Ministerstvo by učitele propustit chtělo, ale nemůže
Nová ministryně školství Petra Buzková tvrdí, že je nezbytné snížit počet učitelů, který neodpovídá množství žáků: „Je třeba vycházet z toho, jak silné jsou populační ročníky dětí, které nastupují na základní a střední školy, a kolik učitelů budeme potřebovat. Vím, že je velice smutné, když ministerstvo školství bude muset snižovat stavy, ale na druhou stranu je to jediná cesta k tomu, aby bylo možné učitele zaplatit,“ uvedla při příležitosti zahájení nového školního roku pro Mf Dnes. Problém je ale v tom, že to není ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, na kom záleží, zda učitelů bude méně.
Motivace.
To ostatně uznává sama Buzková. V následném vyjádření pro týdeník EURO svá razantní slova znatelně zmírnila. Až by se mohlo zdát, že se tak stalo po konzultaci s odborníky resortu, v němž se tým první dámy české politiky teprve rozkoukává. „Ministerstvo nemůže snižovat počty učitelů, protože provozuje velmi malý počet školních zařízení. Může nanejvýše vytvářet motivující podmínky pro kraje a obce, tedy zřizovatele naprosté většiny základních škol, a hlavně se může se svéprávnými a rozumnými zástupci samospráv dohadovat o tom, jak co nejlépe učinit nezbytný a neobyčejně potřebný krok. Jedná se o základní školy, které mají pochopitelně stále méně a méně žáků,“ uvedla ministryně a připojila konkrétní příklad: „Setkala jsem se s případem sídliště, kde ve vzdálenosti asi čtvrt kilometru od sebe fungují tři školy, a tuším pouze jedna má o něco více žáků, než odpovídá jedné třetině její kapacity. Nejsme tak bohatá země, abychom si mohli dovolit podobný luxus.“
Protisměr.
Existenci podobného luxusu potvrzují i ministerské statistiky. Vyplývá z nich například, že speciálně na základních školách poklesl mezi školními roky 1989/1990 a 2001/2002 počet žáků o téměř sedmnáct procent, zatímco počet učitelů se zvýšil o devět a počet škol o dvě procenta. Prostým propočtem statistických údajů zjistíme, že před třinácti lety připadalo na jednoho učitele základní školy 21,6 žáka, nyní 15,2. (Že je situace na konkrétních školách různá, protože do celkového součtu vstupují jiné vlivy, například malotřídky, snad není třeba zdůrazňovat, protože učitelé jsou ve své většině lidé inteligentní.)
Ve středním a základním školství včetně mateřských škol rostl počet žáků jen v gymnáziích. Ale ne tak výrazně, aby to pokrylo úbytky v jiných typech škol. Počet dětí v mateřských školách kupříkladu klesl ve sledovaném období o třetinu a není to jen tím, že hanebný plat manželky průměrná česká rodina klidně oželí.
Paradox.
Přesto žádný z ministrů v poslední době nezahájil školní rok s ambiciózním plánem na snižování stavů a podle předsedy Českomoravského odborového svazu pracovníků školství Jaroslava Rösslera ani nezahájí. „Problém tady je, přezaměstnanost existuje. Byli bychom hloupí, kdybychom to neviděli. Před deseti lety nastoupilo do prvních tříd dvě stě tisíc dětí, teď devadesát devět tisíc. Ale je to latentní problém, který je víc politický než ekonomický a musí ho řešit orgány samosprávy, které mají do škol blíž. Nejde to od zeleného stolu. Také to není tak jednoduché. Dobře, nemáte ve třídě šestadvacet žáků, ale jen dvaadvacet nebo osmnáct, ale učitel tam stejně musí být. Škola zase není jenom vzdělávací zařízení, ale důležitá součást integrity obce a samosprávy se ji snaží udržet, mnohde i za cenu vyšších výdajů.“
Rössler tvrdí, že nemá signály, že by se v krajích a obcích připravoval nějaké masové propouštění a rušení škol, a Buzková mu nepřímo dává za pravdu. Dramatičnost svých slov z počátku minulého týdne o „nepopulárních krocích, které je nezbytné udělat“ snížila ve vyjádření pro týdeník EURO poukazem na to, že přezaměstnanost sice výrazně převyšuje deset procent, ale „paradoxně opravdu není snad aprobace, kde by kvalifikovaní učitelé v produktivním věku v celorepublikovém pohledu přebývali“.
Samet.
„Podle všech analýz,“ říká ministryně a odvolává se na souhlasné mínění odborářů, „by opravdu optimalizace kapacit škol, ono se nejedná zdaleka jen o propouštění, nevyžadovala vůbec zásah do skupiny příslušně kvalifikovaných učitelů v produktivním věku. Dokonce by ani nevyžadovala odchod všech učitelů v důchodovém věku. Kvalifikovaní učitelé scházejí již dnes. Mimochodem, velká část důchodců či spíše důchodkyň přesluhuje spíše z loajality ke své škole než z potřeby finanční či vnitřní seberealizace. Právě potřeba udržet kvalitní, kvalifikovaný sbor učitelů je jedním z motivů zmíněné optimalizace. Platy učitelů jsou bídné, přinejmenším prvních dvacet, pětadvacet let. To není ironie, ale realistické konstatování. Jestliže máme ve školách udržet mladé nadané učitele, kteří by si vesměs od minuty dokázali vydělat jinde násobek svého platu, musíme nabídnout významné zvýšení jejich příjmů. Nikoliv na ten násobek současného platu, ale tak, aby se z peněz, které dostávají, dalo vyžít. A pokud půjde poukazovat na fakt, že se ve školství lidskou prací plýtvá, není politicky možné dostatečné zvýšení platů prosadit,“ sdělila týdeníku EURO Buzková, která se na učitelských platech od počátku svého fungování v úřadu snaží profilovat a pro prosazení jejich růstu má podstatně lepší politické předpoklady než její předchůdce.
Slib.
Rössler pochopitelně souhlasí s ministryní v tom, že být učitelem je jen o málo lepší než vyhořet, ale tvrdí, že mezi zvyšováním platů a onou optimalizací počtu učitelů a škol není tak přímá vazba. A to nejen proto, že ministerstvo na rušení škol a propuštění kantorů nemá gebír. „Od letošního března existuje dokument nazvaný Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy České republiky, který schválila vláda a zavázala se v něm zvýšit objem mzdových prostředků pro školství v příštím roce o sedm miliard a v dalších dvou letech o celkem čtyřiadvacet miliard korun. To spolu s 2,3 miliardy pro letošní rok dělá dohromady 33,3 miliardy korun. A to je minimální varianta. V té maximální je to ještě o šest miliard víc.“
Existence tohoto závazku byla také podle Rösslera důvodem toho, proč jeho odborový svaz nepodepsal předminulý týden dohodu odborářů s ministry financí a práce a sociálních věcí. Ta zakotvuje zvýšení mzdových prostředků v příštím roce právě o sedm miliard korun. Nikoliv ovšem pouze pro školství, ale pro veškeré státní zaměstnance. Rössler si pochvaluje, že je v otázce naléhavé nutnosti zvýšení učitelských platů s Buzkovou zajedno. „Pokud by to příští rok nebylo sedm miliard korun navíc, je třeba se této částce aspoň přiblížit, aby byl proces odstartován.“
Vzhledem k povodňovým prioritám vlády bude zajímavé sledovat, jak velká nakonec bude politická váha Buzkové a rozhodnost odborářů. Koneckonců učitelé nejsou zazobaní ani v těch ekonomicky nejsilnějších státech. Ale když tam spadnou do sociální sítě, pořádně se zhoupnou. To u nás kdyby kantor dostal padáka, rodina to ani pořádně nepocítí, protože jeho plat není dalek od chudinské dávky. Jen by se ty peníze přesunuly z resortu Buzkové do resortu Škromacha, jak sarkasticky konstatuje Rössler.
