V odpovědích manažerů se odráží napětí mezi zanikajícím a novým světem
Je vám líto, že Živnostenská banka po 139 letech definitivně zmizí z trhu?
- Ano 54,8 %
- Ne 40,9 %
- Nevím 4,3 %
Nejstarší banka v českých zemích, Živnostenská, v polovině příštího roku zanikne. Vznikla v roce 1868, byla první bankou v Rakousko-Uhersku s výhradně českým kapitálem, a přežila tedy toto mocnářství, první republiku, nacismus, roky 1945 až 1948 a socialismus. Globalizační nápor po roce 1989 však nevydržela. Její majoritní italský akcionář od roku 2003, UniCredit, chce fúzovat Živnobanku a HVB Bank a jejich společným názvem by měla být UniCredit Banka.
To je tedy stručná historie Živnobanky (ŽB) a v odpovědích manažerů se objevuje jak nostalgie, tak kritický postoj k jejímu vedení v posledních letech. Vytvářejí zvláštní napětí mezi zanikajícím a novým světem a poměr kladných a záporných odpovědí je velmi vyrovnaný s těsnou většinou těch, které zániku ŽB litují.
Již zmíněná nostalgie se projevuje zejména v odpovědi tohoto respondenta: „Je mi to líto. Živnostenská banka pro mě symbolizuje dobu vzniku českého průmyslu v časech rakousko-uherského mocnářství, jednu z nejmocnějších institucí první republiky, banku vedoucí tuzexová konta rovnějším mezi rovnými v dobách socialismu, neúspěšnou privatizaci novodobého kapitalismu a nyní tedy i globalizaci.“
Dalšímu respondentovi je ŽB také líto, ale jeho odpověď je mnohem střízlivější: „Zánik značky vždy přináší trochu nostalgie, ale takový je byznys. Na celém světě zanikají mnohem známější značky a s podstatně delší tradicí - i v bankovnictví. Úspěšné a rostoucí subjekty pohlcují slabší konkurenty. Každé odvětví spěje ke konsolidaci. Možná že i Živnostenská banka mohla být úspěšným subjektem. Možná… kdyby měla šanci se celou dobu rozvíjet v podmínkách standardní tržní ekonomiky. Prvních téměř 50 let své existence působila v ekonomice, která se svým stupněm rozvoje mohla té tehdejší italské přinejmenším rovnat. Možná mohla Živnostenská banka pohltit UniCredit a nad zánikem značky by se rmoutili Italové. Možná, ale stejné možná platí i pro Zetor, Tatru, ČKD a mnoho dalších značek, kterým vykopalo hrob oněch 40 let komunistického experimentu.
I to je jeden z důvodů, proč měla být v Čechách komunistická strana postavena mimo zákon. Minimálně do doby, než by její členové nahradili všechny škody, které jejich strana v minulosti způsobila.“
Nový svět globalizace se snaží pochopit tento manažer a hledá pro majoritního akcionáře strategii: „Osobně to považuji za nešťastné řešení. Chápu snahu nadnárodních společností budovat a podporovat jednu globální značku, ale v tomto případě přitom zničí vysokou hodnotu a potenciál, který Živnobanka představuje. UniCredit se tak zařadí vedle dalších zahraničních bank, které si teprve svůj image vytvářejí a jež u domácích zákazníků stále splývají v jednu skupinu. S Živnobankou by bylo mnohem jednodušší se lišit nejen od jiných zahraničních, ale i od velkých tuzemských bank, které byly spojeny s řadou skandálů. V tomto smyslu je Živnobanka jediná z původních českých bank, která zůstala 'čistá', a na tom by se dala dobře stavět její další strategie.“
Další manažer zániku ŽB neželí, protože svou značku nedokázala zužitkovat. Přesto si myslí, že vzdávat se značky je chyba: „Když se podívám na to, co Živnostenská banka dokázala na trhu od své privatizace, myslím si, že její zmizení jako značky v podstatě nikdo příliš nepocítí. Na to, jaký měla a má kredit a silnou značku, považuji její výsledky (jak finanční, tak podíl na trhu) za zklamání. Na druhou stranu je zřejmě značka Živnostenské banky jedním z nejhodnotnějších aktiv, které banka má a dobrovolně se ho vzdává.“
Vyrovnat se s novou dobou je prioritou pro tohoto respondenta: „Tento manažerský svět má jednu pravdu - vše se neustále mění. Člověk musí být připraven tuto stálou změnu akceptovat a nemá cenu plakat nad starými pořádky. Přestože to je někdy těžké. Buď půjdeme s dobou, nebo nás převálcuje.“
Spolehnout se jen na tradici a nereagovat na změnu je to, co se především ozývá v této záporné odpovědi: „Živnostenská banka je exemplární příklad promarněné šance. Nechápu, jak se jejímu vedení podařilo, že banka s celkem dobrou startovní pozicí (jedna z mála hned od počátku trhu v České republice) a s takovým jménem a historií celou dobu jen přežívala a nijak nerostla. Zatímco ostatní banky rostly o desítky procent ročně, ŽB se propadla v pořadí největších bank až někam mezi nejmenší na trhu. Daleko za těmi, které v ČR začaly podnikat o mnoho let později, bez známé značky a od nuly. Banka, jejímž podnikovým mottem je nabubřelost a neschopnost, si jiný úděl nezaslouží.“
Odpovídalo 93 manažerů.
