Privatizace vynese přes dvě stě miliard korun, tvrdí šéf ČEZ
Jaroslav Míl (42) se stal generálním ředitelem a předsedou představenstva ČEZ 4. července letošního roku. Do firmy se vrátil po krátkém působení ve společnosti Elektrárny Opatovice, do níž nastoupil koncem března 2000 rovněž do funkce generálního ředitele. Předtím pracoval téměř patnáct let ve společnosti ČEZ a do Opatovic odcházel z postu ředitele odpovědného za nákup a palivové cykly. Míl je absolventem Elektrotechnické fakulty ČVUT a má za sebou dvouleté postgraduální studium problematiky jaderných elektráren.V roce 1998 ukončil tříleté manažerské studium na britské Sheffield Hallam University. V období 1993 až 1999 byl členem Rady guvernérů World Nuclear Fuel Market (mezinárodní organizace založené v Atlantě).
EURO: Začátkem října vláda schválila privatizaci ČEZ, která přesně odpovídá modelu, za který vaše společnost bojovala. Vnímáte to jako vítězství? MÍL: Především je dobré, že rozhodnutí o privatizaci padlo. Za třináct měsíců bude otevřeno třicet procent trhu s elektřinou v České republice a rok 2001 je poslední příležitostí, jak se na tento krok spolu se strategickým partnerem připravit. Zvolená forma privatizace zajišťuje – a to není jen mé mínění, ale například i názor řady německých expertů – nejvyšší výnos pro stát a výraznou stabilitu celého odvětví. Taková stabilita s sebou přináší především rozvoj ve formě dalších investic do elektroenergetiky i investice u dodavatelů, ve výzkumu, školství…
EURO: Minulý týden jste uvedl, že výnos z privatizace vysoce přesáhne 200 miliard korun. To je téměř dvakrát více, než oznámil premiér Zeman bezprostředně poté, co kabinet o privatizaci rozhodl. Z čeho vychází vaše tvrzení,že při společném prodeji ČEZ a distribučních společností bude výnos z privatizace nejvyšší,když například i ministerstvo financí v připomínkách ke schválenému způsobu privatizace uvedlo,že bude naopak menší nežpři odděleném prodeji? MÍL: Předpokládám, že zájemce bude ochoten zaplatit to, čemu se říká prémie za konsolidaci odvětví. Je–li v celém sektoru obrat zhruba 80 miliard korun, je vhodné se zamyslet nad tím, zda budeme prodávat tento trh za dvojnásobek, trojnásobek nebo vícenásobek obratu. Pokud jde o cenu jednotlivých distribučních společností, je pravda, že by stát za ně zřejmě mohl dostat více, než za ně získá, když je bude prodávat společně s firmou ČEZ. Za samostatnou ČEZ by ovšem utržil nepochybně mnohem méně než při společném prodeji. Proto tvrdím, že společný prodej výroby a distribuce zajistí státu větší výnos.
EURO: Myslíte, že by společnost ČEZ byla bez distribuček neprodejná? MÍL: Určitě by byla prodejná. Ale to, co se prioritně prodává, je trh v osmi regionech České republiky. Každý zahraniční investor má zájem v první řadě o trh a pak až o výrobu, pokud ho má vůbec. Proto zahraniční firmy investovaly miliardy korun do nákupu podílů českých distribučních společností, aniž by měly jakoukoliv záruku, že v nich budou schopné získat majoritu.
EURO: Těžko ovšem můžete zastírat, že je tento způsob privatizace výhodný hlavně pro ČEZ, protože posílí její dominantní postavení. MÍL: Tvrdím, že je výhodný nejen pro ČEZ, ale pro celou elektroenergetiku a také pro navazující odvětví. Spojením ČEZ a distribučních společností a vstupem velkého zahraničního partnera vznikne silný podnik, schopný konkurence na evropském trhu s elektřinou, který bude stavět na domácích elektrárnách a energetických zdrojích. Při jakémkoliv jiném způsobu privatizace by byla česká elektroenergetika – jak ji známe – redukována. To by mělo nepříznivý dopad také na navazující odvětví, a tím nemyslím jen hornictví.
EURO: Proč by měli mít zahraniční investoři zájem na útlumu české výroby? MÍL: Všichni velcí evropští hráči vlastní kromě distribuce i výrobu elektřiny. Pokud by někdo z nich získal v Česku jen distribuční společnosti, mohl by se pokusit uplatnit u nás přednostně elektřinu ze svých zdrojů. Někomu se může zdát tato myšlenka přitažená za vlasy, ale myslím, že při nynějším nadbytku elektrárenských kapacit v Evropě takové nebezpečí skutečně hrozí.
EURO: ČEZ je v Česku dominantním výrobcem, přes dceřinou společnost ČEPS vlastní vysokonapěťovou přenosovou soustavu. Brzy své postavení dále posílí společnou privatizací se šesti distribučkami. Nyní navíc prosazujete vyšší poplatky za systémové služby,na které zatím máte monopol.Není těch výhod příliš? MÍL: Požadované zvýšení těchto poplatků nepřinese žádnou výhodu, ale nápravu současné diskriminace ČEZ. Protože zatím tyto služby poskytujeme z části zdarma a více méně povinně. Chápu, že nezávislí výrobci proti tomuto zvýšení nyní lobbují, protože se ztenčí jejich zisky. Dosud se totiž poplatek vztahuje pouze na elektřinu dodávanou společností ČEZ. Cena elektřiny ČEZ je tak o 149 korun za megawatthodinu vyšší než cena od nezávislých výrobců. A ČEZ přitom systémové, respektive podpůrné služby (spojené se zajištěním rezervního výkonu pro krytí energetických špiček a pro případ výpadku jedné nebo více elektráren – pozn. red.), poskytuje i za ostatní výrobce. Každý musí uznat, že taková soutěž není fér. Zatímco naše cena je svázána regulací, pro nezávislé výrobce, kteří mají téměř čtyřicet procent trhu, tato regulace neplatí.
EURO: Jenže vy nejen prosazujete, aby se poplatky vztahovaly na všechny výrobce, ale i jejich zvýšení. Proč se domníváte, že byly nízké, když se při jejich stanovení dosud vždy vycházelo z nákladových analýz vaší firmy? MÍL: Vycházelo, ale šlo o nákladové analýzy ČEZ z roku 1997, které vůbec nezahrnovaly konkurenční vliv dodávek nezávislých výrobců. Od té doby se na trhu s elektřinou mnoho věcí změnilo. Náš podíl poklesl o více než deset procent, to představuje značný peněžní objem. Čím menší objem dodávek je vykupován od ČEZ, tím menší je i objem peněz za systémové služby, ale jejich potřeba v systému zůstává stejná.
EURO: Vraťme se ke společné privatizaci. Ta sice může zachránit domácí výrobu elektřiny, ale doplatí na ni čeští spotřebitelé. Nebude existovat konkurence, která by pro ně stlačila ceny elektrické energie na nejnižší možnou úroveň… MÍL: Předpokládat, že spojení výroby s distribucí zabrání vzniku konkurence, je zásadní omyl. Konkurence na trhu s elektřinou totiž nezávisí na vlastnických strukturách. Vytvoří ji pouze vhodné právní a regulační prostředí a přetlak nabídky elektřiny na evropském trhu. Zjednodušeně řečeno: do každého domu povedou vždy jen jedny dráty, které může vlastnit vždy jen jeden z možných dodavatelů elektřiny. Takže i nadále je bude například v Praze vlastnit Pražská energetika. Otevření trhu se pro pražské spotřebitele projeví tím, že si sice budou moci elektřinu objednat také u jiného dodavatele, nový dodavatel ovšem nebude stavět nové vedení, využije síť Pražské energetiky. Proto nikoliv vlastnické vztahy, ale pouze nový energetický zákon zajistí, že zákazník si bude moci koupit elektřinu od jiného dodavatele, než na kterého je nyní napojen.
EURO: Jak se ale vytvoří konkurence, když šest z osmi domácích dodavatelů bude po privatizaci napojeno výhradně na ČEZ… MÍL: Především je třeba říci, že dodavatelů nebude jen osm. Kromě domácích distribučních firem budou fungovat nezávislí obchodníci s elektřinou a dodavateli mohou být také přímo výrobci. Proto znovu zdůrazňuji, že vlastnictví sítí opravdu trh nevytváří. Například v Německu konkurence existuje, a přitom tamní firmy vlastní jak výrobu, tak i distribuci. Společnost E.ON má výrazně dominantní postavení v Bavorsku, a přesto silně expanduje do okolních zemí. Čili myslet si, že se trh a konkurence na něm omezí hranicemi České republiky, je naivní.
EURO: V Německu sice výrobci a zároveň vlastníci sítí úspěšně expandují mimo svá teritoria, ale také se poměrně úspěšně brání vstupu zahraniční konkurence na své území… MÍL: Německé společnosti se chovají zcela pragmaticky a chrání si trh způsobem, jaký jim zákony umožňují. Nicméně i tam se bude muset trh postupně více otevírat zahraniční konkurenci, jak to vyplývá z energetické politiky Evropské unie.
EURO: Tvrdíte, že majetkové vztahy nejsou v konkurenčním prostředí důležité. Proč jste tedy usilovali o to, aby se společnost ČEZ propojila s distribučními firmami? MÍL: Ze stejných důvodů jako zahraniční výrobci. Je ovšem třeba zdůraznit, že ČEZ distribuční společnosti nekupuje. Nicméně stav, který jsem popisoval jako liberalizovaný trh, je stav koncový. K němu teprve postupujeme. Takže znovu opakuji, že pokud by předtím, v přechodovém období, ovládli zahraniční výrobci energie pouze distribuční společnosti, mohli by na český trh dodávat především svoji výrobu, a možná tak i řešit problematiku nezaměstnanosti ve svých zemích. Nechci spekulovat, jaké dopady by to mělo na ČEZ i dodavatelské firmy, ale každopádně by to přineslo velké problémy české ekonomice.
EURO: Myslíte, že ani Jihočeská a Pražská energetika, jež zůstanou mimo ČEZ, nedokážou nabídnout v přechodovém období nebo po otevření trhu spotřebitelům nižší cenu než společnosti, které budete kontrolovat? MÍL: Proč by to dělaly? V přechodovém období bude konečná cena elektřiny regulovaná a až v konkurenčním prostředí vznikne z nabídky a poptávky. Nikdo nebude nabízet elektřinu laciněji, než za kolik si ji jeho zákazník bude moci koupit od konkurence. To znamená, že pokud vstoupíme do Evropské unie, bude se cena elektřiny v České republice velmi blížit ceně v unii, a to nezávisle na tom, kdo bude vlastnit kterou distribuční společnost. Tyto společnosti budou mít povinnost přepravit elektřinu od kohokoliv komukoliv a za přesně stanovenou cenu.
EURO: Lze vůbec říci, že je přenosová soustava akciové společnosti ČEPS skutečně nezávislá, když je stoprocentní dcerou ČEZ? MÍL: Účetně i v řídící rovině je nezávislá. Přesto zejména ostatní výrobci stále tvrdí, že ČEZ ovládá přenosovou soustavu. Přestože tyto diskuse považuji za zástupný problém, chápu, že je třeba tuto kritiku vyvrátit. Proto jsem po nástupu do funkce a po dohodě s novým vedením ČEZ prosadil, aby v představenstvu ČEPS nebyl žádný představitel ČEZ. Kromě toho jsme připraveni jednat o tom, že v orgánech ČEPS budou mít svého zástupce i ostatní výrobci nebo rozvodné společnosti.
EURO: Z vládního rozhodnutí jednoznačně nevyplývá, že se ČEPS časem od firmy ČEZ oddělí. Jak by se pak dalo zajistit, aby si vlastník jediné přístupové cesty k zákazníkům nediktoval podmínky, které zvýhodní elektřinu z jeho elektráren? MÍL: Přirozený monopol sítí v energetice lze jen důsledně regulovat. Čili nemáme žádnou jinou cestu než vytvořit silný nezávislý regulační orgán. Odlišná možnost neexistuje nikde na světě.
EURO: Při projednávání nového energetického zákona se ovšem poslanci starali hlavně o to, zda bude regulátor sedět v Jihlavě či v Havlíčkově Brodě. Dá–li mu nový zákon dostatečné pravomoci a zajistí jeho nezávislost, je příliš nezajímalo. To zrovna nenasvědčuje tomu,že budeme mít silného regulátora. MÍL: My jsme pro silného a nezávislého regulátora. Přijde vám normální, že regulováno je 60 procent trhu a 40 procent ne? Kde bude regulátor sídlit, je věcí poslanců.
EURO: Zajistí regulátorovi zákon dostatečné pravomoci? MÍL: Na základě zákona, který nyní vrátil Senát do Poslanecké sněmovny, by je mohl mít. Velmi však záleží, kdo bude pro tuto funkci vybrán. Protože o tom, jak bude schopen své pravomoci uplatnit a zda si uhlídá faktickou nezávislost, rozhodnou jeho schopnosti. Elektroenergetika je přirozený monopol a regulátor má dohlížet nejen na to, aby se služby nepředražovaly a obsahovaly jen oprávněné náklady a přiměřený zisk. Musí také uhlídat, aby toto prostředí nezvýhodnilo jeden subjekt oproti ostatním, čili aby měli všichni výrobci, obchodníci i distributoři stejný přístup na trh.
EURO: Připravuje už ČEZ nějaké kroky k privatizaci? MÍL: Proces privatizace je plně v rukou našeho největšího vlastníka, tedy státu. My můžeme napomoci přípravou kvalitních informačních materiálů tak, aby tyto podklady nebyly v žádném případě brzdou celého procesu. Takže například v rámci zpracování informačního memoranda necháme provést i komplexní zhodnocení stavu firmy, due diligence.
EURO: Myslíte, že privatizaci zkomplikuje Temelín? MÍL: Jihočeská jaderná elektrárna sice zvýší tržní hodnotu toho, co se bude nabízet v rámci privatizace energetiky, ale i tak to pro významné hráče na evropském, případně americkém trhu s elektřinou nebude žádná závratná suma. Navštěvují nás institucionální investoři, kteří obhospodařují běžně 60 miliard amerických dolarů, takže z jejich hlediska jde jen o zajímavou, nikoli však podstatnou část jejich celkového investičního portfolia. Zájemců samozřejmě nebudou desítky, myslím, že jejich počet nepřekročí jednociferné číslo. Zato však věřím, že půjde z převážné části o strategické investory, kteří budou mít dlouhodobý zájem na držení a rozvíjení majoritního podílu v české energetice. Věřím, že se ozvou zájemci z řady evropských zemí i ze zámoří.
EURO: Pro rakouské i německé investory ovšem může být privatizace politicky neprůchodná vzhledem k odporu obyvatel jejich zemí vůči jaderné energetice. MÍL: Připouštím, že část investorů by mohla současná protitemelínská kampaň ovlivnit. Privatizovat se ovšem bude až za rok a za tu dobu se může mnoho změnit. Osobně považuji odklon od jaderné energetiky, jak ho známe například z Německa, za dočasný. Z dlouhodobého hlediska jsou totiž jaderné elektrárny nejstabilnějšími a nejlevnějšími zdroji elektřiny. Jejich význam vyniká v čase ekonomických a politických krizí. Stačí si připomenout nynější vysoké ceny ropy a zemního plynu. Je vidět, jak těžce se udržuje jejich stabilita a jak lehce podléhají politickým vlivům spojeným s dohodami o těžbě. Cena „jaderné elektřiny je naopak proti těmto vlivům imunní.
