Zachraňte Ericsson

30. 10. 2002

Firmu je třeba rychle přebudovat, nebo se propadne na dno

Zeptejte se investorů, v čem Ericsson podniká, a nejspíš se vám dostane obvyklé odpovědi: Je to světová jednička mezi prodejci bezdrátových telekomunikačních sítí a jen tak mimochodem, tenhle sektor je teď na tom dost špatně. Výnosy Ericssonu budou letos o čtyřicet procent nižší než rekordních 24 miliard dolarů, které si zaúčtoval před dvěma lety. A ztráty? Za rok 2001 a 2002 přesahují pět miliard dolarů. To je také důvod, proč se hojně obchodované akcie typu B této společnosti prodávají ani ne za dolar. Nejvýznamnější švédská firma se jinými slovy obchoduje za babku.
Pokud si ale generální ředitel Kurt Hellström prosadí svou, nemusí být Ericssonu ještě konec. Záblesk budoucnosti lze už nyní spatřit v některých částech firemní říše. Stačí si zaskočit třeba do provozního centra O2 Netherlands, nizozemské dceřiné společnosti britské MMO2, která podniká v oblasti bezdrátových zařízení. Naskytne se vám pohled na pracovníky v tričkách Ericssonu, kterak zasouvají nové radiové moduly do přihrádek zařízení nebo se sklánějí nad počítači monitorujícími celostátní síť. Těchto 240 techniků nepatří ovšem mezi zaměstnance O2. Jedná se o čistě “ericssonovský” tým, který je nastálo nasazen v O2, kde se kompletně stará o vše, co souvisí s bezdrátovými sítěmi. To znamená jediné: Ericsson rovná se společnost k pronajmutí. Pro tradičního výrobce rozsáhlých síťových systémů je to obrovská změna.
Překvapení je ale vícero. Firma kdysi hrdě vyráběla všechny své výrobky sama a o ovoce svého výzkumu a vývoje se s nikým nedělila. Hellström však ví, že hrdost neplodí zisk, a tak převedl většinu výroby společnosti s více než pěti tisíci zaměstnanci na subdodavatele, jako jsou Flextronics International a Solectron. Ještě překvapivější je, že Ericsson zajišťuje externě přes levnější dodavatele také část výzkumu a vývoje. Softwarové laboratoře Ericssonu v Dillí, Hajdarábádu a Bengalúru nyní provozuje dynamická indická softwarová firma Wipro. Hellström zároveň založil nové jednotky, které prodávají licence na firemní technologie konkurentům po celém světě. Švédové tak vlastně pronajímají své rodinné stříbro. Dokonce se vzdali svého podnikání ve výrobě mobilních telefonů a vytvořili společný podnik s bývalým rivalem Sony.
Ve zkostnatělé společnosti nyní dochází k zásadní změně a jejím výsledkem by mohla být transformace Ericssonu na nový typ společnosti: specialistu na bezdrátové technologie, který je závislý především na službách a know-how a mnohem méně na výrobě a materiálech. A žádá-li si taková přeměna, aby se Ericsson od základu předělal, tak prosím. „Samozřejmě že bychom mohli být v lepší situaci,“ uznává Hellström, „na druhou stranu, udělat se to musí.“
Je však otázkou, zda má Hellström na své záměry dost času. Abyste si mohli udělat alespoň částečnou představu o tom, s čím se musí generální ředitel pod tlakem vypořádat, podívejte se na šokující čísla, která zveřejnil 18. října. Dodávky ve třetím čtvrtletí ve srovnání s rokem 2001 poklesly o celou třetinu na 3,62 miliardy dolarů, čímž firma přišla o 460 milionů dolarů. Objednávky nových systémů poklesly o 49 procent a objevují se signály, že společnost možná ztrácí podíl ve prospěch konkurentů, jako je Nokia a Lucent Technologies. Ericsson vsadil na to, že operátoři rychle spustí nové bezdrátové systémy třetí generace, ale šlápl vedle. Je sice pravdou, že když manažeři Ericssonu oznámili hospodářský výsledek a zároveň potvrdili, že snižování nákladů probíhá podle plánu a divize sítí možná skončí s nulou, posílily akcie o 21 procent. Výsledkem byl však nárůst na pouhých 65 centů. V období největší slávy společnosti v březnu roku 2000 se přitom prodávaly za téměř devatenáct dolarů.
Hellström se pokouší vybudovat pro firmu budoucnost, ale přitom musí bojovat o přežití v hrozivé přítomnosti. Od roku 1999, kdy byl odvelen z dobrého místa v prodeji v Hongkongu a stal se prezidentem Ericssonu a později jeho generálním ředitelem, musel propustit 40 tisíc ze 110 tisíc pracovníků, přičemž dalších deset tisíc bude následovat. V srpnu musel objet s nastavenou dlaní Evropu a Severní Ameriku, aby vybral 3,1 miliardy dolarů z emise akcií za snížené ceny, které Ericssonu umožnily udržet se nad vodou. Akce byla úspěšná z valné části díky tomu, že pro většinu peněz sáhli do kapsy patriotičtí Švédové. „Mluvil jsem s řadou menších akcionářů,“ uvádí předseda představenstva Ericssonu Michael Treschow, který přišel do společnosti v dubnu poté, co se mu podařilo vyvést z krize výrobce domácích spotřebičů, společnost Electrolux. „Byla to věc emocí a národní cti.“
Vlastenectví ale není totéž co náklonnost a sympatie. Švédové totiž možná nenávidí nikoho tolik jako Hellströma. Alespoň bulvární tisk si ho na paškál bere pravidelně. Loni dokonce jedny noviny otiskly na první stránce fiktivní zatykač s policejními fotografiemi generálního ředitele nechvalně proslulého propouštěním. „Lidé dřeli, jak mohli, a místo poděkování se dočkali hromadného propouštění,“ říká Peder Bostrom, vedoucí odborového sdružení kovoobráběčů z devatenáctitisícového města Kumla. Tamní závod Ericssonu během uplynulých dvou let zrušil 2350 z 3200 pracovních míst, takže některé rodiny přišly o živitele. Analytici uvádějí, že pokud poptávka po bezdrátových zařízeních nepoklesne více, než se očekává, mělo by ohlášené propouštění stačit, aby se Ericsson vrátil v roce 2003 alespoň k mírnému zisku. Pro Kumlu je to však chabá útěcha.
Potíže společnosti a dalších firem, které jsou na ni navázány, snížily hrubý domácí produkt Švédska zhruba o půl procenta. Klaus Eklund, hlavní ekonom stockholmské banky SEB, tvrdí, že země přišla o zdroj, který jí v 90. letech pomohl k pětině jejího růstu. Téměř smrtelný pád Ericssonu stlačil také cenu portfolia Investoru, veřejně obchodované holdingové společnosti mocného klanu Wallenbergů, kteří kontrolují největší část akcií telekomunikační společnosti. Wallenbergovými to neotřáslo. „Investor aktivně podporoval management ve velmi náročných tržních podmínkách,“ uvedl Marcus Wallenberg, generální ředitel Investoru a zároveň místopředseda představenstva Ericssonu. Za loajalitu se ale platí. Pád Ericssonu se totiž podepsal na padesátičtyřprocentním propadu akcií firmy Investor, což Wallenberg a jeho bratranec Jacob, kteří rodinné podíly společně řídí, kvitovali s nelibostí.
Člověk by řekl, že Hellström bude vzhledem k boji s tolika překážkami vypadat jako vyhořelá troska. Jisté podzimní odpoledne však v Londýně působil velmi svěže a živě, a předvedl dokonce i svůj cynický smysl pro humor. „Jsem rád, když dostávám do těla,“ prohlásil s trpkým úsměvem na adresu svého donkichotského tažení na záchranu Ericssonu. Podle spolupracovníků ho v sedle udržuje víra, že odvětví mobilních telekomunikací, které v osmdesátých letech pomáhal zakládat, zase pozná lepší časy. Je přesvědčen, že Ericsson čeká zdravá budoucnost, jen když ho dokáže vyvést ze současné krize. Ta se však bude výrazně lišit od proslulé minulosti. V období let 1991 až 2001 se firmě podařilo pětinásobně zvýšit výnosy, což znamenalo celkový roční nárůst 17,5 procenta. Poptávka po tradičním bezdrátovém vybavení se ale ještě dalších pět let zřejmě nevzpamatuje a sílící komoditizace navíc může navždy stlačit marži dolů. A to není všechno. Snaha vytvořit ze skupiny hrdých techniků vůdčí osobnosti nového sektoru služeb si vyžádá velký kulturní třesk. Už nyní je v Ericssonu cyniků víc než dost. „Pořád nám vykládají o reorganizaci a že musíme poskytovat zákazníkům lepší služby, ale my to nebereme vážně,“ říká jeden z předních techniků.
Pochybnosti o Hellströmových plánech dokonce prosákly i do představenstva. „Podle mého názoru není vůdčí strategie jasná,“ stěžuje si jeden z členů, „a v představenstvu zatím nepanuje shoda, jak společnost z této situace dostat.“ Vnitřní zdroj naopak tvrdí, že od příchodu Treschowa se atmosféra v představenstvu zlepšila. Všichni souhlasí, že výměna generálního ředitele by za současného stavu mohla trh jen vyděsit.
Nejistota Hellströma nijak neodrazuje od dalšího boje. Jeho strategie založená na prodeji služeb a základních technologií se až nápadně podobá modelu, který v devadesátých letech zavedl Louis V. Gerstner Jr., bývalý generální ředitel IBM. Není divu. Situace telekomunikačních firem se děsivě shoduje s okolnostmi, které před deseti lety ohrožovaly odvětví informačních technologií. Značkové výrobky začínají pokulhávat za levnějšími otevřenými systémy, které jsou sestaveny ze standardizovaných součástí. Vertikálně integrované obří firmy typu Ericsson, Lucent a Nortel Networks ztrácejí v boji s nováčky, jako Cisco Systems nebo rostoucí čínská hvězda Huawei Technologies, úplně stejně, jako kdysi IBM a Digital Equipment prohrávali s levnými počítači od Dell Computer. Proto marže dál klesají. A jsou tu i další podobnosti. “Hodnota” se v telekomunikacích posouvá z hardwaru na software a služby. Firmy kdysi vydávaly 80 procent investic na hardware a pouze 20 procent na software, říká Amrish Kacker, hlavní poradce z výzkumné firmy Analysys Consulting v britské Cambridgi. Během dalších pěti let bude podíl softwaru nadále stoupat a vyšplhá se nad 35 procent.
Hellström musí ovšem také zlepšit výnosnost, jinak hodnotu akcií Ericssonu nezvedne. V minulém roce se výnosy na zaměstnance pohybovaly kolem 240 tisíc dolarů, což je mnohem méně než průměrných 320 tisíc dolarů v sektoru. Kapitálová výnosnost se tehdy propadla na záporných čtrnáct procent z dvaceti pěti v roce 2000, což je nesrovnatelně méně než 28 procent v Nokii. Hellström a jeho tým proto budou muset obětovat mnoho posvátných symbolů. Ericsson právě ruší 70 procent provozních jednotek a soustřeďuje funkce back-office do regionálních center. „Místní manažeři byli sice zpočátku proti, ale teď už se lidé více starají o společnou budoucnost,“ vysvětluje Hellström.
Šéf rovněž seškrtal na polovinu výzkum a vývoj, když uzavřel tři čtvrtiny laboratoří a postupně tlumí práci na zastaralých mobilních technologiích. Největší šok potom přineslo rozhodnutí upustit od dědictví ericssonovské minulosti a zastavit investice do tradičních telefonních ústředen na bázi multipropojení. Sofia Ghachemová, analytička z UBS Warburg, se domnívá, že takový krok zřejmě přinese úspory ve výši 435 milionů dolarů ročně, zatímco rovnováhu na poli výzkumu a vývoje zajistí efektivnější práce. Software a služby se zatím na tržbách Ericssonu podílejí jen z jedné osminy, ale Hellström chce, aby se tento poměr během čtyř let zvýšil až na třetinu.
Sám přiznává, že mu vzorem byly zkušenosti IBM. Švédové jsou však v mnohem horší krizi, než kdy byl Gerstner. Nízká poptávka a vyostřená konkurence zoufalých rivalů, jako Lucent, Nortel a Alcatel, jen za poslední rok srazily ceny bezdrátového zařízení o 30 procent. I když si Ericsson udrží na stále menším trhu svůj třetinový podíl, zřejmě ho čeká pokles výnosů o více než patnáct miliard dolarů neboli o 56 procent v rozmezí pouhých 36 měsíců.
Hellström je ve svých 59 letech znám jako člověk, který si nebere servítky. Své jméno ve firmě si vydobyl jako geniální obchodník šířící s lehkostí sobě vlastní evangelium bezdrátových technologií mezi největšími světovými telekomunikačními operátory. Coby generální ředitel dal najevo, že stav celého odvětví považuje za velmi pochmurný, a jeho nechvalně proslulá otevřenost se tím jen potvrdila. „Snažím se říkat pravdu tak, jak ji vidím,“ tvrdí, „i když je trpká, nikam ji neschovávám.“ Z propouštění je sice nešťastný, ale nesklouzává k sentimentálnosti. „Nemůžeme si dovolit jen nečinně sedět,“ podotýká chladně.
Emise akcií s předkupním právem a výhodnými podmínkami pro stávající akcionáře, vydaná letos v létě, vrátila firemní rozvahu zpátky do formy. Objem dostupné hotovosti vzrostl nad sedm miliard dolarů a čistá zadluženost byla fakticky odstraněna. Ericssonu také pomohlo, že v bezstarostných letech přistupoval poměrně konzervativně k novým akvizicím. „Nenakupovali podíly na špatných trzích,“ říká bývalý generální ředitel Sven-Christer Nilsson, kterého Hellström vystřídal v roce 1999. Osud Ericssonu stále až příliš závisí na oživení objednávek, k němuž nemusí vůbec dojít. „Nejdůležitější jsou výnosy,“ poukazuje Angela Deanová, analytička v oboru telekomunikací z londýnské firmy Morgan Stanley. Přispěchají služby a software na pomoc? „Ericsson může sebevědomě říci, že dovede řídit sítě svých zákazníků,“ poznamenává analytik Bill Lesieur ze společnosti Technology Business Research z Hamptonu v New Havenu, „a propad v celém odvětví skutečně většímu využívání outsourcingu nahrává.“ Trpce zkoušení rivalové však také sázejí na služby a vyhrávají zakázky. Například společnosti Alcatel se podařilo získat čtyřicetimilionový kontrakt na řízení bezdrátové sítě rakouské telekomunikační firmy Tele.ring Telekom Service. Ericsson si zase 21. října vybojoval zakázku o objemu 150 milionů na upgrade mobilní sítě společnosti China Unicom, i když většina zařízení v daném projektu bude pocházet od konkurenčních firem Lucent, Motorola a Nortel. Tento tah představoval dobrou zprávu i pro čínské podniky Ericssonu, o které se už analytici začínali strachovat.
Pokud se služby nepostarají o vyrovnání podnikové ztráty, Hellströmovi zbude ještě jedno eso v rukávu. Ericsson vlastní velké bohatství v podobě deseti tisíc technických patentů, mezi nimiž lze najít také klíčové technologie takových horkých novinek, jako je bezdrátový přenos na krátké vzdálenosti, Bluetooth. Jedna z firemních divizí již nyní prodává balíčky, které jiným společnostem umožňují vyrábět telefony na základě modelů Ericssonu. Další divize se zabývá prodejem licencí v oblasti komunikačních technologií. Licenci na konstrukční návrh již získalo šest firem včetně LG Electronics z Jižní Koreje, GVC z Tchaj-wanu, čínské skupiny TCL i společného podniku se Sony na výrobu mobilních telefonů. Výnosy jsou sice téměř zanedbatelné, ale analytici soudí, že by se díky stoprocentní marži mohl prodej licencí stát velmi lukrativním obchodem.
Nepostačí-li veškeré Hellströmovo úsilí na ukončení současných potíží, bude muset znovu oprášit žebrácký klobouk. Investoři se ale zřejmě budou příště již vzpouzet, protože jim stále vadí neobvyklá vlastnická struktura společnosti. Hellström a hlavně Treschow nyní nenápadně usilují o její změnu. Situace je následující: dva hlavní firemní akcionáři, Investor a Industrivarden (investiční divize banky Handelsbanken ve Stockholmu), drží téměř 78 procent hlasů, i když jim patří jen necelých jedenáct procent vlastního jmění. Daří se jim to zejména díky zvláštním akciím typu A, které na sebe vážou tisíckrát více hlasů než kmenové akcie typu B. Takové uspořádání se však nedávno ukázalo jako velmi nevýhodné. Když Ericsson v létě požádal institucionální investory o nový kapitál, oprávněně se tázali, proč by měli sázet na firmu, v níž nemohou nic ovlivnit a jejíž hlavní vlastníci ji dovedli až na okraj propasti.
Investor a Industrivarden vystupují proti těmto námitkám společně a přemýšlejí o snížení volebního poměru mezi akciemi typu A a B z tisíc ku jedné na deset ku jedné, což by omezilo jejich kontrolu nad hlasovacími právy na 30 procent. „Otázka vlastnictví nepředstavuje velký problém,“ myslí si Marcus Wallenberg, „ale může způsobit menší rozruch při jednáních s finančními trhy.“ Treschow má za to, že uvedená změna by mohla zvýšit přitažlivost a likviditu akcií Ericssonu. „Mohli by se více zapojit mezinárodní investoři, kteří nežijí v našich podmínkách a nerozumí jim,“ doufá Treschow. Tyto podmínky ale vypadají stále více zastarale a také nebezpečně. Švédové možná nebudou chtít pilulky, které jim Hellström ordinuje, spolknout. Ericssonu ale nic jiného nezbývá.

ERICSSON PŘEZBROJUJE Závratný propad tržeb z bezdrátových zařízení nutí management seškrtat náklady a hledat nové zdroje výnosů

ŘÍDNOUCÍ ŘADY ZAMĚSTNANCŮ
Z původních 110 tisíc zaměstnanců v roce 2001 zbude během dvou let pouhých 60 tisíc.

ZEŠTÍHLOVÁNÍ Propouštění a konsolidace back-office by měly do roku 2003 omezit výdaje na polovinu, čímž by se Ericsson při tržbách ve výši dvanácti miliard dolarů udržel alespoň bez ztráty.

ÚTOK NA VÝZKUM A VÝVOJ
Poslední zvonění ve třech zastaralých odvětvích a uzavření 75 procent laboratoří se mají během dvou let postarat o snížení výdajů na polovinu.

EMISE ZVÝHODNĚNÝCH AKCIÍ
Emise akcií s předkupním právem a výhodnými podmínkami pro stávající akcionáře letos v létě společnosti vynesla 3,1 miliardy dolarů. Objem akcií v držení investorů se zdvojnásobil, ale firmě se podařilo odstranit čistou zadluženost a nashromáždit slušných sedm miliard dolarů v hotovosti.

PRODEJ AKTIV
Ericsson se během posledních dvou let zbavil nemovitostí v hodnotě jedné miliardy dolarů a firem a holdingů za 3,5 miliardy dolarů.

SLUŽBY
V první polovině roku 2001 se výnosy za služby poskytované například v oblasti provozu sítí a poradenství pohybovaly kolem pouhých šestnácti procent, ale nyní se Ericssonu podařilo jejich podíl zvýšit na 23 procent. Do roku 2005 firma očekává, že jí služby budou přinášet až třetinu celkových výnosů.

ZLATÝ DŮL
Ericsson doufá, že mu značný zisk přinese prodej licencí na některé z deseti tisíc významných patentů a stoleté zkušenosti v oboru telekomunikací.

Sony Ericsson: Potíže na všech stranách? Alexandre Rito, prodavač v obchodě s elektronikou FNAC na pařížském bulváru Champs-Elysées, neskrývá své nadšení z nových telefonů od firmy Sony Ericsson Mobile Communications. Elegantní výrobky rok starého společného podniku japonské Sony a švédského Ericssonu vyžehlily pověst telefonů druhé jmenované společnosti. Model Sony Ericsson T68i je u FNAC dokonce bestsellerem. Jeho barevný displej, uhlazený design a digitální fotoaparát jako volitelná doplňková funkce přitahují houfy zájemců. „Zákazníci jsou s ním opravdu spokojeni,“ prohlašuje Rito. Kéž by šlo ten rozruch balit a prodávat. Navzdory nadšení z výrobků a potenciálu společného podniku nevykazuje Sony Ericsson bohužel žádné výsledky. Jeho celosvětový podíl na trhu už devět měsíců stagnuje na zhruba pěti procentech, což je polovina toho, co obě společnosti ovládaly v roce 2001 před svým spojením. Na rozdrobeném trhu mobilních telefonů to sice stačí na páté místo, ale i tak podnik výrazně zaostává za 36 procenty Nokie či šestnácti procenty, které si udržuje Motorola. Ba co hůř, firma prodělává. V posledním čtvrtletí tratila sto milionů dolarů, což možná přinutí mateřské firmy, aby počátkem příštího roku přisypaly do společného projektu další peníze. Vedení společnosti Sony Ericsson se však zapřísahá, že nepodléhá obavám. „Jsem s našimi pokroky velmi spokojen,“ prohlašuje výkonný místopředseda společnosti Jan Wäreby, bývalý vedoucí pracovník Ericssonu, jenž spolu s generálním ředitelem Katsumi Iharou ze Sony řídí londýnskou centrálu firmy. Nicméně analytici takovým optimismem nepřekypují. Richard Windsor ze společnosti Nomura Securities odhaduje, že podnik nebude ziskový, dokud nezdvojnásobí svůj podíl na trhu, což je podle něj v podmínkách ostré konkurence nepravděpodobné. „Jsou v problémech až po uši,“ poznamenává. Takhle to ale vůbec dopadnout nemělo. Na začátku odborníci společný podnik Sony Ericsson opěvovali. „Sony pomůže Ericssonu k velkolepému comebacku,“ předpovídala Rosie Secchiová, analytička pro oblast mobilních technologií ze společnosti IDC Europe. Dohoda koneckonců spojovala technologickou obratnost Ericssonu a jeho silné vazby na mobilní operátory s talentem Sony pro spotřební elektroniku a marketing. Obě firmy hodlaly rovněž navzájem podporovat svůj růst v regionech, kde jedna z nich pokulhávala - Ericsson měl pomoci Sony v Evropě, zatímco sám potřeboval podporu v Japonsku. Díky svým podílům ve filmovém a hudebním odvětví a v elektronických hrách by rovněž Sony mohla dodávat chytlavé novinky, které by zvýšily prodej bezdrátových služeb příští generace.
Na papíře to vypadalo skvěle. Krátce po založení podniku však zasáhla realita. Sjednocení výrobkových řad a rozdílných technických přístupů trvalo déle, než se očekávalo. Realizační problémy se promítly do zpoždění ve vývoji nových telefonů a v prvním roce tvořily většinu nabídky přístroje vyšší třídy. Malý počet modelů v segmentu levnějších telefonů sice společnosti Sony Ericsson přinesl nadprůměrné prodejní ceny, ale zároveň vedl ke ztrátě podílu na trhu ve prospěch firem Siemens Mobile a Alcatel. „Rok 2002 je pro ně děsivý,“ poznamenává Ben Wood, analytik v oblasti mobilních technologií společnosti Gartner Dataquest.
Další rána dopadla před pouhými dvěma měsíci. Tehdy deník The Wall Street Journal citoval prohlášení generálního ředitele Ericssonu Kurta Hellströma, že pokud společný podnik nenabere v příštích dvou čtvrtletích příslušné obrátky, zváží, zda neukončit jeho další financování. Zaměstnanci Sony Ericsson se cítili oklamáni a investoři ztratili důvěru v odhodlání Ericssonu dostát svým závazkům. Pokud by švédská firma musela skutečně v příštím roce nalít do společného podniku dalších až 500 milionů dolarů, mohlo by to nadělat pořádnou paseku v jejích finančních výsledcích. Sony Ericsson boj nevzdává. Vzápětí po modelu T68i vyprodukovala firma další luxusní telefon s barevným displejem a dva levnější přístroje. Konkurence ale nespí. Nokia chrlí na trh další a další modely. Druhý největší evropský mobilní operátor Orange navíc 22. října uvedl na trh svou vlastní značku telefonu. Přístroje pro něj vyrábí tchajwanská společnost High Tech Computer a jde o první model využívající software Smartphone od Microsoftu.
Podobné „značkové“ telefony jednotlivých operátorů mohou podniku Sony Ericsson nabourat jak marže, tak marketing. Navíc podtrhují hrozbu, kterou představuje vstup Microsoftu do odvětví softwaru pro mobilní telefony. Analytik Wood se domnívá, že Sony Ericsson nakonec najde půdu pod nohama, částečně díky mediálním kouzlům pod taktovkou Sony. Otázkou však zůstává, zda začne vydělávat včas, a uklidní tak své netrpělivé rodiče.