Volební šílenství je už pro každého z nás jistě trochu unavující, ale člověka to aspoň chvílemi donutí přemýšlet. Třeba nad často absurdním vymezením politické levice a pravice v Česku a jejich prazvláštních ideologických základech.
Příklad za všechny. Snad právě kvůli volbám zapadla informace o poslední statistice, která informovala o jednom z historicky největších nárůstů nezaměstnanosti koncem loňského roku. Bez práce už je 9,4 procenta lidí. Samozřejmě jako každý prosinec platí, že se koncem roku ukončuje řada pracovních smluv. Na druhou stranu jsme až do tohoto týdne zažívali extrémně teplou zimu – stavební práce mohly ve velké míře pokračovat a sezonní vlivy proto neměly na nezaměstnanost dopadnout tak tvrdě.
Každý rozumný člověk se mnou asi bude souhlasit, když řeknu, že strmě rostoucí nezaměstnanost by měla být problém číslo jedna. Pro stát, vládu, politiky, pro veřejnou správu. Čím déle se tak vysoká nezaměstnanost udrží, tím hůř ji bude možné později snížit. Po třech měsících rapidně klesá ochota i schopnost jedinců znovu se uchytit na pracovním trhu. A koneckonců, proto ten kapitalismus máme. Aby nám přinesl blahobyt, nebo alespoň možnost ho dosáhnout. V ekonomii stála otázka nezaměstnanosti vždy na prvním místě, liší se jen nástroje, jakými s ní lze bojovat (keynesiánci například „věří“, že je možné dosáhnout plné zaměstnanosti, neoliberálové nikoliv, apod.).
Když se podíváme na českou politickou scénu, zaznamenáme hned několik podivností. Nechme stranou, že k hrozivě rostoucí nezaměstnanosti za prosinec se vlastně nikdo neměl potřebu vyjádřit, volíme přeci prezidenta. Mnohem děsivější je, že pro obě strany politického boje se nezaměstnanost zdá být okrajovým tématem. Pravice chce hlavně bojovat s dluhy, přičemž absurditu takového postoje (hlavně jeho načasování a provedení) jsem kritizoval už nespočetněkrát. Levice by zase nejradši zdanila i prodýchaný kyslík a utržené peníze rozdala na podporu a sociální dávky.
Nezaměstnanost ale není shůry seslaná pohroma, kterou bychom měli pokorně přijímat. Boj s ní by měl být prioritou číslo jedna, prostředky by se měly lišit podle politického přesvědčení. Chcete snížit daně a přilákat investory? Nebo zvýšit domácí poptávku a přes spotřebitelský trh rozběhnout ekonomiku? To ať se rozhodne ve volbách, jako v normálním demokratickém státě. Zatím se ale zdá, že nebude z čeho vybírat. A možná to bude také trochu tím, že politici tráví většinu svého času v Praze. A tam přece žádná nezaměstnanost není. Tedy minimálně co se týče Malé Strany.
Další komentáře Tomáše Plhoně:
Ať žije český zakomplexovaný volič
Nemravné platy pro nemravné úředníky
