Sociální demokracie experimentuje s tím, jak vládnout zemi od roku 1998, kdy se dostala k moci. Jejím strategickým cílem je vybudování moderního sociálního státu. Vládě však přestávají rozumět nejen občané, ale i vlastní poslanci.
Dozvuky Občanského fóra.
Miloš Zeman si jako prognostik uvědomoval, že dosažení uvedeného cíle přesahuje čtyřleté funkční období vlády a řada rozhodnutí se projeví dlouho poté. Sociální demokracie žila v představě, že sociální stát je vlastní české mentalitě i hodnotovým orientacím obyvatelstva, takže ve formulování vládní politiky mají být nejen cíle běžného řízení, ale především opatření zabezpečující dlouhodobý vývoj. Vytvořila proto v roce 1999 Radu vlády pro sociální a ekonomické strategie (RASES) jako poradní orgán vlády s jeho sekretariátem jako orgánem státní správy. Chtěla tak částečně pokračovat v představách porevolučního Občanského fóra při řízení společnosti. Do RASES byli jmenováni vysokoškolští odborníci, ministři a vysocí státní úředníci. Rada měla dvojí poslání: vypracovat vizi rozvoje české společnosti do roku 2015 a pokusit se koordinovat strategie jednotlivých resortů tak, aby byly slučitelné mezi sebou navzájem, ale především aby odpovídaly možnostem státního rozpočtu.
Konec dobrých úmyslů.
Úmysly sociální demokracie však vzaly za své. Nejprve se nemohli akademičtí odborníci dohodnout se zástupci vládních i nevládních orgánů, jak strategii státu vytvářet, a proto byli v roce 2000 z RASES odvoláni. Jako úlitba teoretikům bylo vytvořeno Centrum pro sociální a ekonomické strategie (CESES) při Fakultě sociálních věd Karlovy univerzity. Centrum vypracovalo vizi rozvoje české společnosti do roku 2015. Tato vize, byť přinesla řadu cenných analýz a možných vývojových cest, se pro kabinet nestala trategickým dokumentem kvůli své rozporuplnosti a příliš obecné formulaci. Na jedné straně chtěla vytvořit dojem objektivnosti a nestranickosti, na druhé straně je v ní patrna snaha o vytvoření vize sociálního státu a občanské společnosti. CESES, ačkoliv mělo být pracovištěm akademickým, a tudíž nestranným, je fakticky mozkovým trustem sociálního státu sociálně demokratické strany. Spojení existuje i personální.
Mají daňoví poplatníci financovat tvorbu ideologie, hospodářské a sociální politiky jedné strany, respektive jedné koalice? RASES jako orgán státní správy mohl strategickou funkci vlády plnit efektivněji a objektivněji než akademické pracoviště, protože mohl do prací zapojovat odborníky různých profesí a orientací.
Nepotřebné názory.
Strategické vládní útvary existují v řadě zemí a nejsou spojovány s vládou jedné strany či koalice.
V Norsku se například vypracovávají čtyřleté programy sociálního a ekonomického rozvoje země, pro něž byly vyvinuty již od padesátých let minulého století ekonometrické modely. Tím je dosaženo jistého stupně reálnosti návrhů i v sociální oblasti. Vládní orgán – ministerstvo financí – zadává jednotlivé dílčí studie a analýzy výzkumným a vysokoškolským pracovištím pro tvorbu dlouhodobých programů.
Sociální demokracie se stále více soustřeďovala na řešení akutních sociálních a hospodářských problémů a celková hospodářská a sociální strategie šla stranou. Vladimír Špidla krátce po svém nástupu do funkce premiéra RASES zrušil. Už předtím však tento orgán vládě analyzoval, že představy jednotlivých resortů jsou zdaleka nad možnostmi státního rozpočtu.
Výsledky rozhodnutí jsou evidentní. Za prvé nemožnost naplnit původní volební sliby, za druhé rozsáhlé množství dílčích analýz a úvah předkládaných Centrem pro sociální a ekonomické strategie i ostatními organizacemi, z nichž vláda není schopna pro sebe vyvodit strategii, a za třetí frustrovaní akademičtí pracovníci, stěžující si, že státní správa není na takové odborné úrovni, aby mohla realizovat jejich úvahy.
Využít akademická pracoviště.
Špidlův kabinet navíc neobnovil funkci místopředsedy vlády pro ekonomiku, který byl fakticky jako předseda RASES místopředsedou vlády pro koordinaci zásadních rozhodnutí a zároveň ministrem financí. V souvislosti s reformou veřejných financí vystoupily do popředí otázky koordinace dílčích záměrů v důsledku omezenosti státního rozpočtu pro původní představy sociálního státu. To si vynutilo jmenování Bohuslava Sobotky místopředsedou vlády pro ekonomiku.
Chce-li Špidlova vláda omezit nekoncepční tahanice o jednotlivé položky státního rozpočtu, měla by vytvořit malý útvar pro strategii na vládní úrovni na úkor redukce některých akademických pracovišť. Akademická pracoviště by si tak nevytvářela oblasti svého působení jen podle svých dílčích vědeckých zájmů, ale byly by jim zadávány konkrétní úkoly pro potřeby vládní strategie. Tak by i akademičtí pracovníci mohli nalézt větší uplatnění výsledků svých činností. Není to však v žádném případě bezkonfliktní záležitost.
