Za kniplem stíhačky snášející se k čáslavskému letišti sedí generál Csaba Ugrik. I když jde o jednoho z nejzkušenějších maďarských pilotů, nehodě během přistání nezabrání. Letounu Jas-39 Gripen podle dostupných informací po dosednutí zahapruje elektronika, Ugrik se i s druhým vojákem v kokpitu raději katapultují a pošlou neovladatelný supersonik do pole, kde se rozlomí.
Nehoda z 19. května 2015 ovšem takhle skončit nemusela. Stačilo, aby letoun zabrzdily záchytné sítě, a škody možná byly menší. Jenže čáslavské záchranné zařízení právě procházelo revizí.
Teď už sice „záchranná brzda“ v Čáslavi zase funguje, České republice přesto hrozí mnohem větší mezinárodní ostuda. Už za několik týdnů se čáslavské letiště až do konce srpna kvůli opravám povrchu uzavře.
Přečtěte si o dalších armádních zakázkách:
Obrana podepsala zakázky za 1,5 miliardy. Za opravu pandurů připlatí
USA dluží českému vojsku neprůstřelné vesty za 52 milionů
Houfnice Dana zmodernizuje bez soutěže Tatra. Armáda zaplatí 1,5 miliardy
Airbus odtajnil cenu pro českou armádu. Jeho vrtulníky jsou nejlevnější
Pokud tedy bude české či spojenecké letadlo požadovat nouzové přistání se záchytem, k dispozici bude mít jen druhou leteckou základnu Sedlec u Náměště nad Oslavou. Tam sice brzdné sítě i lana jsou, jenže už několik let zůstávají mimo provoz.
„Do roku 2013 jsme používali východoněmecký sítový záchytný systém, skončila mu technická podpora, a proto byl vyřazen. Co se týče lanového systému BAK-12 - protože od zahájení jeho provozu uplynulo deset let, není možné garantovat spolehlivou činnost. Proto je odstaven z provozu,“ potvrzuje neradostný stav Štěpánka Tříletá, mluvčí letecké základny.
Zaspali jsme
Že přitom životnost zařízení BAK-12 skončí předloni, se vědělo už od roku 2005, kdy jej inženýři na letišti zprovoznili. Ministerstvo obrany mělo dost času, aby revizi a nutné opravy zajistilo. Proč tedy otálelo?
„Požadavek na provedení generální opravy obdržela naše sekce vyzbrojování v roce 2014,“ reaguje Petr Medek z ministerstva obrany. Jinými slovy tak přehazuje odpovědnost na vedení armády.
„Generální oprava měla být provedena v roce 2015, proto jsme podklady ministerstvu předali v roce 2014, čímž jsme splnili interní požadavky na včasnost,“ odmítá Denisa Vernerová, mluvčí generálů, že by vojsko zaspalo nebo něco udělalo špatně.
V tomto momentě je třeba připomenout časovou náročnost opravy. Sama generálka si vyžádá šest týdnů, k nim si však zákazník musí připočítat dalších osm měsíců, které výrobce uvádí jako přípravnou fázi. Důležitou zakázku resort Martina Stropnického očividně nechal na poslední chvíli.
České gripeny nemají brzdné háky jako spojenecká letadla, zastavit je proto může jen síť. To ale znamená větší poškození letounu.
A když v roce 2015 tendr skutečně rozjel, přišly další komplikace. Po několika měsících se zasekl. V okamžiku, kdy pak úředníci začali komunikovat s americkým výrobcem systému Zodiac Aerospace, ozvala se slovenská firma OWT. Loni na jaře poslala do Prahy několik dopisů, v nichž Stropnického lidi informuje o tom, že je exkluzivním zástupcem Zodiacu Aerospace v Česku a na Slovensku. Kooperaci s výrobcem podepsala loni v březnu.
„Se společností Zodiac jsme spolupracovali na záchytném zařízení pro slovenské letiště Sliač v průběhu jeho rekonstrukce. Technická životnost zařízení se blíží ke konci a v blízké době bude nutná generální oprava, což byl důvod pro prohloubení spolupráce ve formě výhradního zastoupení,“ přibližuje Róbert Mihályi, prokurista OWT.
I když teď české ministerstvo obrany tvrdí, že podpis kontraktu s OWT očekává do několika měsíců, je jasné, že během obřího cvičení Ample Strike na přelomu srpna a září ještě záchranné systémy fungovat nebudou. Účastní se jej přitom mnoho zahraničních letounů, pro něž se Sedlec stane klíčovou základnou.
Podle zjištění týdeníku Euro se proto řešila varianta, jestli technickou životnost záchranné lanové brzdy neprodloužit alespoň na dobu cvičení. K dohodě mezi ministerstvem a OWT ale nakonec nedošlo.
Česká armáda musí doufat, že žádný spojenecký či český letoun nebude žádat nouzové přistání.
Chytrá horákyně
Piloti a velení vojska nejsou jediní, koho situace znervózňuje. Nefunkční systémy s nelibostí sleduje i NATO. Právě Aliance v roce 2005 pomohla s jejich zaplacením. Z celkové sumy 68 milionů korun šlo z bruselských účtů více než 53 milionů. Aliance do rekonstrukce letiště u Náměště napumpovala celkově více než čtvrt miliardy.
Zmodernizovaná základna se totiž stala součástí integrovaného systému protivzdušné obrany celé Aliance. Funguje jako záložní letiště pro jednu alianční či národní letku.
Přečtěte si komentáře Ondřeje Stratilíka o české armádě:
Bylo jich pět
Stropnického pomník aneb Jak ANO obralo vojáky o 600 milionů
Žádný Azimut, natož Chlapci a chlapi
Praha se projevila jako spojenec, který rád využije společné peníze, ale udržet dotovaný systém v provozu už nedokáže. Generální oprava obou lanových brzd vyjde na zhruba 30 milionů korun.
Tím ale výdaje nekončí. V roce 2020 chce letectvo nová síťová zařízení pro Čáslav i Náměšť, ministerstvo obrany si bude muset připravit dalších 300 milionů korun. S tempem Stropnického úředníků, jaké předvádějí nyní, je ale otázkou, kdy vlastně nákup proběhne. Do té doby si velení NATO může u náměšťského letiště nechat velký černý puntík.
A piloti mohou jen doufat, že nebudou muset v Česku v následujících měsících přistávat. „Každá letová posádka připravující přelety v naší oblasti se předem seznámí se situací a plánuje let tak, aby mohla být přesměrována na jiné letiště s funkčním záchytným systémem. Lze zvolit letiště na Slovensku, v Polsku a Německu,“ nabízí Denisa Vernerová z generálního štábu řešení „chytré horákyně“.