Zadržení mrtvoly

Saddám Husajn zadržen

Bude to teď v Iráku lepší? Mohou nyní Američané prohlásit, že válka měla smysl? Zadržení Saddáma Husajna zatím bohužel nepřináší kladnou odpověď ani na jednu z těchto otázek.
Někdejší diktátor pravděpodobně v poslední době už neřídil vůbec nic. Pokud přesto hrál nějakou roli v útocích části Iráčanů vůči okupačním silám, tak čistě symbolickou. Týdeník The Economist nedávno citoval bývalého majora irácké armády: „Saddám Husajn neřídí ani nefinancuje náš odboj. Je ale naším praporem.“ Ve skutečnosti ovšem Saddám takto inspiroval pouze malou část Iráčanů, a to zřejmě dokonce i z těch, kteří se rozhodli vzít do rukou zbraně. Z tohoto hlediska Američané zadrželi politickou mrtvolu.
Zatčení Saddáma snad může uspokojit některé fanoušky napínavého televizního zpravodajství amerického stylu. Jako ve správném filmu je nutné nejen dobýt zemi, ale také zlikvidovat jejího vůdce. Není pochyb o tom, že irácký tyran si žádné zacházení v rukavičkách nezaslouží. Život je ale přece jen složitější: Ostatně ani Američané v době útoku netvrdili, že svržení Saddáma Husajna je jejich hlavním cílem. Tím nejdůležitějším oficiálním záměrem byla snaha odstranit irácké zbraně hromadného ničení, neoficiálním zcela změnit poměry v zemi a celém regionu ve prospěch demokratického vývoje.
Právě podle toho, jak bude postupovat stabilizace Iráku, nakonec historie zhodnotí celou akci Američanů a jejich spojenců. Zatčení Saddáma je jen malá epizoda. Podstatným zdrojem irácké nestability je etnická a náboženská roztříštěnost. Dokonce i v nejpočetnější skupině šíitských Arabů se profilují různorodé proudy, z nichž některé jsou velmi odmítavé jak k někdejšímu iráckému režimu, tak k Američanům. V Iráku se vytvořila živná půda pro islámský extremismus, čehož využívají teroristé, kteří přicházejí z okolních zemí.
Kritici amerického útoku mohou připomenout, že ty hrozby, na něž tehdy upozorňovali, se opravdu projevují. Dnes už by to však byla spíše diskuse pro historiky. Nyní je nutné hledat řešení současné situace. V zájmu Iráčanů je bezpochyby zajištění pořádku v zemi. Může-li to alespoň trochu pomoci, ať tam jedou i čeští vojenští policisté. Bez ohledu na to, zda byl útok na Irák oprávněný, či nikoliv.