dvou třetin výnosů, jsou v Česku mizivé. Pohybují se v jednotkách milionů korun. „Je to dáno velikostí české populace,“ soudí boleslavský ředitel Šeterle. Jenže Čechům se na fotbal zdaleka nechce tak, jako třeba Nizozemcům, Belgičanům nebo Rakušanům. Zatímco v Nizozemsku přijde na fotbal za sezonu třetina tamního obyvatelstva, v Belgii a Rakousku více než pětina, v Česku je to desetina. Tuzemské stadiony jsou podle statistik UEFA využity jen ze 40 procent a příjem na jednoho diváka se pohybuje kolem dvou eur. Jenže pro zvýšení návštěvnosti a případně i sledovanosti fotbalových utkání by bylo nutné zlepšit kvalitu předváděné hry a nabídnout divákům moderní a komfortní stadiony. Ani na jedno není podle expertů v Česku dost peněz.
Kluby se tak snaží u diváků prorazit alespoň různými marketingovými akcemi. Na stadionech jsou budovány rodinné tribuny. Vymýšlejí se lákadla v podobě doprovodného programu na stadionu nebo speciální akce na vybrané zápasy. „Třeba na zápas s Duklou Praha měli vstup zdarma všichni držitelé modré knížky,“ přibližuje snahu o zvýšení návštěvnosti Michal Otava, manažer marketingu ostravského Baníku. V Olomouci a na Spartě se snaží propojit své fanoušky s příznivci hokejových klubů. „Jednou za sezonu může držitel lístku na fotbal jít zadarmo na zápas hokejové Sparty a naopak. V průměru tím zvýšíme návštěvnost na jeden zápas zhruba o tisíc diváků,“ popisuje sparťanskou akci Ondřej Kasík.
Bez poháru ani ránu
Skutečné žně čekají české kluby jen v evropských pohárech. Jenže do bojů o účast v základních skupinách se z šestnáctičlenné ligy dostanou jen dva nejlepší týmy a vítěz domácího poháru. Případný úspěch se však vyplácí. Sparta v loňské sezoně díky postupu ze základní skupiny Evropské ligy a následnému dvouzápasu s Liverpoolem inkasovala na bonusech od UEFA 111 milionů korun. K tomu dalších 38 milionů korun vydělala na vstupném. O přílivu 300 milionů do pokladny Plzně už byla řeč.
Účast v pohárech je klíčová i pro bohaté evropské kluby. Nebýt postupu do semifinále Ligy mistrů nedostalo by se německé Schalke 04 do první desítky evropských fotbalových boháčů. Jen díky podílu na vysílacích právech, které centrálně pro evropské poháry prodává UEFA, si Němci přišli na 39,8 milionu eur, což byla pětina celkových příjmů bez započítání prodeje hráčů. Letos naopak kvůli neúčasti v prestižní klubové soutěži z top ten vypadnou. Podobně plní pohárové úspěchy klubové pokladny i na špici evropského žebříčku. Loňský vítěz Ligy mistrů a druhý nejbohatší klub světa, FC Barcelona, jen na televizních právech z pohárových zápasů vydělal 51 milionů eur (11 procent celkových příjmů). Evropská jednička Real Madrid za semifinálovou účast inkasovala stejně jako Schalke 40 milionů eur, což je necelá desetina příjmů.
O těchto příjmech se může českým klubům jen zdát. Už proto, že česká fotbalová realita připomíná začarovaný kruh. Na pravidelnou účast v evropských pohárech, kde by mohly vydělat slušné peníze, nemají kluby kvalitní hráče. Protože nemají dost peněz na jejich zaplacení. Fanoušci se tak mohou utěšovat jen tím, že za pár desítek let, až bude Česko bohatší než dnes, bude i ve fotbale více peněz. Ty pak snad umožní pár klubům vystoupit na delší dobu z českého stínu do záře evropských reflektorů. Stejně jako je to v zemích, které jsou velikostí srovnatelné s Českem.
