Kalifornský kuchař, mezinárodní kuchyně, zahraniční hosté a zajímavá, leč nedotažená jídla
Mezi námi, co se zajímáme o jídlo, se nikdy nic dlouho neutají. A tak když v červnu otevřel Christopher Hora na Vinohradech svůj Hora Haus, začaly se zvěsti šířit docela rychle. Prý fantastické zajímavé jídlo, odlišné od toho, co Praha už dávno nabízí. Samozřejmě, že mě to nenechalo úplně chladnou, ale trvalo docela dlouho, než jsem se do restaurace vypravila.
Stránky restaurace, psané pouze v angličtině, mluví o —eklektickém jídle“ a o menu, které se každý den mění, takže pro aktuální nabídku je třeba sledovat Facebook. Z nesourodé směsice jídel, která tamní profil podniku uváděl, jsem ale byla natolik rozpačitá, že jsem čekala, až mi někdo z mých blízkých potvrdí, že návštěva vážně stojí za to.
Potvrdili, a tak jsem vyrazila. Hned první jídlo, které jsem zkusila, mi svojí chutí úplně vyrazilo dech. Tak dobrou růžičkovou kapustu jsem ještě nikdy předtím nejedla. Vše ostatní už pak mělo bohužel spíše sestupnou tendenci.
Známka punku
Restaurace má velmi jednoduchý, leč funkční interiér, který se začíná plnit až v pozdních hodinách a většinu hostů tvoří expati žijící v Praze. Češtinu tu v podstatě nezaslechnete, a to ani z úst obsluhujícího personálu.
Při mé první návštěvě mě sympatický vousatý šéf placu Stefan Lange ujišťoval, že v podniku je vždy někdo, kdo česky mluví a neanglicky mluvící hosty obslouží, jen zrovna dneska chybí.
Nevadí, s angličtinou nemám problém. Nikdo takový se ale na place neobjevil ani při dalších návštěvách.
Dále mi vysvětlil, že nabídka se mění podle toho, co se zrovna v ten který den nakoupí v holešovické tržnici a přiveze z okolních farem. Prozradil mi, odkud berou to které maso, a odkázal na nabídku jídel psanou anglicky na papírech přilepených na zdi s tím, že mi cokoli blíže vysvětlí. Na některých byly uvedeny i alergeny, na většině ceny. Občas během večera některý z papírů spadl na zem, ale co už. Všechno tu je tak trochu punk, takže nabídka na zemi nikoho nerozhází. Většinou jde o relativně malé porce, takže je lepší objednat víc než jen to, v čem tušíte předkrm a hlavní jídlo.
To dobré…
Poručili jsme si od všeho trochu, nechali se ujistit, že jídla jsou vhodná ke sdílení mezi spolustolovníky, a čekali na slibovaný vinohradský zázrak. Zpočátku to vypadalo, že se tu vážně odehrává něco mimořádného. Růžičkové kapustičky, které kdekdo nenávidí ještě od dob jejich povinné konzumace ve školní jídelně, tu servírují smažené s vyladěnou nakyslou chimichurri omáčkou se štiplavým zázvorem a limetovou šťávou.
Křupavé půlky kapustiček se skvěle ochucenou výraznou omáčkou podávané na krásném starém talíři si mě okamžitě získaly. Následoval tatarský biftek zamíchaný se sladkokyselou zeleninou (rajčata, okurka, chilli) a s topinkami z chleba z pekárny Praktika, které byly na tomhle jídle dost možná to nejlepší. Tatarák byl i díky zelenině hodně výrazně ochucený a především velmi pikantní, takže chuť masa v něm úplně zjistit nešlo. Rovněž pikantní, ale dobře chuťově vyladěný byl barmský rajčatový salát ze tří druhů barevných rajčat, s avokádem, buráky, trochou česneku a sójové omáčky, mátou a samozřejmě s chilli.
… a to špatné
Velmi nepovedené – i s ohledem na velikost porce – mi přišly dvě smažené won ton taštičky plněné dýní a trhaným masem z hovězích líček a podávané s omáčkou Hoisin. Taštičky byly úplně tvrdé, náplň nevýrazná a rozhodně to není nic, co bych vám mohla doporučit. A tak už bych mohla pokračovat dál průřezem z následujících návštěv. Přes klasické americké „comfort food“ v podobě mac & cheese, tedy těstovin tady připravovaných se třemi druhy sýra a smetanou, které byly zřejmě vařené v neosolené vodě, takže celé jídlo bylo úplně bez chuti. Dále kroketa ze sladkých brambor a dýně, ve které měla být i niva a sýr Morbier. Ve skutečnosti ale chutnala jako velká hrouda smažené strouhanky s výrazně sladkou jogurtovou omáčkou s koprem a medem, tak trochu jako studený knedlík se sladkou studenou koprovkou. Opravdu mě udivily lilky parmigiana (na lístku psané jako eggplant parm, jinak známé jako melanzane alla parmigiana), které se skutečně standardně nepřipravují smažené v jakémsi obalu s kapkou rajčatové salsy a trochou strouhaného sýra.
Kromě alespoň základní snahy dodržet recept, na nějž název odkazuje, jim chyběla hlavně chuť.
Dorazila mě 12 hodin pomalu pečená hovězí líčka, která nám číšník přinesl, když jsme měli na stole ještě nedojedená předchozí jídla, a tak sám uznal, že během pár minut opravdu nelze všechno sníst, a navrhl, že nám je dá do „ohřívače“.
Když je přinesl, omáčka byla téměř vysušená. Ale to nevadilo, beztak nebyla dobrá, stejně jako hrubá bramborová kaše (mashed potatoes), která byla lepivá, jako kdyby byla připravená tyčovým mixérem.
Maso samo o sobě bylo dobře připravené, měkké jako dort. Když jsem se pak podívala na účtenku a zjistila, že tohle jídlo stálo 410 korun, málem mě ranila mrtvice. Na papíru na zdi cena uvedena nebyla.
Nic propracovaného
Z hlavních jídel, která většinou prozradí vyšší cena, mi vcelku chutnala kachní prsíčka s pečenou zeleninou (dýně, cibule) s redukcí z portského vína a balsamika. Leč prsíčka, resp. část jednoho prsíčka, protože porce byla velmi malá, byla udělána o trochu více než do růžova. Ale je třeba říct, že zelenina a omáčka byly skvělé. Jako by práce se zeleninou a její dochucení bylo to, co jde kuchaři nejlépe. Z dezertů jsem ochutnala zázvorovou zmrzlinu a borůvkový sorbet. Nenadchly ani krystalickou konzistencí, ani chutí.
Je mi líto, zázrak se nekoná. Jídla jsou taková domácká, nic propracovaného. Je fakt, že doma se také občas něco nepovede, ale hosté vám pak za to většinou neplatí. Možná se při některých domácích večírcích stane i to, že hostitel očekává své hosty před domem s cigaretou a půllitrem piva v ruce, ale v restauraci by se to opravdu přihodit nemělo. A během večera už vůbec ne.
Hora Haus Korunní 1251/48, Praha 2 otvírací doba: Út–So 18.00–21.30, So–Ne 11.00–14.00 t: 223 004 700 e: info@horahaus.com www.horahaus.com Výběr z jídelního lístku ? Kroketa ze sladkých brambor, dýně, nivy, sýru Morbier, kopr, med, jogurtová omáčka 90 Kč ? Mac’n’Cheese, 3 druhy sýra, smetana 145 Kč ? Smažená růžičková kapusta, zázvor, limeta, chimichurri 120 Kč ? Hovězí líčka, dýně, won ton knedlíčky, hoisin 185 Kč ? Kachní prsa, pečená zelenina, redukce z portského vína a balsamika 320 Kč ? Hovězí líčka (pečená 12 hodin) s bramborovou kaší 410 Kč ? Rib eye steak, pečené brambory, chimichurri omáčka 495 Kč Výběr z nápojového lístku ? Voda perlivá, neperlivá 0,33 l 29 Kč ? Aperol Spritz (Aperol, prosecco) 145 Kč ? Boulevardier (bourbon, campari, červený vermouth) 195 Kč ? Regina Coeli, Frankovka rosé, zemské, 2015 0,7 l 455 Kč (Přeloženo z angličtiny)
O autorovi| Klára Donathová, donathova@mf.cz
