Nervozita mezi českými průmyslníky roste. Ve středu 15. února, bude Evropský parlament hlasovat o nových pravidlech snižování emisí po roce 2020. Na výběr má z návrhů, které zmírňují i zpřísňují původní návrh Evropské komise.
Je to postrach ocelářů, ale také majitelů cementáren, chemiček a ropných rafinerií. Přísnější limity pro emise skleníkových plynů mohou podle kritiků z řad průmyslníků zadusit těžký průmysl v Evropě a způsobit vystěhování výroby do postsovětských zemí, na Blízký východ nebo na sever Afriky.
Z druhé strany naopak působí politický tlak dodržet slíbené 40procentní snížení emisí k roku 2030. A spolu s tím i agitace ekologických organizací a „progresivních“ firem, které naopak volají po co možná nejvyšší redukci emisí oxidu uhličitého.
Návrh redukce počtu emisních povolenek, které dostávají či kupují elektrárny, teplárny a průmyslové podniky, již projednali poslanecké výbory. Po jejich zásahu nastalo zmírnění původního „drastického“ návrhu Evropské komise. Ve hře jsou však i další pozměňovací návrhy, z nichž některé mohou situaci průmyslových podniků naopak zhoršit.
Čtěte více k nové evropské legislativě:
Ocelová města v ohrožení: vyžene Brusel těžký průmysl z Evropy?
Podle vyjádření svazu Hutnictví železa je oproti návrhu Komise upravená verze, o níž bude parlament hlasovat, přibližně o 15 procent mírnější. I tak by to pro dvě největší české ocelárny - ArcelorMittal Ostrava a Třinecké železárny - znamenalo v příštím desetiletí roční náklady na povolenky ve výši přes 1,5 miliardy korun.
„I když je verze, o níž budou europoslanci hlasovat, lepší než původní návrh Komise, stále by pro české i další evropské ocelárny znamenal příliš vysokou finanční zátěž. Pro zachování výroby oceli v Evropě pak bude nezbytné, aby stejnou finanční zátěž nesli i ostatní výrobci ze zemí mimo Evropskou unii,“ říká předseda dozorčí rady Hutnictví železa Jan Czudek.
Oceláři sice budou dostávat část emisních povolenek zdarma, ale pouze do výše takzvaného benchmarku. Jeho výši však Evropská komise navrhla na tak nízké úrovni, že jej nikdo nesplní. Všichni oceláři proto budou muset část povolenek dokupovat.
Emise CO2 a jejich redukce v jednotlivých evropských zemích:
Zdroj: Evropský parlament
Jaký může být dopad plánované regulace? Hutníci hovoří o riziku přesunutí výroby do zemí mimo Evropskou unii. Připomínají, že jen Třinecké železárny a ArcelorMittal Ostrava vytvářejí 14 tisíc přímých a asi 40 tisíc nepřímých pracovních míst v navázaných firmách. Jejich kolaps by dále zhoršil ekonomickou a sociální situaci ostravského regionu.
Problematická totiž není jen přituhující regulace. Na evropské trhy se valí miliony tun oceli z Číny, Ruska, Ukrajiny a dalších zemí, které se obavami o stav životního prostředí příliš netrápí a které někdy své hutní podniky skrytě subvencují. Požadovanou úlevu zatím nepřinesla ani antidumpingová cla, která Evropská komise opakovaně na čínskou ocel uvalila.
Dále čtěte:
Co zastaví krvácení Moravskoslezského kraje?
Modernizace průmyslu vázne. Mládkovo ministerstvo rozdělilo jen 4 ze 120 miliard
