Nový začátek, nebo definitivní konec, tak by mohlo znít motto světové výstavy EXPO 2005, která začne ve čtvrtek 25. března v japonském Aichi. Světové výstavy za sebou sice mají úctyhodnou, více než stopadesátiletou historii, přesto je na pořadu dne otázka, zda mají ještě vůbec nějaký smysl.
Poslední Expo, které se konalo před pěti lety v severoněmeckém Hannoveru, bylo všechno jiné jenom ne úspěšné. Výstava skončila se ztrátou 2,4 miliardy marek a místo očekávaných čtyřiceti milionů návštěvníků jich přišla sotva polovina. Těch, kteří kvůli výstavě vážili cestu ze zahraničí, mezi nimi bylo jen asi dvanáct procent. EXPO 2000 přitom bylo co do počtu zúčastněných zemí vůbec největším v historii.
Problémem je, že světové výstavy jsou tak trochu živoucími fosiliemi. Jejich tradice se zrodila v době, kdy se věřilo, že technický pokrok dokáže v blízké budoucnosti vyřešit všechny problémy lidstva, a kdy nacionalismus ještě zdaleka neměl tak špatné jméno jako dnes. Světové výstavy byly v podstatě arénami, ve kterých spolu státy a národy soutěžily na poli průmyslu a kultury.
Víra v samospasitelnost technického pokroku nás už dávno přešla a otevřený nacionalismus ve stylu 19. století se přinejmenším na mezinárodní úrovni už taktéž nenosí. Čím více se však klade důraz na univerzální hodnoty a témata společná celému lidstvu, tím více světové výstavy ztrácejí na legitimitě. Jednotlivé státy se již nechlubí svými úspěchy, ale demonstrují svou ušlechtilost.
Velkým plusem světových výstav vždy bylo, že alespoň pomáhaly propagaci progresivní architektury. Od londýnského Křišťálového paláce z roku 1851 přes Eiffelovku a bruselské Atomium by se ve výčtu slavných staveb spojených s Expem dalo pokračovat až do Hannoveru. V Aichi to bude jen a jen na Japoncích. Jednotlivé státy totiž tentokrát nestaví vlastní pavilony, ale řeší pouze fasády a vnitřní dispozice přidělených standardizovaných modulů.
Když se Expo v Japonsku konalo před pětatřiceti lety (Ósaka 1970), navštívilo je rekordních 64 milionů lidí. Odhady pro letošní rok počítají s návštěvností v rozmezí 15 až 25 milionů. Pro obhájce smysluplnosti světových výstav v 21. století by to nebyl moc dobrý výsledek.
