Začneme lákat byznys

Firmy se podporou zdravotnictví zviditelní, říká ředitel Oldřich Šubrt

Vedení Nemocnice Na Homolce začalo hovořit o stabilizaci finanční situace a úsporných opatřeních včetně propouštění zaměstnanců. To je zajímavé vzhledem k tomu, že „Homolka“ je považována za „výkladní skříň“ českého veřejného zdravotnictví. Dlouhodobě dosahovala vysokých zisků a dokázala obnovovat technologické vybavení, aniž by potřebovala státní dotace. To už údajně dál nepůjde. Ředitel nemocnice Oldřich Šubrt to vysvětluje novými podmínkami, do nichž vstupují všechna česká zdravotnická zařízení:
„V Nemocnici Na Homolce jsme prožívali několik let rozvoje dvou základních odborných programů – neurologie a neurochirurgie a kardiovaskulární medicíny. Snažili jsme se pro ně z hlediska zaměstnanců a nákupů správných přístrojů udělat maximum tak, abychom byli schopni poskytovat pacientům tu nejlepší péči. To se v zásadě podařilo. Teď se ale musíme daleko víc zaměřit na to, aby naše medicína byla levnější. Finance ve zdravotnictví nebudou podle všech předpokladů růst tak jako v minulých letech. Mimoto se čím dál víc prohlubuje riziko vyplývající z nejasných vztahů mezi poskytovateli a plátci zdravotní péče. Nejasnost financování a časté zpožďování plateb jsou tak výrazné, že musíte vytvořit dostatečnou finanční zásobu, aby nemocnice mohla kvalitně a moderně léčit pacienty. Dnes už jsme ve druhém kvartálu roku a pořád nevíme, jaké peníze dostaneme za první pololetí 2004.“

EURO: To v loňském roce nebylo? ŠUBRT: Hlavně nebyla tak velká disproporce. Smlouvy s pojišťovnami jsme sice také neměli, ale jednalo se o podíl financí ve výši několika procent. Dnes je to rozdíl plus minus deset, patnáct procent.

EURO: Vy teď „tlučete na buben“ a zní to hodně dramaticky. Dokážete odhadnout, jaká bude situace dejme tomu na konci letošního roku? ŠUBRT: Opakovaně říkám, že není důležité, co se přesně stane. Je nicméně jasné, k čemu to musí dospět. Situace je stejná jako například s důchodovou reformou i jinými věcmi. Důležité ale je, že se musí něco stát relativně rychle. A hlavně, když se nějaký krok přijme, nebo se chce učinit, tak se opravdu musí učinit.

EURO: A co se musí učinit? ŠUBRT: Například se jasně řekne, že pro první pololetí 2004 platí tato a tato pravidla financování. A my se s tím musíme nějakým způsobem poprat, i když to pro nás třeba bude nepříjemné. Zrovna tak ministerstvo zdravotnictví, které je dnes odpovědné za zavádění DRG, musí říct: Budou tato pravidla. A přijmout odpovědnost za to, že v nich mohou být třeba i chyby, protože chyby lze najít v každé věci. Ale váhání, kdy nevíte, co jste měl vědět před čtvrt rokem, vede k nejistotě a k tomu, že lidé nepřebírají odpovědnost za svá rozhodnutí. Kdyby se jednoznačně deklarovalo: toto je naše vůle, všichni by se tomu nějakým způsobem museli přizpůsobit. Tato vůle ale není jednoznačným způsobem deklarovaná.

EURO: Kdo by ji měl deklarovat? Ministerstvo, pojišťovna? ŠUBRT: Obě instituce. Teď se diskutuje o tom, zda referenční období, podle kterého máme být placeni, má být rok 2002 nebo 2003. Ministerstvo jako náš zřizovatel říká: vycházejte z toho, že máte platby roku 2003. Pojišťovna nám dává zálohy podle roku 2003, tedy víc peněz. Současně ale říká, že až zpětně platby zúčtuje, asi nám tyto peníze strhne. My se v této situaci snažíme „produkci“ neomezovat a přitom ji dělat co nejlevněji. To s sebou nese samozřejmě i určité limity. Nemůžeme poskytovat našim klientům nákladnou zdravotní péči na dluh, o zodpovědnost se s námi musí podělit i plátce, který jasně deklaruje jakou zdravotní péči pro naše společné klienty objednává. Doba, kdy léčíte bez pravidel a smluvních vztahů, musí skončit.

EURO: Když ale dnes říkáte, že už nebudete mít tolik na investice jako v minulosti, tak to byste stejně neměli, i kdyby bylo o financování více jasno. ŠUBRT: To je druhá věc. Jasně se ukazuje, že ani zisky v řádu desítek milionů korun, které se nám dříve dařily. a já doufám, že se zase dařit budou, plus odpisy nemohou stačit na obnovu a rozvoj nemocnice na úrovni, na kterou jsme si zvykli. To znamená na úrovni dobrých evropských nemocnic. Po čtrnácti letech, kdy se bývalý SANOPZ zrekonstruoval a nově vybavil, jsme dospěli k momentu, kdy budeme muset na financování získat i další zdroje.

EURO: Jaké? ŠUBRT: Chceme oslovit jak stát, respektive státní rozpočet, tak soukromý sektor, jestli by neměl zájem podporovat některé rozvojové aktivity nemocnice. Ty by podle našeho přesvědčení nakonec měly vést nejen ke kvalitní medicíně, ale i k tomu, že se v celém systému ušetří. Máme některé programy jednodenní chirurgie a minimálně invazivní medicíny i projekt zavedení komplexní léčby mozkových nádorů, což jsou věci, které by nakonec měly českému zdravotnictví ušetřit peníze.

EURO: Ještě nedávno jste se ale chlubili tím, že nežádáte od státu nic. ŠUBRT: V Nemocnici Na Homolce jsme za deset let investovali miliardu korun z vlastních zdrojů, přičemž do jiných zařízení peníze z větší části přicházely ze státního rozpočtu. A teď přišel moment, kdy už to sami neutáhneme. To není obrat v našem postoji, to je reálná situace. Chceme už pro příští rok žádat nepříliš velké částky na podporu některých programů.

EURO: Jaké částky? ŠUBRT: V řádu desítek milionů korun.

EURO? Jak chcete oslovit komerční sféru? ŠUBRT: Konkrétními a jasnými projekty. Chceme jednat o tom, že kromě podpory kultury a sportu zde existují i projekty, které jasně vedou ke zlepšení zdravotního stavu lid a jsou i technologicky zajímavé. Firmy by se jejich prostřednictvím mohly dobře zviditelnit. Zase se bavíme o částkách, které jsou milionové, a v součtu jsou to desítky milionů, které mohou nemocnici výrazně pomoci.

EURO: Už jste někoho oslovili? ŠUBRT: Připravujeme projekty, které budou mít jasný podnikatelský záměr, abychom mohli firmám jasně říct, jakým způsobem se mohou v takovém projektu prezentovat a jaké výhody jim to může přinést. Počítáme, že s oslovováním firem začneme koncem jara.

EURO: Nebylo by jednodušší spoléhat se především na vlastní komerční činnost? ŠUBRT: Dnes pochází okolo devadesáti procent příjmů nemocnice ze zdravotního pojištění, pouze deset procent jsou příjmy z komerční činnosti. Uvažujeme o rozvoji komerčních služeb, ale má to svá úskalí. Myšlenka, že ve chvíli, kdy se otevřeme Evropě, bude zde možné léčit víc cizinců z EU, se nakonec ukázala jako lichá. Cizinci, kterému bude zdravotní péči hradit jeho zahraniční zdravotní pojišťovna, můžeme totiž účtovat jen české ceny. Uvažujeme o možnostech získat pacienty, kteří si platí léčbu sami. Například ze zemí bývalého SSSR, některé aktivity máme také v arabských zemích. Nikdy to ale nebude tak, aby nemocnice našeho rozsahu měla podstatnou část příjmů z komerční činnosti.

EURO: Většina krajů teď dospívá k názoru, že za současných podmínek bude optimální převést velké regionální nemocnice z příspěvkových organizací na akciové společnosti. Nemocnice na Homolce je také příspěvková organizace, zřízená ministerstvem zdravotnictví. Cítíte potřebu transformace na jinou podnikatelskou formu? ŠUBRT: Stát v posledních letech promarnil příležitosti uvažovat o tom, jak má vypadat regionální zdravotnictví, takže každý kraj připravuje vlastní koncepci. Ne že by to a priori všichni dělali špatně, ale měl by být vytvořen doporučený koncept, který se dnes složitě za pochodu hledá. Do jaké míry je akciová společnost rozumný model, zůstává otázkou. Pro vlastnictví společností poskytujících veřejné služby se většinou na Západě nepoužívá legislativa určená pro podnikatelskou sféru. Problém je, že v Čechách jiná legislativa není. Tak jako vznikl zákon o vysokých školách a vytvořil status vysokých škol, určitě by měl být zákon říkající, jak mají vypadat nemocnice. Příspěvková organizace z mnoha důvodů není dobrá, akciová společnost z mnoha jiných důvodů není ideální. My jsme chtěli před několika lety rozběhnout veřejnoprávní společnost. Nakonec se ale ukázalo, že zákon není koncipovaný tak, aby byl vhodný pro společnosti takového rozsahu.

EURO: Spolupráce s Medicínským centrem Pittsburské univerzity je už passé? ŠUBRT: Máme několik medicínských projektů, na kterých spolupracujeme. Ale to, co bylo myšlenkou projektu – vybudovat centrum, které bude moci být prezentováno jako americká medicína ve střední Evropě – se nezrealizovalo, a já si myslím, že se nezrealizuje.

EURO: Proč? ŠUBRT: Protože to vlastník nechce.

EURO: Projekt byl víc komerční nebo výzkumný? ŠUBRT: Vycházelo se z toho, že americké logo, za kterým je schováno i významné know-how, Pittsburgh třeba zavedl transplantace několika typů orgánů do světové klinické praxe, přinese větší počet komerčních pacientů. A za peníze komerčních pacientů můžete nakoupit technologie, které umožňují to know-how uvést do života. Výhodou pro Česko by byla nálepka americké značky na dveře, která by přitáhla komerční pacienty. Těm je možné účtovat dvakrát až třikrát víc než českým pacientům a za tyto peníze zlepšit nemocnici. Američané zase potřebují být známí nejen v USA, ale i v Evropě. A vzali by si dvacet procent ze zisku. Profesor Fišer, bývalý ministr zdravotnictví, na plánovaném projektu vždycky oceňoval, že Spojené státy mají největší, s EU nesrovnatelnou státní podporu výzkumu ve zdravotnictví. Naše nemocnice by v rámci projektu byla přímo u zdroje těchto financí a zároveň by českým pacientům rychle zprostředkovala moderní medicínu, na jejíž výzkum přispěli Američané svými daněmi.

EURO: Teď už tomu ministerstvo zdravotnictví tolik nefandí? ŠUBRT: Jak bývalá ministryně, tak její náměstci považovali projekt za dobrý. Má ale politizující nádech, a proto si myslím, že se do toho nikomu nechce.

EURO: Co je na tom politizujícího? ŠUBRT: Je to příklad, jak se nemocnice vyváže z tuhého centrálního řízení státu. Dnes proti sobě stojí dva politické koncepty: silná centrální role státu a koncept některých krajů, kde má převahu opozice, uvolnit vše do akciových společností. Říct v této situaci, já uvolňuji nemocnici tak, že v ní budou paritně rozhodovat Američané a Češi, je jistý ústup z jasné politiky centrálního řízení.

EURO: Kdyby se projekt uskutečnil, tak byste nehovořil o tom, že je třeba šetřit a zavést vícezdrojové financování? ŠUBRT: Říkali bychom totéž. Vývoj platů a odvodů na zdravotní pojištění a míry nezaměstnanosti má zásadní vliv na to, kolik máte peněz v systému zdravotnictví. V devadesátých letech trend slušně lezl nahoru a ve zdravotnictví se žilo relativně dobře. Teď najednou nezaměstnanost lehce roste, státní rozpočet je na tom velmi špatně a mzdy nerostou moc rychle. Meziroční růst peněz pro zdravotnictví je daleko nižší než byl před lety. Z toho vyplývá, že na velice slušnou evropskou úroveň medicíny, k níž vedl bombastický rozvoj v devadesátých letech, dnes nejsou peníze. To, že začínáme víc šetřit, nevyplývá jen z toho, že ministerstvo nevydalo vyhlášku a pojišťovny si to vyložily po svém, ale i z toho, že dejme tomu v roce 2007 tady musí být levnější medicína než v roce 2004. Nedá se nic dělat. A aby nebyla horší pro pacienty, k tomu jsou metodiky, jak za méně peněz dělat stejnou muziku.

EURO: A v roce 2010? ŠUBRT: V roce 2010 snad už HDP poroste rychleji, snad už nezaměstnaných bude míň a snad už se budeme rychleji přibližovat evropským platům.