Psát o obrovských dopadech současné krize způsobené koronavirem nejen na cestovní ruch je každým dnem obtížnější.
Situace v posledních dnech nabrala na intenzitě a to, co platilo před týdnem, je dnes zapomenuto. Následky pro celý cestovní ruch budou drakonické a dlouhodobé pro majitele jednotlivých ubytovacích zařízení i jejich zaměstnance. Netýká se to samozřejmě jen cestovního ruchu, ale prakticky celého českého hospodářství.
Nicméně hotely a penziony stojí přímo v první linii a důsledky novodobé krize začaly pociťovat ještě dávno před rozhodnutím vlády o dočasném zákazu prodeje ubytovacích kapacit.
Nejhorší situace je v Praze, která stojí a padá se zahraniční klientelou tvořící přes 95 procent hostů. Už dnes tu předpokládáme masivní ztráty, pokud se rychle neuvolní zákaz cestování do Česka a nepomohou ani státní záchranné balíčky.
Pak hrozí, že svou činnost ukončí velké procento pražských podniků a s nimi i řada subjektů na ně obchodně navázaných.
Již nyní se dostáváme do rizika druhotné platební neschopnosti známé z poslední hospodářské krize v roce 2008 a obáváme se dominového efektu v celé ekonomice.
Pokud jsou pražské hotely v nájmech, nabízí se, aby majitelé v zájmu zachování provozu dlouhodobě slevili na nájemném a v kratším horizontu ho případně i odpustili, minimálně po dobu, než se do Prahy začnou vracet zahraniční turisté. V opačném případě přijde očekávaná vlna krachujících hotelů. V Praze a v celé České republice by v rámci opětovného nastartování ekonomiky ubytovacích zařízení mělo dojít k prominutí DPH alespoň na jeden rok. Zároveň je právě nyní správný čas na obnovení debaty o výši DPH v ubytovacích službách, které je u nás jedno z nejvyšších v Evropě. V neposlední řadě se zamysleme nad dočasným omezením plateb pro různé subjekty, které zbytečně zatěžují celý obor a nesmyslně zvyšují náklady typu poplatků za autorská práva či turistickou daň. Všechny tyto kroky výrazně sníží procento společností, kterým hrozí likvidace, a také přispějí k zachování vyšší zaměstnanosti.
Je dobře, že se stát rozhodl jednat a snaží se pomáhat. Uvědomuje si vážnost situace a reaguje poměrně rychle.
Vidět je to například v historii finanční pomoci nejpostiženějším podnikatelským subjektům. Původní slib vlády začínal na 600 milionech korun, dnes se už deklarovaná pomoc pohybuje okolo jednoho bilionu korun. Ani tak tato částka není konečná a nemusí stačit. Reálné odhady nákladů boje s pandemií a jejími důsledky půjdou do jednotek bilionů korun, a to jen v rámci sanace české ekonomiky. Důležité je, aby se finanční pomoc k podnikatelům dostala co nejrychleji a nejefektivněji. Čas tu hraje klíčovou roli. Větší zdržení začne firmy postupně likvidovat.
Dobrou zprávou pro turismus je, že podpora pro vyplácení zaměstnanců se dotkne i tohoto segmentu, stejně tak odklad odevzdání DPH a úlevy pro OSVČ na sociálním pojištění. S nejnovější myšlenkou přišlo ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), a to podporovat turismus v Česku pobytovými poukazy.
Máme zprávy od našich členů z Amazing Places a dalších kolegů v oboru jako například Asociace hotelů a restaurací ČR, že pokud krize potrvá delší měsíce, tuto situaci mnozí z nich nezvládnou. Většina ubytovacích zařízení je zatížena úvěry, často jsou v pronájmech, mají dlouhodobé investice, které musejí splácet. Už dnes není z čeho. Rezervy, pakliže nějaké vůbec byly, jsou pryč. Nezbývá tak nic jiného než okamžitě razantně škrtat na výdajové stránce, odkládat platby dodavatelům, propouštět zaměstnance nebo tam, kde to ještě jde, snižovat mzdy až o desítky procent a zároveň se snažit udržet si klíčové lidi. Dnes je to závod s časem, kdy na jedné straně jsou kroky vlády a státu a na straně druhé jednání podnikatelské sféry.
Možná i proto byl usnesením vlády schválen program na podporu zaměstnanosti s názvem Antivirus, který by měl pomoci zaměstnavatelům získat kompenzace za mzdy pracovníků při překážkách v práci. (V čase odevzdání tohoto textu není ještě jasné, zda se to bude týkat i oblasti turismu.) Opatření, jakkoli nestandardní a finančně náročné, může výrazně zpomalit tempo propouštění a škrtů ve mzdách, a uchránit tak zaměstnance od výraznějších dopadů.
Dnes je nejdůležitější sdělit veřejnosti, co může od státu v rámci opatření očekávat. Mít plán. Veškeré podnikání se řídí pravidly předvídatelnosti a plánování.
Z toho dnes neplatí ani jedno. Náš dnešní bohatý, úspěšný, solidární život je tažen především silnou ekonomikou. Sama se ale teď ocitá terminologií dnešních dnů v karanténě a začíná být nemocná. Proto si potřebujeme začít vážně pokládat otázky přiměřenosti těchto opatření z hlediska rozsahu i času. Není možné kvůli jedné nemoci zastavit kola společnosti na půl roku, rok. Co nastane? Jaký vlastně máme cíl? Je to nulový počet nemocných?
Cena lidského života je nevyčíslitelná. Ochrana zdraví na prvním místě.
Na tom se shodujeme všichni, a i proto bychom měli být schopni se pro dobro a zdraví nás všech ledasčeho vzdát. Je ovšem legitimní zamyslet se nad cenou, kterou jsme ochotni za všechno zaplatit. Zda tím, že firmy přestávají vyrábět, hotely a restaurace zejí prázdnotou, služby nefungují a lidé se bojí utratit korunu navíc, neztratíme v budoucnu daleko víc než dnes, včetně lidských životů. Kvůli předpokládanému zchudnutí takřka všech a velkému státnímu deficitu vybere stát méně na daních a v důsledku omezí své služby i ve zdravotnictví či v sociální sféře. Pošleme společnost na dlouhá léta do hluboké deprese.
Máme kam padat, jsme bohatá fungující společnost, která si zvykla na blahobyt, ale tento systém stojí neuvěřitelné množství peněz. Pokud nezačneme jednat, nebudeme na něj mít. Je potřeba přinést vize a plány na delší období, přestat politikařit a zplošťovat politiku na líbivá hesla. Táhnout za jeden provaz. Můžeme se vrátit o 30 let zpátky, kdy většině lidí dávalo smysl pro vyšší dobro a společnou budoucnost utáhnout si opasky a držet pospolu. Pokud to politici zvládnou, může se vrátit i důvěra v ně. Stát musí jednat rychle v zájmu celé společnosti a dlouhodobě zrušit veškeré překážky a restrikce v podnikání, které je jedinou zárukou prosperující bohaté společnosti.
Cestovní ruch bude každopádně v letech 2020 a 2021 o cestování doma, po Česku. Mnozí lidé ale zažijí své vlastní krize, ať už s prací, či nemožností splácet své závazky. Nejspíš je nenapadne, až se vše začne vracet k normálu, vybírat si dovolenou.
Možná za krátký čas, možná za pár týdnů až měsíců. I proto budou mít výhodu ti, kteří se na tuto situaci co nejlépe připraví a budou svým klientům nabízet lepší služby než jejich konkurence. Víc než dřív bude rozhodovat cena, kvalita služeb, přístup ke klientům a detaily, které dělají z ubytovacích zařízení unikátní místa, za kterými budou lidé jezdit v době krize i po ní.
Zahajme co nejdříve veřejnou debatu s odborníky a hlavně neprodlužujme podnikatelskou agonii víc, než je nutné.
Hrajeme o čas. Ukončeme restrikce v horizontu několika týdnů. Všechny síly napněme na jedné straně ke zvládnutí boje s novým koronavirem, který se dle názorů mnoha odborníků pravděpodobně stane nedílnou součástí příštích sezonních chřipek. Zároveň ale roztočme kola ekonomiky co nejdříve včetně možnosti volného pohybu a cestování. Snažme se lidi opět přesvědčit, že život se netočí jenom kolem jedné nemoci, jakkoli nebezpečné. Podle odhadu náměstka ministra zdravotnictví a epidemiologa Romana Prymuly bude konečná zasaženost společnosti mezi 12 až 15 procenty. Podle jeho kolegy Rastislava Maďara z Lékařské fakulty Ostravské univerzity se bude po odeznění pandemie mortalita pohybovat mezi 0,2 až 0,5 procenta. Postavme ale tomuto číslu otázku, kolik jsme za něj ochotni zaplatit a na jak dlouho. 0
Cestovní ruch bude v letech 2020 a 2021 o cestování doma, po Česku.
O autorovi| Petr Kotík, zakladatel Amazing Places
ČLÁNKY DO MAILU