Antonín Jakubše (48)
Předsedou představenstva společnosti Aero Vodochody byl od roku 1998, v úterý 10. února 2004 byl z iniciativy amerického Boeingu z této funkce odvolán. Prezidentem firmy, kterým se stal v červenci 2001, ale zatím zůstává.
Jakubše vystudoval Fakultu ekonomiky dopravy a spojů VŠE v Praze. Po studiích nastoupil do Československých aerolinií, do úseku plánování a strategického rozvoje. V letech 1985 až 1990 byl dokonce vedoucím tohoto úseku. Později, prý až po roce 1989, zastupoval ČSA v Lucembursku a v Kanadě. V letech 1993 až 1999 byl předsedou představenstva a prezidentem ČSA. V letech 1999 a 2000 byl také členem představenstva IPB.
V polovině února 2004 zamítl ředitel Národního bezpečnostního úřadu jeho odvolání kvůli zamítnutí žádosti o bezpečnostní prověrku.
EURO: Byl jste předminulý týden odvolán z postu předsedy představenstva. Proč?
JAKUBŠE: V akcionářské smlouvě z roku 1998 je řečeno, že Boeing bude mít v pětičlenném představenstvu Aera tři zástupce a že čeští akcionáři budou mít dvě místa. Z logiky vyplývá, že pokud Boeing jmenuje do představenstva svého reprezentanta, tak má samozřejmě nárok a pravomoc ho také vyměňovat. Takže proto.
EURO: Ale z jakých důvodů?
JAKUBŠE: Z poměrně jednoduchých. Náhled šéfa Boeingu Česká Thomase Ryana na řešení některých věcí v Aeru Vodochody byl jiný než můj. S ostatními reprezentanty Boeingu, kteří tady působí, komunikuji velmi dobře. Považuji je za dobré odborníky, řada z nich Aeru skutečně pomáhá. V tomto konkrétním případě jde ale o konflikt s jediným člověkem.
EURO: V čem jste se neshodli? Šlo o osobní spory?
JAKUBŠE: Ne, vůbec ne. To byly skutečně manažerské otázky.
EURO: Máte zákaz o tom mluvit?
JAKUBŠE: Nechci říkat, v čem se naše pohledy liší. Jednou mi však bylo řečeno, fajn, máme jiné názory, ale ty musíš jako reprezentant Boeing Česká v představenstvu prosazovat má řešení. Já mu odpověděl: to tvoje řešení je pro firmu špatné, poškozuje společnost, na konci stojí stát, který garantuje úvěry, to nemůžeme udělat. A on řekl, že to prostě udělat musím, protože jsem za ně nominován do představenstva. Opakoval jsem, že to neudělám, a že jestli to dělali moji předchůdci, tak já ne.
EURO: Říkáte, že s ostatními lidmi z Boeingu jste potíže neměl. V jaké pozici jsou v Aeru?
JAKUBŠE: Jsou poradci.
EURO: Jsou vaši podřízení?
JAKUBŠE: Jsou poradci v jednotlivých úsecích. Například reprezentant Boeingu je v úseku prodej a marketing, a je tam proto, aby podporoval viceprezidenta pro prodej letadel a marketing. Ten člověk je v takzvané „double-box“ pozici. Pracovníci Boeingu plní podle smlouvy úkoly, které jim dávají čeští manažeři. Je to zcela jednoznačně vymezeno. Jsou tam pracovníci, kteří odvádějí dobrý servis, jsou kooperativní, komunikativní, mají zkušenosti a jsou nám opravdu velmi nápomocní.
EURO: Kdo určoval výši jejich odměn? Boeing, nebo česká strana?
JAKUBŠE: Vnímám, že v médiích to je populární téma, a bohužel český národ po tom, čím za těch čtyřicet let prošel, nezná standardy zahraničních - hlavně amerických - firem pro obdobné případy…
EURO: V tomhle případě nejde o závist, ale o to, že Aero je zadlužené, nemá zakázky a jeho situaci musí řešit až kabinet. A přitom v něm působí dobře placení američtí poradci…
JAKUBŠE: To je dáno tím, co bylo domluveno v roce 1998. Že poradci tady budou, že budou poskytovat služby a že management si určí, kolik poradců potřebuje. Osoby, které tady jsou na vyžádání managementu Aera, jsou placeny ze zdrojů Aera.
Kultura zahraničních firem je taková, že když mateřská organizace vysílá svého zaměstnance do zahraničí, tak mu nejenom musí udělat zajímavou finanční nabídku. Ten člověk totiž něco opouští, je to pro něj určitě komplikace, něco ztrácí - kontakt se svými kolegy a nadřízenými v ústředí mateřské firmy, sejde z očí. Může to pro něj znamenat určitý problém v jeho kariérním postupu. Má také potíže s rodinou, která si musí zvyknout na jiné prostředí, děti musejí měnit kamarády, jdou do jiné školy. A tak se musí mateřská firma takovou práci zaměstnanci maximálně zpříjemnit. Dostane slušný plat a kromě toho se mu platí ubytování, škola, když má děti, cestování domů a tak dále. To je asi pro českou společnost nepoznané, nové, možná obtížně stravitelné.
EURO: Kolik lidí z Boeingu tady pracuje? Prý jich jeden čas bylo i víc než dvacet…
JAKUBŠE: To ale nebyli všichni placeni z Aera Vodochody. Teď jich je tady pět placených Aerem. Bude se to snižovat na tři. Pak jsou tu další pracovníci Boeingu, kteří jsou placeni z jeho ústředí. Jde o prezidenta Boeingu Česká, finančního ředitele a ještě jednoho člověka.
EURO: Odvíjí se výše jejich platu od vašeho platu? Měl jste jako prezident a předseda představenstva víc peněz než poradce z Boeingu, nebo míň?
JAKUBŠE: Jejich podmínky vycházejí z toho, co dělají v Americe. Určitě víc než oni nemám.
EURO: Měl jste dojem, že sem Boeing posílal svoje nejlepší lidi ?
JAKUBŠE: Nechci to komentovat. Dám vám ale příklad. Budete-li šéfem silné firmy a budete ji chtít dobře vést doma a k tomu třeba ještě založíte pobočku v zahraničí, tak zřejmě budete stát před rozhodnutím, koho tam poslat. Zda top manažery, první ligu, nebo druhou, třetí nebo čtvrtou. Vždy se budete rozhodovat podle toho, co pro vás bude prioritou. Počítám, že to pro vás bude chod mateřské firmy doma. Pošlete ven svého nejlepšího viceprezidenta?! Nikdy.
EURO: Vaše věc to ale nebyla. Vy jste byl v Aeru za Boeing. Hodnotit to měli třeba zástupci státu v dozorčí radě.
JAKUBŠE: Já to nehodnotím. Věřím, že drtivá většina lidí z Boeingu se snažila a odvedla maximum.
V jakékoli firmě záleží především na šéfovi. Ne na nějakých poradcích, konzultantech. Bude-li ten šéf dobrý, tak může být dobrá i ta firma. Takže pokud bylo něco špatně, tak bych za to dával vinu svým předchůdcům, českým manažerům. Oni vždy měli možnost se rozhodovat podle svých znalostí a schopností. Když rozhodli špatně, tak se nemůžou vymlouvat na chyby někoho z Ameriky. Já jsem s názory zástupce Boeingu nesouhlasil a řekl jsem mu, že to, co po mně chce, neudělám.
EURO: Udělal jste to gesto i proto, že jste cítil, že situace směřuje k tomu, že vláda se rozhodne s Boeingem rozloučit?
JALIBŠE: Ne. Tak to nestálo.
EURO: Třeba jste tušil, že Boeing odejde a vy se už nebudete muset hádat s panem Ryanem…
JAKUBŠE: Manažer by neměl být loajální k většinovému nebo menšinovému akcionáři. Měl by být loajální k firmě. To je potom dobře pro všechny akcionáře. A je to dobře pro firmu a její zaměstnance. Tady v té republice to může znít jako totální hloupost, ale může to znít jako hloupost jen proto, že tady se bohužel někteří manažeři a majitelé chovají tak, že ohlupují a okrádají další akcionáře. Což není správné a všude jinde se za to chodí do vězení.
EURO: Už si hledáte nějakou jinou práci?
JAKUBŠE: Ne. Úplně upřímně, byly nějaké nabídky, existují, ale já si nové místo nehledám. Myslím, že Aero je dobrá firma a že se tady odvedl velký kus práce. Možná to bude někomu znít nemile, ale ta firma se změnila i díky lidem z Boeingu, díky tomu strategickému partnerství. Já jsem tu firmu viděl v polovině devadesátých let, ještě než přišel Boeing. Byla to firma z dob socialismu. Byla tady všude špína, šero, nepořádek, tráva, že jste přes ni neviděl. A díky tomu, že sem přišla s Boeingem jiná kultura, tak se firma zjevově, na první pohled, hodně změnila. Dnes se Aero nemusí stydět pozvat sem zahraničního zákazníka nebo obchodního partnera. Rozhodně už se není za co stydět.
EURO: Jde ale o to, jestli to za to stálo…
JAKUBŠE: Za těch devět miliard? To je pravda, když chci být objektivní, tak to musím připustit. Očekávání byla jiná … .
EURO: Jak na krizi kolem Aera reagují banky, které vám půjčují peníze?
JAKUBŠE: Jsou samozřejmě znepokojeny. Znepokojeni jsou i zákazníci a obchodní partneři. Jsou nervózní, pozastavují se různá naplánovaná obchodní jednání. Partneři chtějí čas na nastudování situace, která je kolem Aera, na získání dalších informací.
EURO: Slyšel jsem, že jakmile se banky dozvěděly o tom, že musíte armádě zaplatit tři miliardy jako penále za zpoždění dodávek letadel L-159, přerušily financování.
JAKUBŠE: Ve smlouvě mezi Aerem a financujícími bankami jsou taxativně vymezeny některé události, které když nastanou nebo by měly nastat, má o nich Aero informovat. To se stalo. Banky potom mají právo vzít si nějaký čas na rozbor, na úvahu, na další dovysvětlení. Tohle všechno se stalo, ale protože ty peníze jsou pod státní zárukou, tak společnost má dále k financování přístup otevřen, k žádnému přerušení nedochází. Záruky dál platí a banky o tom dostaly ujištění. Od nás i od ministerstva financí.
EURO: Kdo by podle vás mohl Boeing v Aeru nahradit? Existuje někdo, kdy by o ně měl zájem?
JAKUBŠE: Při rozhodování, co dál, by se mělo vycházet ze zcela jednoduché zásady: nejvíce si člověk může pomoci sám. Ať už dopadne partnerství s Boeingem jakkoli, je třeba spoléhat se v první řadě sám na sebe. Myslím, že by Aero mohlo docela dobře po nějakou dobu zůstat samo, bez strategického partnera. A tato doba by měla být věnována intenzivnímu marketingu a prodeji letadel za podpory vlády a restrukturalizaci společnosti. A je třeba dělat znovu a znovu finanční analýzy, opravovat chyby.
EURO: Jak dlouho?
JAKUBŠE: Teď je to jasné a vymezené rozhodnutím vlády z 11. února, to je penězi, které Aero na svou činnost bude mít. Je to skvělá šance. Pro Aero se po oddlužení otevírá možnost pracovat s finanční hotovostí plus s prostředky, které si může vyžádat na finančním trhu proti předložení dobrého byznys plánu. Plánu, který bude ve srozumitelné podobě bankám říkat, že jde o projekt, na který se vyplatí půjčit. Když to dokážeme, tak fajn. Když ne, tak je to také fajn, protože uvidíme, že ten produkt není prodejný. A zkrátka s ním budeme muset skončit.
EURO: Měl by Aero vlastnit přímo stát?
JAKUBŠE: Bylo by to dobré přechodné řešení. Rozhodně lepší než nějaká ukvapená snaha o další privatizaci. Jsem přesvědčen o tom, že letadlo L-159 je excelentní a že jediným důvodem, proč se ještě neprodalo, je, že se s agresivním marketingem začalo příliš pozdě, až v roce 2002. Vojenské letadlo se prodává déle než auto. To trvá roky. Odborníci to letadlo hodnotí velmi dobře, ve své třídě je nejlepší na světě.
EURO: Odborníci ale Aero neuživí.
JAKUBŠE: Souhlasím. Znamená to ale, že má cenu se snažit ten výrobek prodat.
EURO: V polovině roku 2002 jste mi říkal, že musíte do konce roku prodat nějaké letadlo. To se nestalo. Jaký limit dáváte teď?
JAKUBŠE: Na to vám neodpovím. Věřím, že se prodají. Ale nechtějte po mně, abych vám řekl měsíc a rok, kdy to bude.
EURO: Když Boeing odejde a Aero ovládne stát, myslíte si, že vás tady nechá? Že ta letadla ještě prodáte vy?
JAKUBŠE: To není otázka pro mě.
EURO: Snažíte se proto něco udělat? Nemá být třeba ta vaše čerstvá roztržka s Boeingem signálem pro ministry, že jste na jejich straně?
JAKUBŠE: Proč?!
EURO: Aby vás nechali řídit Aero.
JAKUBŠE: Vezměte si ale, že to mohlo probíhat tak, že bych si s panem Ryanem notoval, jak jsou všechna jeho doporučení geniální, a přitom bych věděl, že to dál vedeme „zu grunt“. A že bychom společně říkali: podívejte se, jsme kamarádi, vidíme řešení úplně stejně a my chceme, abyste nám ještě trochu pomohli. Šli bychom za státem a řekli, podívejte, ta firma je v daleko lepším stavu, než byla v roce 1997, má otevřené jednání na prodej L-159, nemůžeme za to, že trh byl v uplynulých letech dole. Stát přitom nemá úniku z toho, bohužel, aby dostál svým garancím z roku 1998. A měl by tady subjekty, které jdou ruku v ruce a žádají ještě o trošku pomoci. S tím, že říkají, že budou úspěšní. Co myslíte, že by ten stát dělal?
EURO: Přesto, nebylo to z vaší strany trochu vypočítavé, postavit se v posledním momentu proti Boeingu? V situaci, kdy vládě docházela trpělivost…
JAKUBŠE: Ne. Jednak ten spor s prezidentem Boeing Česká probíhal déle. A jednak manažer má být vždy loajální k firmě. Když mu někdo dává doporučení, které jsou podle něj špatná, tak to prostě nemůže podporovat. A udělal jsem to v době, kdy Boeing měl všechny rozhodovací pravomoci. Vy si osobně troufnete sázet vaši budoucnost na rozhodnutí politiků?! Určitě ne. Z mé strany v tom nehledejte žádnou vypočítavost.
EURO: O vás rozhodují nejenom politici, ale i Národní bezpečnostní úřad. Dozvěděl jsem se, že jste neuspěl se svojí žádostí o bezpečnostní prověrku…
JAKUBŠE: To jste slyšel?
EURO: Ano. Že jste neuspěl ani s odvoláním…
JAKUBŠE: A proč?
EURO: To musíte vědět vy, ne? Nejspíš kvůli vaší minulosti. Můžu spekulovat o tom, co jste dělal před rokem 1989… Jestli jste třeba nezastupoval ČSA, kde jste tehdy pracoval, v zahraničí a přitom nepracoval i pro rozvědku…
JAKUBŠE: Ne. Pro žádnou složku, kterou máte na mysli, jsem nepracoval. Mám lustrační osvědčení. Moje problémy souvisejí s mým fungováním v představenstvu IPB. Tam probíhá samozřejmě řada kauz, které sleduje policie. Já jsem dostal zproštění od ČSOB, abych v určitých kauzách, které ČSOB dala k policii k nazírání, vypovídal. V kauzách, které byly posunuty k vyšetřování. V některých jsem byl zproštěn mlčenlivosti a byl jsem – zatím jednou – pozván k podání vysvětlení.
EURO: To si myslíte, že to je ten pravý důvod, nebo to víte určitě? Že nejde třeba o práci pro rozvědku?
JAKUBŠE: Můžete nebo nemusíte tomu věřit, ale já jsem šel do zahraničí až po revoluci. Je možné, že dřív, když byl člověk reprezentantem ČSA v zahraničí, to s sebou neslo některé takové aspekty, o kterých mluvíte, mě ale žádná složka neřídila.
EURO: Podáte proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ještě jedno odvolání?
JAKUBŠE: Když už nejsem v představenstvu, tak si myslím, že ten problém tady není.
EURO: Nešlo při vaší roztržce se zástupcem Boeingu Thomasem Ryanem i o výsledek vaší prověrky?
JAKUBŠE: Rozhodně ne.
EURO: A Ryan o tom, že jste nedostal prověrku, ví?
JAKUBŠE: Já se s ním moc nevídám, takže nevím.
