Tento objev možná překvapí většinu věřících, k nimž se počítám: Nejbezpečnější obrana proti náboženskému fanatismu je důsledný a nekompromisní racionální sekularismus. Ten jediný dokáže zaručit mírumilovné praktikování a vývoj všech náboženství, aniž by kterékoli z nich mohlo svého postavení zneužívat k politické a mocenské manipulaci a vnucování doktrín, dogmat a utopií.
Volný trh idejí.
Pro upřesnění: racionální sekularismus není totéž, co morální relativismus, který sice v sekularismu může vzniknout, ale nemusí. Etické vědomí sice pochází z náboženství, ale dá se odvodit ze všech vědeckých oborů, které se zabývají harmonií vesmíru nebo přírody. Také není totéž, co ateismus. Ten může být stejně iracionální, bigotní a dogmatický jako to nejfanatičtější tmářské náboženství. Svým fanatickým popíráním existence Vyššího Principu, arogantní presumpcí člověka jako nejvyššího kritéria lidského jednání, bigotní víry v náhodnost tvoření a evoluce se dopouští téže myšlenkové tyranie - na věřících i nevěřících - od jaké nás osvobodilo osvícenství.
Ateismus a morální relativismus nejsou produkty osvícenství, nýbrž reakce na ně. Zásadním přínosem osvícenství bylo otevření „volného trhu idejí“. Ateismus ho opět zavírá do klece, morální relativismus nerespektuje základní tržní principy.
Nacismus a marxismus nejsou sekularismy ani ateismy, ani morální relativismy, nýbrž pohanská náboženství zbožňující moc a mocipány a vyžadující lidské oběti.
Braňme si ho.
Volný trh idejí stojí na principu, že každý má právo nevěřit nic i věřit v cokoli, co dokáže racionálně obhájit v mírumilovné debatě intelektuálních argumentů bez uplatňování mocenských nástrojů. Jestliže to na volném trhu neobhájí, je jeho povinností ponechávat si to jen pro vlastní potřebu jako nástroj zlepšování sebe a okolí s vědomím, že jiným jednotlivcům mohou k témuž sloužit nástroje jiné. Protože racionální sekularismus nestraní žádnému náboženství ani ateismu, nýbrž jen racionálnímu ověřování, může na tomto trhu být spolehlivým rozhodčím, dozírajícím, aby všichni hráli na základě týchž pravidel. Díky sekularismu můžeme všichni studovat a praktikovat kterékoli náboženství, jak se nám v ten či onen den zlíbí, nebo všechna naráz. Díky sekularismu nemůže jakékoli náboženství perzekvovat žádné jiné. Útok kteréhokoli náboženství na sekularismus je útokem na svobodu vyznání, tedy na všechna ostatní náboženství. Proto by všichni mírumilovní věřící měli bránit sekularismus do posledního dechu.
Balistická střela islámu.
Všechna náboženství prošla historickými fázemi, kdy byla zneužita jako mocenské nástroje. Perzekuce jiných náboženství patřila mezi jejich nejoblíbenější sporty. Pod vlivem osvícenského západního racionálního sekularismu, který po dvě staletí kolonizoval většinu planety, se s volným trhem idejí, jeho pravidly a principem mírumilovné debaty sžila všechna náboženství - kromě islámu.
Ta, která se volnému trhu přizpůsobila, se stala bohatým kulturním a civilizačním přínosem jedno druhému a celé lidské civilizaci. Islám se naopak dostává do nové fáze totalitní chtivosti moci a krvežíznivosti, zbožňování destrukce a smrti, nenávisti k ideové konkurenci, neochoty a neschopnosti obstát na volném trhu idejí. Pod rouškou čistého monoteismu praktikuje nové pohanství zbožňující moc a násilí a vyžadující lidské oběti. Je tím smrtelně nebezpečný nejen západní civilizaci, nýbrž všem svobodně a mírumilovně hlásaným idejím a jejich nositelům. A nakonec i sobě samému, jako principu jednoty, nekonečnosti a věčnosti shovívavého rozmanitého tvoření. Čím víc se snaží prosazovat se násilím, tím méně na volném trhu idejí může obstát a tím víc se bude muset prosazovat násilím. Dostal se tak do začarovaného kruhu, který akceleruje setrvačností balistické střely a zastaví se až nějakou kolosální explozí.
Problém je jen ten, že by tou explozí mohl spolu se sebou vyhodit do povětří polovinu lidstva. A tak racionálnímu sekularismu nestačí jen pískat faul, nýbrž vražednou balistickou střelu explodovat někde na půli cesty, ještě ve vzduchu. Obrazně řečeno, pokud možno. A pak její střepy opět posbírat v něco světu užitečného, čím snad kdysi chtěl být. Abychom se opět mohli kochat jeho kdysi velkolepou kulturou, aniž by nám z ní běhal mráz po zádech.
