ČNB nejen požaduje od pojišťoven obecně kontrolní mechanismy vůči zprostředkovatelům, ale rovnou nabízí i jejich konkrétní příklady
Vývoj regulace kvality prodeje pojištění a ochrany zákazníka pojišťoven v Česku je v posledních letech velmi barvitý. Možná bychom mohli zatím říci: bouře ve sklenici vody. Když totiž necháme stranou čerstvé povinnosti uložené novým občanským zákoníkem (NOZ), většina z ostatních diskutovaných návrhů nakonec schválena nebyla.
Předchozí Poslanecká sněmovna zejména nestihla před svým rozpuštěním přijmout navrhovanou novelu zákona č. 38/2004, o pojišťovacích zprostředkovatelích, která tak spadla pod stůl. I na úrovni Evropské unie jsou sice předloženy dvě klíčové normy vztahující se k distribuci pojištění, IMD II a PRIPs, avšak termíny jejich zavedení byly už několikrát posunuty.
Česká národní banka (ČNB) se proto rozhodla nespoléhat jen na dosud nejistý a pomalý vývoj nové legislativy. Koncem ledna uveřejnila zásadní úřední sdělení týkající se řízení a kontroly kvality činnosti distribuční sítě pojišťovny.
Velmi konkrétní požadavky Zajímavé je, že sdělení ČNB se neomezuje na obecné principy, ale obsahuje konkrétní pokyny pro pojišťovny a příklady. Centrální banka je mimochodem takto konkrétní v poslední době častěji, viz například podrobný loňský dohledový benchmark 2013/05 o propagaci pojistných produktů, který obsahoval příklady klamavé či neobjektivní propagace jako nevhodně formulované brožury či zavádějící modelové příklady u investičního životního pojištění (IŽP).
Ale zpět k lednovému sdělení ČNB. Banka například od pojišťoven nejen požaduje obecně kontrolní mechanismy vůči distributorům, ale rovnou uvádí příklady jako kontrolní telefonáty klientům, fiktivní nákupy nebo účast zástupců pojišťovny na jednáních distributora s klientem. Podobně se ČNB neomezuje jen na požadavek zapracovat do odměňování distributora ukazatele kvality, ale očekává u životního pojištění nad pět let rozložení splátek provize či právo část provize zadržet.
Při důkladnějším přečtení je zřejmé, že sdělení ČNB se zabývá požadavky, které by měly v konečném důsledku posílit ochranu zákazníka před nekalými obchodními praktikami. Povšimněme si však, komu je sdělení určeno a jak je formulováno. Centrální banka své sdělení označuje za podrobnosti nastavení řídícího a kontrolního systému pojišťovny a dále zmiňuje, že nekvalitní, neetické či nezákonné jednání distributorů může vést k významným finančním ztrátám pojišťovny a k ohrožení její reputace. Odpovědnost je tedy uložena pojišťovně, nikoli distributorovi a sdělení není formálně postaveno jako opatření k ochraně zákazníka.
Diskutovat se určitě bude i aplikace a závaznost sdělení ČNB pro účastníky trhu. Zatímco úřední sdělení ČNB není pro české pojišťovny přímo závazné, postup v souladu s ním by měl přinejmenším posílit jejich pozici při prokazování dohledu, že řádně plní své povinnosti.
Mimochodem je zde rovněž otázka rozsahu platnosti. Zdá se totiž, že sdělení by se mělo vztahovat na zahraniční pobočku české pojišťovny, a naopak nikoli na českou pobočku zahraniční pojišťovny.
Co odpoví trh Jednotlivé pojišťovny a v důsledku i zprostředkovatelé jistě mají nad čím přemýšlet.
První reakce se už objevily, například dopis v Hospodářských novinách od Petra Stuchlíka z Fincentra uzavřený větou: „I když je (ČNB) vedena dobrými úmysly, mám dojem, že svůj mandát (vykonávat dohled nad osobami působícími na finančním trhu) již překračuje.“ Ať si myslíme o sdělení ČNB cokoli, není pochyb, že se zabývá velmi bolavým místem finančního trhu a že mu nelze vytknout přílišnou obecnost. Jaký však bude jeho reálný dopad?
Půjde jen o další z řady regulací, u kterých se trh tváří, že je plní, ale skutečnost bude jiná? Budou dokonce někteří sdělení ČNB otevřeně ignorovat s poukazem na nedostatečnou závaznost? Anebo se budou měnit obchodní modely, interní procesy a zprostředkovatelské smlouvy? A pojišťovny posílí kontroly a budou vypovídat pochybným zprostředkovatelům smlouvy?
Jak říká Goethe, šedivé jsou všechny teorie a věčně zelený je strom života. Uvidíme tedy, jaké plody nám tento nově klíčící strom života přinese.
Zatímco úřední sdělení ČNB není pro české pojišťovny přímo závazné, postup v souladu s ním by měl přinejmenším posílit jejich pozici při prokazování dohledu, že řádně plní své povinnosti.
O autorovi| Karel Veselý • ředitel oddělení poradenských služeb pro pojišťovnictví, Deloitte
