Stačilo několik zpráv o zdevastovaných tělech velryb a žraloků, vjejichž žaludcích našli rybáři až desítky igelitových tašek.
A několik dobrých snímků vypovídajících 0 neúnosné míře znečištění oceánů. Jako třeba ten od Justina Hofmana, který ve vodách u indonéského ostrova Sumbawa zachytil mořského koníka tancujícího s plastovou tyčinkou do uší. K tomu, aby se široká veřejnost začala zajímat o to, co trápí planetu minimálně několik posledních let, opravdu nebylo třeba mnoho.
A vrcholem byl červnový igelitový pytlík pod hladinou na titulní straně magazínu National Geographic. Obálka časopisu se rychle stala světovým virálem.
Boj s plasty tedy začal, aniž by bylo jasné, co je nahradí. Debata o plastech a jejich dopadech na životní prostředí nabírá obrátky a v příštích letech nás čeká 1 výrazné přitvrzení legislativy (viz box).
Asjejí ráznou změnou se otevírá obrovský prostor pro nový pytlíkový byznys.
Uspěje ten, kdo dokáže nenasycený trh zásobit inovacemi. Někteří o této příležitosti slyší poprvé, ale jiní už rozjeli slibné podnikání. Jedním z prvních byl Nizozemec Sjoerd van der Helm. Před šesti lety uvedl na trh Re-sack, originální sáček z biobavlny, který si můžete koupit i v mnoha českých e-shopech. Jeden vyjde na stovku.
Zrodil se chytrý pytlík
Před čtyřmi lety pak začal byznysový příběh české verze Re-sacku. Tehdejší studentky medicíny Hanka Němcová a Tereza Dvořáková se rozhodly vykolejit svou dosavadní životní dráhu a vrhly se na neprobádané podnikání. Podobně jako většinu z nás je štvaly stohy igelitových pytlíků, které pravidelně vypadávají z kuchyňských skříněk. Začaly přemýšlet o alternativě. Zkusily ušít vzorky z bioplastu PLA, který se dělá z kukuřičného škrobu. Jeden pytlík vyrobený z tohoto materiálu váží osm gramů a je plně kompostovatelný, průhledný i omyvatelný.
Jeho životnost odhadují Hanka s Terezou na dva roky.
J Zrodil se Frusack. Zájem o něj byl hned zpočátku obrovský. II díky Prague Design Weeku, přehlídce nových designových nápadů, kde Frusack před třemi lety nadchl diváky. A samozřejmě díky sociálním sítím, kde si inovativní pytlík rychle získal pozornost. Na crowdfundingové platformě Hithit se zároveň zakladatelkám povedlo vybrat 625 tisíc korun, což bylo 425 procent toho, co původně od lidí na start byznysu požadovaly.
Hanka s Terezou zpočátku samy sáčky šily a nosily je odesílat zákazníkům na poštu. Zajímavý nápad ale nenechal investory dlouho chladnými. Nakonec do projektu vstoupil Martin Stránský, který jinak v Praze obchoduje s bitcoiny jako CEO společnosti wBTCb. Nabídl rodícímu se startupu první kapitál a na oplátku získal 45procentní podíl ve společnosti, která frusacky vyrábí.
Dalšího úspěchu dosáhl Frusack loni, když se dostal mezi výběr inovativních projektů, které podpořila Evropská komise v rámci Evropského fondu pro strategické investice, známého jako Junckerův balíček. Frusack získal od fondu 50procentní zajištění na komerční úvěr, jehož úroková míra tím klesla na polovinu. Od UniCredit Bank si pak zakladatelky mohly vzít půjčku s úrokem pouhá tři procenta.
Tržby vzrostly desetinásobně
Kromě tuzemského trhu a Slovenska postupně chytrý pytlík z Česka expandoval do obchodů v Norsku i ve Španělsku.
Frusacky se začaly prodávat i na Amazonu například ve Velké Británii.
Hanka s Terezou už také přestaly samy šít a využívají dílnu v Nové Pace, frusacky se pak balí v chráněné dílně ve Staré Pace.
Měsíční výroba byla původně nastavena na 15 tisíc kusů. Z toho se podařilo prodat dvě třetiny. Celosvětová diskuse o roli plastů při znečištění moří, půdy i ovzduší ale zájem o frusacky v posledních měsících výrazně oživila.
„Kapacity jsme tedy musely navyšovat i kvůli postupné expanzi do zahraničí. Ve srovnání se stejným měsícem v minulém roce naše tržby vzrostly desetinásobně,“ říká zakladatelka a autorka nápadu Hana Němcová, která i kvůli byznysu zanechala studia medicíny a začala se podnikání věnovat naplno. Za celý loňský rok, který byl vlastně prvním rokem sériového prodeje, dosáhl Frusack tržeb více než 2,3 milionu korun.
Do výroby frusacků je zapojena už přibližně stovka lidí. Další tři lidi Hanka s Terezou přijaly přímo do svého startupu jako další pracovní síly. „Před rokem jsme přijaly kolegyni na administrativu a péči o kamenné prodejny v Česku a na Slovensku. Náš velký potenciál spočívá v sociálních sítích, proto jsme před několika měsíci přijaly další dvoučlennou posilu,“ přibližuje Hanka.
Strategie, marketing, řízení výroby a vlastně všechno ostatní, co s fungováním a rozvojem společnosti souvisí, stále leží na dvou původních zakladatelkách. „Ale v blízké době budeme hledat vhodné kandidáty a kandidátky právě na řízení výroby, obchod a specialisty na mezinárodní expanzi,“ upozorňuje mladá byznysmenka.
Útok na supermarkety
Na konec letošního léta plánuje Frusack pokoření další mety ve vývoji svého produktu. Zatím dokázala firma vyrábět sáčky jen z tkaniny, která je ovšem dražším materiálem. I proto vyšlo zájemce balení pěti frusacků na necelých 500 korun. Startup nyní vyvinul pleteninu, se kterou se lépe pracuje hlavně dále ve výrobě, a umožňuje tedy snížení výrobní ceny.
„První verze frusacků z pleteniny půjde nejdříve na náš e-shop a její zjednodušenou variantu bychom rády dostaly do supermarketů,“ přibližuje nejbližší plány Hana Němcová. Zástupci velkých řetězců ze zahraničí už se zakladatelkám hlásí sami, v Česku zatím zájem ze strany supermarketů nezaznamenaly. To se ale může změnit. Například Lidl chce i nadále rozšiřovat možnosti alternativních nákupních tašek. Ty klasické plastové už přestal prodávat loni a běžné mikrotenové sáčky na pečivo už také omezil.
Kromě frusacků lze na českém trhu sehnat i o něco levnější neznačkové varianty ekologicky šetrných pytlíků na pečivo či ovoce. Biologický původ těchto obalů z některých e-shopů ale není zaručený.
Když se pytlík protrhne Evropská unie se v boji s plasty rozhodla snižovat spotřebu všech igelitových tašek. V příštím roce by jejich roční spotřeba na hlavu měla klesnout až na 90 kusů. V roce 2025 pak až na 40 kusů. Ještě předloni přitom Evropská komise odhadovala, že každý Čech spotřebuje až 400 igelitových tašek. Průměrná užitnost jedné igelitky je přitom pouhých 15 až 20 minut, téměř 40 procent z nich je použito jen jedinkrát. Od letošního roku už proto v českých obchodech nedostanete igelitovou tašku zdarma. Pytlíky na ovoce, zeleninu či pečivo však zatím bezplatné zůstaly, ačkoliv se je mnohé řetězce už snaží nahradit papírovými. Jenže ty nejsou tak odolné a snadno se protrhnou. 400 igelitových tašek se v roce 2016 spotřebovalo v Česku ročně na osobu (do roku 2025 má podle evropské směrnice spotřeba klesnout na desetinu).
100 tisíc zvířat ročně zemře na následky znečištění planety plasty.
minut trvá užitnost běžné nákupní igelitky nebo mikrotenového sáčku.
2 roky trvá životnost frusacků a obdobných kompostovatelných pytlíků z bioplastů.
O autorovi| Jan Novotný, novotnyj@mf.cz
