Na konfliktní linii civilizačních okruhů – západního a islámského, již začala probíhat islámská expanze dávno. Uvádí se, že po druhé světové válce bylo v Kosovu 27 procent Srbů, v devadesátých letech jen deset procent. Muslimští Albánci expandovali uvnitř své země na úkor menšin. Podobná situace byla v Bosně. Vina se přikládala komunistické vládě, proto po jejím pádu nastal rozpad federace a Srbové (a v Bosně i Chorvati) se snažili násilím zvrátit vývoj v zemích, kde početně utrpěli. Islámská expanze probíhala za sekulárního komunistického režimu prostě tak, že muslimské národy měly větší natalitu a menší vystěhovalectví. Expanze tedy nepotřebovala pumové útoky a nenávistné prostředí. Naopak potřebovala mírný ateistický režim v oblasti náboženství se sekulárně projevující, nezúčastněný na národnostních a náboženských konfliktech. Proto se domnívám (na rozdíl od Benjamina Kurase), že jakýkoliv neutrálně se tvářící sekulární režim v liberálním prostředí napomáhá islámské expanzi jednak na hranici etnik a jednak i v konfliktu menšin uvnitř států. Muslimové dnes přibývají všude v Evropě, a to nejen přistěhovalectvím, které je již omezené, ale prostě proto, že mají početné rodiny ve srovnání se sekularizovaným liberálně orientovaným původním obyvatelstvem. Proto nejsou nebezpečím na prvním místě teroristické útoky, ale neschopnost asimilovat islámské obyvatelstvo, čemuž nepomůže žádný sekularizovaný stát jako jen nějaká neutrální technika moci. Zakázat muslimské náboženství nelze, i když by prohrálo v diskusi racionálních argumentů. Vždy zůstane dostatek těch fanaticky smýšlejících a zcela oddaných na to, aby přesvědčili ostatní o přednosti své pravdy.
Teroristické útoky jsou pro muslimskou expanzi kontraproduktivní, neboť upozorňují původní evropské obyvatelstvo na islámský problém a nutí je k zamyšlení nad svojí vlastní civilizací (alespoň ty myslící a nepříliš pyšné). Nicméně i útoky mají svůj racionálně vysvětlitelný základ. V islámských zemích samých je islámská kultura v defenzivě. Televize a internet přinášejí do islámských zemí sekularizovanou liberální kulturu, která rozkládá jejich tradiční kulturu, protože je lidsky přitažlivější. To doprovázeno liberálními myšlenkami o svobodě a rovnosti (hlavně v ženské otázce) vážně narušuje jejich civilizaci. Islámská žena propadlá liberální kultuře nejenže nebude chodit zahalená, spíše v minisukních a plavkách, ale bude chtít být nezávislá, vydělávat stejně jako muž a odmítne početnou rodinu. Aby se evropské obyvatelstvo vrátilo ke konzervativním myšlenkám, není cílem rozumných a strategicky uvážlivých bojovníků za rozšíření islámu. Návrat evropského konzervatismu by byl konec jejich pomalé a jisté expanzi. Potřebují zachovat liberalismus a sekulární racionalismus. Ten vede evropské obyvatelstvo k propadu natality, odmítá diskutovat o principech, topí se v utilitarismu a konzumismu a dalších zhoubných idejích, které zcela nutně vedou k postupnému morálnímu a fyzickému zániku, a tím uvolnění prostoru pro islámské obyvatelstvo. Není přece zapotřebí nepřítele upozorňovat na jeho nedostatky. Dá se předpokládat, že i mnozí muslimové věří tomu, že za teroristickými útoky stojí nějaké konzervativní síly evropské civilizace. Ono to asi tak nebude. Fanatici se neohlížejí na to, zda kopou hrob vlastním zájmům. Možná se podaří racionálním protagonistům pomalé expanze je zastavit. Pro nás to neznamená si oddechnout.
Vlastimil Podracký,
Olomouc
