Ve hře o slavnou značku jsou Italové a Rakušané
Tradiční české motocykly Jawa mohou brzy z českých silnic zmizet. Nahradí je italské stroje Piaggio, Aprilia nebo rakouská KTM. Tyto firmy vyjednávají se současným vlastníkem Antonínem Charouzem o koupi tradičního českého výrobce. „V současnosti probíhají jednání, říká ředitel společnosti Jawa Moto Milan Hradecký. „Podrobnosti nyní nelze zveřejnit, vede se řada rozhovorů nejen s investory, ale i s věřitelskými bankami. Tajemstvím zůstávají pohledávky a závazky Jawy stejně jako cena a podmínky prodeje.
Miliardy dluhů. Antonín Charouz se rozhodl pro prodej Jawy poté, co se skupina jeho firem dostala do finanční tísně. Dostupné zprávy říkají, že jeho skupina dluží Československé obchodní bance několik miliard korun, z nichž hodlá Charouz 3,2 miliardy korun smazat prodejem několika podniků. Zatím zůstává také tajemstvím, jaké dluhy se k továrně ve středočeském Týnci nad Sázavou vážou. Charouz koupil před několika roky zkrachovalou Jawu, která do té doby byla ve státních rukou, od konkursního správce. Propojil ji s jihočeským Jihostrojem Velešín a snažil se oživit upadající výrobu. Jenže malé motocykly, které tvořily osu výroby, nešly na odbyt. Týnci tak chyběly peníze nejen na splácení dluhů, ale také na provoz. Jen na začátku letošního roku dlužil Všeobecné zdravotní pojišťovně na zdravotním pojištění více než sedmdesát milionů korun. Už jen to je při loňském obratu 220 milionů korun zdrcující suma.
Špatná strategie. Proč nakonec záměr oživit slavnou tradici české motocyklové výroby zkrachoval? Antonín Charouz spojil po převzetí Jawy její logo s mladou nadějnou značkou Dandy a doufal, že se mu podaří oslovit hlavně mladou klientelu do osmnácti let, pro kterou rodiče ještě donedávna masivně kupovali malé motorky s obsahem válce do padesáti kubických centimetrů. Tento segment totiž není tak silně obsazen japonskou a italskou konkurencí a lze v něm uspět. Příkladem mohou být slovenské Povážské strojírny, které zaplavily český trh levnými mopedy Manet–Korado, jejichž cena se pohybuje kolem dvaceti tisíc korun. Ve velkém je kupují kurýrní firmy stejně jako soukromníci. Charouz proto ukončil výrobu konstrukčně zastaralého malého endura s názvem Mosquito a začal pod značkou Jawa–Dandy prodávat modernější sportovní stroje. Ty už se mohly na rozdíl od Mosquita pochlubit zadní kyvnou vidlicí a spolehlivějším motorem. Jenže motorka, která v současnosti stojí v nejlevnější verzi téměř padesát tisíc korun, nejde vůbec na odbyt. „Prodává se špatně, letos jsme udali jen tři kusy, říká majitel pražské prodejny Intermoto Milan Pavelka. „Všichni říkají, jak jde životní úroveň v České republice nahoru, ale pravda v prodejně je jiná, tvrdí. Kromě vysoké ceny brzdí Jawu–Dandy v rozletu i levná slovenská konkurence. „Malé motocykly jsou sezonní záležitostí, každý si dnes raději koupí levný moped než dvakrát dražší sportovní stroj, říká dovozce výrobků Povážských strojíren Pavel Mikula. Jeho mopedy nejenže z trhu vymazaly kdysi slavnou konkurenční značku Babetta, ale podepsaly se také na neúspěchu Jawy. Ta v minulém roce vyrobila pouze 69 malých motorek, což je zhruba o sedmdesát procent méně než v roce 1999. „Na poklesu trhu malých motorek se podílí řada faktorů, hlavně nízká kupní síla cílové klientely. Mladí lidé do osmnácti let peníze stále nemají a starší si už za padesát tisíc korun pořídí slušné auto, míní Mikula. Jawu tak drží nad vodou produkce silnějších motorek, o které je zájem v Turecku, Egyptě a Jižní Americe. Týnecký závod jich loni vyrobil 3651, což meziročně znamená bezmála čtrnáctiprocentní nárůst. Není divu, Jawu 350 lze pořídit už za šedesát tisíc korun, zahraniční konkurence prodává srovnatelné výrobky třikrát dráže. Jenže Týnec nemá peníze na vývoj nových motorů a se současnými stroji, jejichž motory mají kořeny v padesátých letech, už dlouho nevydrží. Experti tvrdí, že vývoj by utáhla produkce dvaceti tisíc motorek ročně, ale Jawa jich nyní produkuje pětkrát méně.
Konec značky. Pokud Jawu koupí Italové nebo Rakušané, značka stará 62 let pravděpodobně zmizí ze světa. Vyráběly se pod ní nejen motorky, ale také automobily. Zakladatel továrny František Janeček nejprve do roku 1929 modernizoval v Praze na Pankráci staré zbraně. Pak ale zakoupil licenci na výrobu motocyklů Wanderer, spojil své jméno s touto značkou a vznikla Jawa. Produkce motocyklů se později přesunula do Týnce a na Pankráci se od roku 1934 vyráběla auta s označením Minor
- to vše pod křídly koncernu Auto–Union.
Po válce, hlavně v šedesátých letech, ve světě proslavily značku Jawa takzvané „kývačky , motocykly s motorem o obsahu 250 kubických centimetrů, které se později vyráběly i v silnější verzi. Například v Indonésii se dodnes neřekne motocyklu jinak než Jawa. Kývačka měla úspěchy také v Turecku, Indii, Egyptě a dalších zemích. I v Česku jich je dodnes vidět na silnicích poměrně hodně. Jenže v sedmdesátých a osmdesátých letech se už v Týnci žilo jen ze zašlé slávy. Hlavní odbytiště – Sovětský trh – sofistikované stroje nepotřeboval, a tak na se východ vyvážely desetitisíce motorek s původními motory z padesátých let. Když přišla v roce 1989 revoluce, Japonci, Italové a Němci už byli se svými vyspělými motorkami o desítky let vpředu. V Jawě se sice konstruktéři snažili: vyvinuli Mosquito, také „třistapadesátka dostala několik nových verzí (Tramp, Chopper), a zkoušel se dokonce nový motor (250 ccm) s vodním chlazením. Jawu už to ale spasit nedokázalo. Nyní záleží na tom, co dokáže Antonín Charouz vydobýt z investorských jednání. „Povážské strojírny několikrát vyjednávaly o vstupu strategického partnera a nikdy to dobře nedopadlo, říká Pavel Mikula. „Největší problémy byly vždy právě s Italy, říká. „Stačí si jen připomenout nepovedenou fúzi ČZ Strakonice a italské Cagivy z roku 1992. Tvrdí, že taková investice, jaká se podařila například s Volkswagenem v Mladé Boleslavi, je v motocyklovém odvětví prakticky nemožná.
