Většina českých klubů si žije nad poměry
Mohly to být dvě příjemné oslavy stých narozenin. Tradiční české fotbalové kluby Bohemians a Hradec Králové si v letošním roce připomínají 100 let od založení, fanoušci a manažeři však místo fanfár a slavností bijí na poplach. Pokud se nepodaří najít několik desítek milionů korun alespoň na zaplacení dluhů, skončí slavné kluby, které se staly i mistry ligy, v propadlišti dějin. Problémů s fotbalovou ekonomikou má však více týmů – pražské Slavii trvalo sedm měsíců než splatila dluh 6,5 milionu korun, na SFC Opava byl dokonce již podán návrh na konkurz, peněz se nedostává ani v nejmenších prvoligových klubech, v Blšanech a Drnovicích.
Drahé áčko.
Český klubový fotbal je bez peněz. Vinou korupční aféry, která ještě zdaleka není dořešená, ztratila kopaná zbytky důvěry. Volkswagen odmítl sponzorovat nejvyšší pohárovou soutěž, partneři ztrácejí motivaci sponzorovat i jednotlivé kluby. Místopředseda Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS) a „fotbalový ministr financí“ Jaroslav Vacek však tvrdí, že ekonomická krize by přišla stejně. „Korupční aféra nebyla tím hlavním spouštěčem finančních nesnází v klubovém fotbale, problémy by na světlo vypluly i bez ní. Jde jen o to kdy, a v jaké míře,“ řekl Vacek týdeníku EURO. Tuzemské kluby si žijí nad poměry, rizikovým faktorem jejich hospodaření jsou především výdaje na mzdy profesionálních hráčů, které nejsou přiměřené příjmům klubů. „Poměr nákladů na výplaty hráčům A týmu vůči příjmům klubu je v Anglii na 61 procentech, v německé Bundeslize na 45 procentech. V české lize se toto číslo běžně pohybuje nad úrovní 100 procent, přitom rozumná hranice by měla být kolem 65 až 70 procent. Cokoli, co je přes tuto mez, je základem pro vytváření rizikového prostředí,“ říká šéf Slavie Praha Vladimír Leška. Za příklad dává švédskou ligu, která má zhruba srovnatelnou kvalitu, ale výrazně vyšší návštěvnost než česká soutěž. „Nejlépe placený hráč tamní ligy bere v přepočtu zhruba 3,9 milionu korun ročně. Hrubý příjem našich hráčů se pohybuje od 1,5 po šest milionů. To jsou fixní sumy, ke kterým se připočítávají prémie za dosažení určitých sportovních výsledků,“ vypočítává Leška. „Stejně jako v cizině, budeme muset přistoupit k úpravě profesionálních smluv tak, aby hráči byli zainteresováni na výsledcích a s tím spojených příjmech pro klub,“ konstatuje.
Sešívaná anarchie.
Fotbalová Slavia za finanční rok končící 30. červnem 2004 vykázala prodělek 96 milionů korun, přičemž provozní hospodářský výsledek byl minus 62 milionů (EURO 6/2005) a kumulovaná ztráta z předchozích let přesahuje 302 milionů. Zmíněných 400 milionů korun dluží Slavia svému majoritnímu akcionáři, britské investiční skupině ENIC. O splacení dluhu formou kapitalizace pohledávek by měla rozhodnout valná hromada Slavie, která se bude konat 24. února.
Otázkou zůstává další základní ekonomické fungování klubu. Slavia z léta loňského roku dlužila Liberci 6,5 milionu korun, vzhledem k neschopnosti hradit závazky měla dokonce zablokované přestupy do klubu, a když nakonec zaplatila, žádný transfer se nepodařilo uskutečnit. Navíc pár dní poté museli manažeři Slavie přiznat, že kvůli pozdní splátce dluhu musí Liberci uhradit dalších pět milionů korun jako úrok. O anarchii, která ve slávistickém klubu panuje, svědčí i reakce finančního ředitele ENIC Matthew Collecotta, který na dotaz týdeníku EURO jak hodlá řešit obtížnou finanční situaci, odpověděl: „Proč si myslíte, že při nezaplacení 6,5 milionu korun je situace klubu obtížná?“
Klinická smrt klokana.
V ještě horší situaci se nachází jiný klub z pražských Vršovic, FC Bohemians (EURO 47/2004). Opakované změny majitelů, neprůhledné hospodaření s dluhy ve výši více než 40 milionů a především neschopnost platit závazky, vyústily na začátku února ve vyhlášení konkurzu. Licenční komise ČMFS sice zatím neodebrala Bohemians profesionální licenci, nicméně možnost, že klub sežene během dvou týdnů alespoň 20 milionů na zaplacení dluhů, které přímo souvisejí s fotbalem, se nejeví jako reálná. „Naděje umírá poslední, ale z mého pohledu je to jen oddálení klinické smrti. Je to takové přemýšlení jestli mrtvolu spálím, nebo zakopu,“ konstatuje Michal Vejsada, majitel Bohemians.
Vejsada se za poslední půlrok opakovaně pokoušel pro klub najít kupce, nicméně akcie se mu vždy vrátily. „Pan Gustav Bubník (poslední kupec, který nezaplatil dohodnutou cenu - pozn. red.) od začátku lhal, absolutně neměl pokryté finance. On i ostatní hypotetičtí zájemci měli za úkol dostat se do účetnictví Bohemians, najít nesrovnalosti po předchozích majitelích a nějak to vyčistit,“ řekl Vejsada týdeníku EURO. Za jediné možné řešení současné situace považuje zánik společnosti FC Bohemians Praha a převedení licenční smlouvy na využívání jména a loga Bohemians na jiný subjekt.
Klubu s klokanem ve znaku svitla alespoň hypotetická naděje na záchranu. Během dvoutýdenního odkladu, který Bohemians dala licenční komise ČMFS, hodlají fanoušci Bohemians sdružení pod názvem SOS Klokan sami najít investora, který by byl ochoten do klubu vložit prostředky pro jeho záchranu a případně Bohemians vykoupit z konkurzu. V opačném případě přijde klub o profesionální licenci, což automaticky znamená přeřazení klubu do třetí ligy a vysokou pokutu, jijíž nezaplacení pošle Bohemians do nejnižší okresní soutěže.
Města pomohou.
Stejně jako v případě Bohemians, nechala licenční komise ČMFS „přežít“ další dva týdny fotbalový klub z Hradce Králové. Tým z východních Čech dluží více než 80 milionů korun a majitel klubu, kardiolog Jan Voda žijící ve Spojených státech, do něj nehodlá pumpovat další peníze. Záchraný pás nakonec klubu hodil hradecký magistrát, jehož zastupitelé na lednovém zasedání rozhodli, že tým podpoří půjčkou 20 milionů. Podmínkou je však odchod majitele do konce letošního června, bezúplatný převod na město a dosazení zástupců hradecké radnice do vedení klubu. Poté bude magistrát hledat zájemce, který by tým převzal.
Místnímu fotbalu pomohla také opavská radnice, která před třemi týdny podala návrh na konkurz na společnost SFC Opava. Město ve společnosti vlastní 20 procent akcií, tříčtvrtinový podíl ovládá švýcarsko-ukrajinská společnost UB Corporation. „Přes podání návrhu na konkurz má město zájem fotbal dál podporovat. Například již vypovězená smlouva na pronájem stadiónu se připravuje k obnovení, není vyloučena ani další pomoc,“ soudí mluvčí klubu Jiří Berousek. Fotbalisté žádné vyrozumnění o konkurzu zatím neobdrželi, nicméně obavy z něj prý nemají. „Případy konkurzů fotbalových týmů z Brna, či Drnovic jsou příkladem, že klub může po projití očistnou lázní dál fungovat na vrcholové úrovni,“ je přesvědčen Berousek.
Nad poměry.
Místopředseda fotbalového svazu Jaroslav Vacek upozorňuje, že negativní vývoj ekonomiky v české kopané může pokračovat. „Obávám se, že to může jít ještě dál. V Česku jsme zatím neprošli katarzí bankrotů fotbalových klubů, jako v jiných zemích. Vždy se liga dohrála, nějaké peníze se našly. Dnes se ale můžeme dostat do situace, kdy to několik klubů prostě zabalí,“ připouští. „Pro další rozvoj fotbalu to ale bude dobře,“ dodává. Vacek odhaduje, že 65 procent klubů v první lize a polovina týmů v druhé nejvyšší soutěži má postavené rozpočty nad poměry. „Jednoduše řečeno, na provoz vydávají víc než se jeví jako možné ekonomicky získat,“ říká. Soudí, že pouze čtyři až pět klubů v první lize funguje na rozumném ekonomickém základě jako běžné společnosti.
Jedním dechem Vacek dodává, že očista klubovému fotbalu pomůže. „Není kam už ustupovat, dostáváme se zády na zeď. Jsem ale přesvědčen, že to bude jen lepší, ozdravění bude mít vliv na zkvalitnění majitelů. Budoucnost kopané vidím v institucionálním vlastnictví, soudí, že končí doba, kdy kluby ovládaly privátní osoby,“ vysvětluje.
Fotbalový svaz také prý musí zapracovat na pravidlu možnosti odprodeje licence pro soutěž. „Existuje přílišný tradicionalismus, liga se hraje v místech, kde není dostatečná divácká, infrastrukturní ani ekonomická základna. V budoucnu by mělo být možné prodat licenci na soutěž tak, jak to funguje například v kanadsko-americké NHL, kde hraje ten, kdo má kvalitní stadion a peníze,“ předpovídá Vacek.
