V Česku tento týden začíná platit zákon o volném pohybu služeb, který podnikatelům umožní v rámci Unie dočasně poskytovat služby na základě domácího oprávnění. Živnostníci se však obávají, že administrativní překážky v řadě států sedmadvacítky přetrvají.
Autor: Profit
Když na konci roku 2006 po tříletém vyjednávacím maratónu konečně došlo ke schválení kontroverzní směrnice o službách (zákon o volném pohybu služeb je její implementací), všeobecný aplaus se nekonal. Z ambiciózního návrhu Evropské komise, který by znamenal skutečný průlom v naplňování zásad volného trhu, totiž zbylo pouhé torzo. Pozorovatelé to tehdy označili za jednu z největších proher nových členských států.
Co se tedy tak zásadního změnilo oproti původnímu návrhu komisaře Fritze Bolkensteina? Kritikům na směrnici, kterou překřtili na „Frankensteinovu“, vadil zejména tzv. princip původu, kdy by podnikatel mohl své služby v cizině nabízet na základě pravidel platných v jeho domovském státě. Tato zásada vypadla z návrhu jako první, a tak se každý podnikatel bude dál muset smířit se zdlouhavým studiem předpisů v každé zemi Unie, kde chce podnikat.
Druhou významnou změnou je „osekání“ směrnice o řadu služeb, na něž se původně měla vztahovat. K tzv. „službám obecného zájmu hospodářské povahy“ (pošty, dodávky energií a vody, provozování letišť a přístavů, nakládání s komunálním odpadem atd.) a finančním, dopravním a komunikačním službám (s nimi počítala už původní směrnice) se tak postupně přidala celá řada dalších. Jedná se zejména o sázky a hazardní hry, pronajímání pracovníků, poskytování zdravotních a sociální služeb a o činnost notářů a soudních exekutorů.
Lepší než nic
I přes to, že směrnice mohla přinést mnohem více, hodnotí čeští podnikatelé její implementaci (na tu měly členské státy čas do 28. prosince toho roku) jako krok vpřed. „Odstraňuje komplikace a řadu dosavadních bariér, zejména pro malé a střední podniky. Firmy a živnostníci například už nebudou muset žádat v každé zemi zvlášť o povolení k pobytu nebo k výkonu jejich činnosti. Podstatné také je, že směrnice snižuje administrativní náročnost při poskytování služeb,“ hodnotí v tiskové zprávě Svaz průmyslu a dopravy.
Mezi služby, na které se směrnice vztahuje, patří například činnost softwarových společností, stravování, stavebnictví, překladatelské nebo instalatérské služby. Například český instalatér z Aše tak bude moci jen přejet hranice do Německa, vybavit novou koupelnu a pak poslat svému německému zákazníkovi fakturu. To vše jen na základě českého živnostenského listu. Pokud by si ale na německém území chtěl založit novou pobočku své firmy, čeká ho už jednání s německými úřady.
Více na EurActiv.cz.
