„Všechno, co tady vidíte, bude jinak. Až v Česku začneme pěstovat olivovníky nebo palmy, to už nebude dobré,“ ukazuje kolem sebe mladý Kinský.
* Vaše rodina patří k největším vlastníkům lesů v Česku. Jaká je dnes jejich výnosnost?
Jsem velmi vděčný za majetek, který vlastníme, ale ohledně budoucnosti jsem docela nervózní. Dřív byly lesy a zemědělská půda jednou z nejbezpečnějších forem investice. Hodnota byla stabilní a jistá. Oproti jiným investicím byla sice nižší rentabilita, ale dnes je problém, že rentabilita šla ještě níž, a jistota tady není, hlavně kvůli klimatickým změnám. Snažíme se postarat se o majetek tak, abychom ho vylepšili pro budoucí generace, ale vzhledem k současným podmínkám nevíme, jakou hodnotu bude mít za padesát let. Když bude pokračovat krize se suchem, hodnota majetku určitě klesne. Jsem přesvědčen, že ceny lesa už dnes klesly oproti tomu, jaká byla jejich hodnota řekněme před pěti lety. Cena za jehličnaté dřevo je hodně nízká a máme problém s kůrovcem. Dnes máme s jehličnatými lesy spíše náklady. Všichni se baví o problému s kůrovcem, který napadá smrky, ale problém je i u borovic, které usychají kvůli nedostatku vody. Za problémy s kůrovcem i s borovicemi přitom může jedině sucho.
* Co proti tomu děláte?
Nemáme na to vliv. Chci říct, že oproti jiným profesím a jiným typům majetku nemůžeme majetek přemístit, investovat do jeho ochrany nebo poručit, aby začalo pršet. Voda prostě není a my se nemůžeme přestěhovat. Je to jako když přišli komunisté a předtím nacisté, kteří nám vzali majetek. Prostě si ho nemůžete vzít s sebou. Továrnu přestěhujete, ale s půdou nehnete.
* Jak to vidíte do budoucna?
Chtěl bych být pozitivní. Podle mě bychom se během následujících dvaceti let měli snažit podnik minimálně trochu diverzifikovat, abychom nebyli tolik závislí na lesích, protože když přijde krize jako ta současná, je to velký problém. Do budoucna musíme změnit alespoň strukturu lesa. Podle možností samozřejmě, protože les není umělá věc, kde byste si mohli vybrat: tady chci dub, tady něco jiného. Je to příroda, kterou můžete jen podporovat, ale nemůžete jí poručit. O kůrovci a lese má hrozně moc lidí scestné názory, protože tomu většinou nerozumějí nebo to posuzují jen podle svého oboru. Někdo vám řekne, ať kůrovec sežere smrky, protože tady stejně za sto let vyrostou znovu, ale už nebere v úvahu, že my z lesa žijeme. Málo se také mluví o tom, že když necháme les zemřít, aby se sám obnovil za sto let, ztratíme ostatní funkce lesa, jako jsou zadržování vody v krajině, obnova kyslíku, zlepšování kvality půdy, biodiverzita a tak dále. Když nebudou lesy, nebude ani voda a půda se vysuší.
* Kolik máte v lese jehličnanů, které jsou náchylné na sucho?
Máme 8161 hektarů lesa ve Chlumci, kolem hradu Kost a v Holovousech. Čtrnáct procent lesů je smrkových, pětatřicet procent borovicových, dvaatřicet procent je dub. Dnes nás zachraňuje jen ten dub, protože smrk a borovice jdou do háje. Minulý rok jsme kvůli nízkým výkupním cenám dřeva přišli o dva miliony eur (53 milionů korun). Je pravda, že dnes kvůli kůrovci těžíme daleko víc. Letos máme neprodané dřevo složené v lese a vypadá to, že na konci roku vytěžíme 150 tisíc kubíků, což je proti průměru více než dvojnásobek.
* Co děláte s tím, co neprodáte?
Těžíme hodně do zásoby. Největší část z toho je dřevo na vlákninu do papírenství. Máme třicet tisíc kubíků složených v lese, a nikdo to nechce. Těžba stromů, přibližování, svoz na sklad přitom stojí zhruba 150 korun na kubík, což skoro přesahuje prodejní cenu. Když nepokryjete alespoň tyto náklady, jste v minusu. To je problém. Snažíme se hospodařit přirozenou obnovou, což je levnější. Někdy to jde, někdy to nejde. Ale musíme i zalesňovat.
* Loni přispěl lesníkům stát částkou 2,8 miliardy korun. Dostali jste tedy aspoň něco…
Dnes jsme v této situaci – nejen my, ale i Lesy ČR –, protože stát zaspal. Nereagoval zavčasu, napřed hrozně pomalu a teď se všechno řeší zmateně a rychle. Už dávno jsme upozorňovali, že problém existuje. Když se to řeší formou dotace, už je pozdě, ale chci také říct, že každá pomoc je lepší než žádná. Z dotací za roky 2017 a 2018 máme řekněme 16 milionů korun, ale celkově jsme přišli o více než padesát milionů. Kdybychom neměli dotace, bylo by naše cash flow v minusu a nemohli bychom dělat třeba rekonstrukci zámku tady v Chlumci nad Cidlinou ani rekonstrukci hradu Kost. Nejlepší by bylo reagovat včas a s koordinací různých opatření. Stát se v Česku věnuje mnohem víc zemědělství než lesnictví. A bylo to ještě předtím, než přišel do politiky premiér Andrej Babiš. Česká republika má 2,6 milionu hektarů lesa, což je 35 procent plochy země, a padesát procent z toho patří státu. Proč stát místo toho, aby zachoval svůj majetek, podporuje spíše zemědělce? Chápu, že jsou zemědělci důležití a musíme se tomu věnovat, protože ostatní země zemědělskou politiku také podporují, ale jsme v situaci, že Lesy ČR, místo aby nosily do státního rozpočtu miliardy korun, si musejí půjčovat.
* Budete prodávat majetek, abyste do budoucna přežili?
Než dojde k rozprodeji majetku, budeme muset implementovat různé změny, aby se to nestalo. U nás vždy diskutujeme, jaké musíme mít se správou lesa náklady. Pokud na správu jako majitelé budeme kašlat a necháme kůrovce, aby naše stromy sežral, tak ušetříme náklady, ale zničíme si hodnotu majetku a jen přesuneme problém na další generace. Dnes investujeme a neseme náklady, ale snažíme se jen zachovat majetek na dalších sto let pro naše děti. Naše děti nebudou mít smrk, protože prostě nebude. Teprve naši vnuci budou mít co těžit. Kůrovec má přitom největší vliv na starší stromy, které mají šedesát, osmdesát, sto dvacet let. Ale musíme je těžit už teď, přičemž by se mohly vytěžit v následujících deseti, dvaceti letech. Vykrádáme si budoucnost. A dotace, které dostaneme – zaplať pánbůh za ně –, jsou jen kapkou v moři. Nechápu třeba, proč nás stát nepodporoval například úlevou na dani. Nebo proč se musí složitě žádat o povolení, abychom mohli skládat napadané dřevo na jiné pozemky než lesní, a vyřízení žádosti trvá měsíce.
* Lidé vám přitom vyčítají, že příliš těžíte a nedbáte na krajinu…
Je pravda, že máme vliv na životní prostředí, ale musíme se uživit a musíme držet hodnotu majetku. Řeknu to velmi laicky: chcete, abychom zachovali druhy ptáků či hmyzu a vodu v krajině? Zaplaťte to a uděláme to. My to už stejně děláme, ale nikdo nám za to nezaplatí. Lesy jsou soukromé, ale mají ekologické funkce veřejných statků, protože prospívají všem. My hospodaříme ekologicky. Musíme prodat dřevo, protože to je pro vlastníky lesa jediný příjem. Automaticky k tomu doplňujeme několik funkcí, udržujeme hezkou krajinu, staráme se o půdu a tak dále. Že dneska držíme několik evropsky významných lokalit pro biodiverzitu, to je výsledek našeho managementu.
* K čemu míříte? Měl by vám stát přispívat, jako přispívá například na vlaky či veřejnou dopravu?
Společnost většinou argumentuje tím, že někdo musí svět chránit před takovými lidmi, jako jsem já, protože těžím stromy. Zaprvé, když těžím stromy, dělám prostor pro nové stromy nebo podporuju zdravější nebo silnější stromy. Zadruhé je prokázáno, že donucovat někoho, aby něco udělal, je složitější než podporovat nás lesníky, například ve formě finanční, aby pro mě bylo zajímavé starat se o přírodu a nikoli abych byl donucen. Já jsem první, který má zájem podporovat přírodu, protože z toho žiju. Moje rodina to dělá tři sta let. Kvůli našemu managementu tady máte mořské orly, roháče, hmyz, vše je výsledek tří set let našeho vedení, kromě „okna“ během komunismu. S čistým svědomím můžu říct, že to neděláme špatně. Proto mě štve, když musím vysvětlovat, proč kácím stromy, a dívají se na mě, jak jsem zlý a že hledíme jen na peníze. Já ty peníze nemusím mít z dřeva. Jestli mi ty stejné peníze dáte za ptactvo či hmyz, tak prosím. Všichni chtějí mít krásnou krajinu, ale zadarmo. Ovšem krásná krajina není zadarmo. Chápu, že není jednoduché změřit, kolik stojí čistý vzduch a voda v krajině, což jsou funkce, které les poskytuje, ale dá se to udělat. Všichni například víme, kolik stojí vyčistit kubík špinavé vody v čističce. Je to prokazatelné číslo. Jestli já se starám o les zodpovědně tak, aby čistil vodu, ze které mají užitek všichni, a jestliže je les veřejný statek, tak plaťme podobnou částku jako za umělé čištění vody. Není to ale problém jen v Česku. Je to globální problém.
* Takže problém budou řešit až naše děti?
Začínám z toho být nervózní. Jaký já mám vliv na počasí? Nula. Můžu se pouze modlit, aby pršelo. Všechno, co tady vidíte, bude jinak. Až začneme pěstovat olivovníky nebo palmy, už to nebude dobré.
* Jak budete diverzifikovat majetek?
Předně pokračujeme směrem, který máme teď. Obnovujeme smíšené lesy. Naše podnikání je postaveno na lesnictví, takže nebudeme vyrábět příští týden dlažbu. Dlouhodobě budeme muset rizika nemilosrdně analyzovat. Dnes máme špatné časy my a velcí zpracovatelé dřeva mají dobré časy. Ale musíme vydržet, protože přijde doba, kdy nebude dřevo a cena půjde nahoru. Poptávka se vrátí. Obecně si myslím, že bychom měli investovat například do nemovitostí. Když se podívám na trendy v Evropě, v Nizozemsku, Itálii, tak hodně států, které dříve dělaly těžký průmysl, vyráběly ocel, přesunulo důraz na služby. Průmyslová výroba už je v Číně, Asii… Pro nás bude strategicky lepší věnovat se službám, rozvíjet náš zámek a hrad. Lidé budou chtít utrácet za zábavu, budou chtít na dovolenou a tak dále. V oboře máme například krásný prostor, který čeká na development, ale vše je otázka ekonomická.
* Vyrostl jste v Itálii. Sledujete tamní ekonomickou situaci?
Italsky se říká piove sul bagnato, což v češtině znamená, že „nikdy není tak špatně, aby nemohlo byt ještě hůř“. Už před koronavirem nebyla situace dobrá, ale teď čekáme, co se bude dít. Jestli nedojde v Itálii k nějaké konkrétní pomoci od státu, především z hlediska daňového, tak velmi pravděpodobně hodně firem zkrachuje.
* V Česku se pomoc také rozjížděla pomalu…
To není pravda. Máme pár lidí v programu Antivirus, což je konkrétní pomoc. V Itálii se hodně mluvilo o miliardové pomoci, ale peníze na účtech lidé ještě nemají. Tady už živnostníci dostali 25 tisíc korun. V Itálii už teď můžete otevřít firmu, ale dám vám příklad. Něco vyrábíte, zaměstnanci přijdou do práce, někdo náhodou dostane koronavirus a zemře. A když se prokáže, že virus chytil v práci, majitel je za to trestněprávně zodpovědný. Je to trestný čin. Kdo si troufne otevřít firmu? Já riskuji podnikání, trestní odpovědnost, musím zaplatit škody rodině, protože otevírám svou firmu a přijdou do ní pracovat zaměstnanci. Ti se přitom mohou koronavirem nakazit večer v hospodě. Neotevřu tedy radši nic.
* Italský stát má navíc obrovské zadlužení hluboce přes sto procent HDP.
Asi 130 procent HDP a Česko kolem třiceti procent HDP. Česko nicméně dostalo hodně peněz z Evropské unie a málo odvádí. Ale ta doba skončí. Všichni se tady máme docela dobře, ale přijde čas, kdy Česko bude požádáno, aby přispělo na rozvoj dalších ekonomik. Takto Evropská unie v zásadě funguje, aby sdílela výhody i zátěž. Obecně nikdo nechce platit do rozpočtu, ale jsem zklamaný blbou povahou některých Čechů, kteří říkají, že Brusel je špatný a neotravujte nás s regulacemi, ale peníze přijímají. Takto to nefunguje. Jestli nechcete dodržovat pravidla nebo „diktáty“, máte nárok odejít z Evropské unie, ale vrátíte peníze. Prostě nemůžete mít všechno.
* Žijete dlouhodobě v Česku. Hodláte se vrátit do Itálie?
Já už se do Itálie vracím pouze na dovolenou. Máme tady hodně práce a máme tady také víc majetku. V Itálii máme nemovitosti i zemědělskou půdu, oproti Česku však z něho není skoro žádný výnos. Problém jsou daně i stát. Obecně je podnikání v Itálii boj proti větrným mlýnům. V Česku to ještě jde, ale nevím, jak to bude za deset patnáct let. Dám příklad. V Itálii platíte daň z nemovitosti podle hodnoty nemovitosti v katastru, která neodpovídá tržní hodnotě a je často vyšší. Platíte tedy tisíce eur a k tomu platíte například daň za odpad, která se kalkuluje za metr čtvereční. Nikoho nezajímá, jestli je budova prázdná, či nikoli. Máte například zámek, který má obrovskou plochu, nikdo v něm nebydlí, ale musíte platit každý rok obrovskou daň z odpadu.
* Prodáte tedy svůj italský majetek?
To nechceme. A když, tak za kolik? Prodat můžeme třeba zítra, ale prodáme za minimální cenu. Snažíme se majetek držet, ale je to nákladné. Tady v Česku nám pořád nejvíc vydělávají lesy a pila. Máme štěstí, že neprodáváme jen prostou kulatinu z lesa, ale na pile zpracováváme desky, trámy, stavební materiál. Ekonomika firmy je proto pořád únosná.
Těžba stromů, přibližování, svoz na sklad stojí zhruba 150 korun na kubík, což skoro přesahuje prodejní cenu.
Francesco Kinský dal Borgo (36) ?? Narodil se v italské Pise. Po otci Giovannim Kinském dal Borgo je příslušníkem starého českého šlechtického rodu Kinských z chlumecké větve. Vyrůstal na toskánském venkově, v Pugnanu nedaleko Pisy. Studoval zemědělský obor na univerzitě v Pise. Magisterský titul získal na univerzitě v nizozemském Wageningenu, kde absolvoval studia zaměřená na environmentální technologie. Od roku 2009 pracoval v Bruselu pro Evropskou organizaci vlastníků půdy (European Landowners’ Organization). O d roku 2012 žije v Chlumci nad Cidlinou, kde se s bratrancem Carlem stará o rodový majetek. Poslední leč na obzoru Francesco Kinský dal Borgo se snaží uchovat hodnotu rodového majetku pro příští generace.
Kvůli klimatickým změnám rozšiřuje podnikatelský záběr
Šestatřicetiletý šlechtic z přímé větve rodiny Kinských se za posledních osm let, kdy žije trvale v tuzemsku, naučil češtinu téměř dokonale. I kvůli tomu v Česku zapouští kořeny a za svého ho berou i místní v Chlumci nad Cidlinou, kde úřaduje na zámku Karlova Koruna. Před zámečkem se promenují obligátní pávi a Francesco Kinský dal Borgo je stále trochu ve spěchu, protože v době naší návštěvy se právě koná první velká schůze lesníků od začátku pandemie. A lesníci mají co řešit. Téměř polovina z osmi tisíc hektarů lesa, který Kinští vlastní kolem Chlumce, Kosti a v Holovousech, trápí kůrovec a všudypřítomné sucho. Kinští tak stojí před volbou, zda rychle vytěžit napadené jehličnaté stromy, přestože cena za dřevo je kvůli nadbytku produkce velmi nízká, nebo do těžby neinvestovat a nechat kůrovce, aby se činil. „Vykrádáme si budoucnost,“ komentuje situaci Kinský, který evidentně neuvažuje v horizontu let, ale desetiletí. Les je třeba obnovovat a udržovat, aby majetek v budoucnu mohly převzít jeho děti a děti bratrance Carla, s nímž lesy spravuje. Tráva jako ve Wimbledonu Rodina Kinských dnes žije převážně v Itálii, kam se po válce Norbert Kinský (1924 až 2008) vydal sezdat s Annou Marií dal Borgo Netolickou a kde zůstal, když se dozvěděl o komunistickém puči. V Itálii se narodili jeho synové, současní majitelé rodinného majetku Giovanni a Pio Kinský dal Borgo – Francesco a Carlo jsou jejich synové. Po pandemii se znovu začínají rozjíždět stavební projekty, například rekonstrukce zdevastovaných stájí, které před válkou obývaly desítky chlumeckých plaváků. Ty Kinští začali chovat už v polovině osmnáctého století. Oktavián Kinský (1813 až 1896) ostatně byl spoluzakladatelem Velké pardubické steeplechase (podle Velké národní v Liverpoolu) a jezdectví se aktivně věnuje Franceskova sestra Eleonora. Kromě rekonstrukce stájí, kde vznikne multifunkční prostor (výstavní a koncertní síň v jednom), probíhá i oprava hradu Kost za sto milionů korun. V nedaleké oboře také Kinští stavějí nový velký stan, aby přilákali víc svatebních hostin, a rekonstruuje se hájenka, kam se hodlá Francesco se svou ženou a dvěma dětmi přestěhovat. Do obory nás Kinský vede už v nových šatech. „Oblékl jsem se jako hrabě, ale měl jsem přijít jako hajný,“ směje se, když ho žádáme, jestli by se nepřevlékl na focení. Les v oboře je až neobvykle čistý, jako by v něm někdo každý den uklízel. Tráva mezi stromy je úhledně krátká a symetrická, nikde žádné roští a bující mlází. „Spásají to daňci a divoká zvěř,“ vysvětluje Kinský, proč je všude tráva jako ve Wimbledonu. Obora patří k největším v Česku. V roce 1562 ji založil Ferdinand II., císař Svaté říše římské a český král. Za minulého režimu bylo v prostorách obory lesnické učiliště, které už nefunguje kvůli nedostatku studentů. Francesco plánuje, že malý zámeček přestaví na restauraci a okolní učiliště, které dnes slouží jako jednoduchý hotel, změní na luxusní lesní spa. Záměr si však vyžádá aspoň stomilionovou investici. Zakázané ovoce V oboře se aktivně loví. Čeští i zahraniční lovci sem jezdí na divoká prasata nebo odlov bažantů a roční výřad přesahuje pět tisíc kusů ulovené zvěře. Zpestřením je pak lov kohoutů bažanta královského. Sám Kinský má zálibu v takzvaném parforsním honu. Původně šlo o předem připravenou štvanici, kdy společnost na koních ve volném terénu sledovala vystopovaného nebo předem odchyceného a ze schránky vypuštěného jelena prchajícího před psí smečkou. „Dnes je to ale zakázáno, takže taháme jen mrtvolu zajíce,“ říká mírně rozhořčeně Kinský, když po exkurzi v oboře souká do auta své dva jezevčíky.
Stát se v Česku věnuje mnohem víc zemědělství než lesnictví. A bylo to ještě předtím, než přišel do politiky premiér Andrej Babiš.
O autorovi| Jiří Zatloukal, zatloukal@mf.cz
