Vznik světové měny je možný již v horizontu deseti let
Alexander Mundell (69) Profesor ekonomie Mundell se narodil v Ontariu a má kanadské občanství. Studoval na Washington University a na British Columbia University. Postgraduální studium absolvoval na London School of Economics a na Massachusetts Institute of Technology. Jeho vědecká činnost je široká. Zabýval se například fiskální a monetární politikou v podmínkách různých kursových režimů (Mundell-Flemingův model se dnes přednáší ve vysokoškolské makroekonomii), teorií měnového kursu, mezinárodním měnovým systémem a rovnováhou platební bilance. Jeho úsilí bylo roku 1999 korunováno Nobelovou cenou za ekonomii. Tu získal mimo jiné za analýzu optimálních oblastí společné měny, která se stala teoretickým základem společné evropské měny. Mundell dodnes aktivně působí na Columbia University v New Yorku.
EURO: Na česko–americké obchodní fórum jste do Prahy přijel z mistrovství světa ve fotbale. Co zážitky z této sportovní akce?
MUNDELL: Byl jsem na úvodním zápase a musím říct, že jsem měl dobré místo s pěkným výhledem na celé hřiště. Zúčastnil jsem se i zahajovacího ceremoniálu, který byl opravdu úchvatný. Organizátoři odvedli skutečně dobrou práci. Co se týče zápasu mezi Senegalem a Francií, myslím, že byl velice vzrušující. Když dal Senegal ten první gól, všichni jsme byli ohromeni. Francouzi se po čase vzchopili a zejména ve druhém poločase předváděli nádhernou hru. Měli deset rohových kopů, zatímco Senegal ani jeden. Chybělo jen dát gól. Zdálo se mi ale, že Francouzům chyběl jejich nejlepší hráč Zidane.
EURO: Kdo si myslíte, že se stane mistrem světa?
MUNDELL: Tak to je docela těžká otázka. Nejsem v této oblasti žádný expert, ale tipuji, že by to mohla být Brazílie nebo Itálie.
EURO: Teď k poněkud serióznějším věcem. Máte přezdívku „kmotr“ eura. Jaký je to pocit?
MUNDELL: Nejsem si jistý, jestli se mi až tak líbí označení „kmotr“. To je totiž někdo, kdo se stává patronem narozeného dítěte a pak na něj určitým způsobem dohlíží. A to není můj případ. Správnější by proto bylo označení „otec“ a řekl bych, že jedním z otců eura skutečně jsem. Ptal jste se, jaký je to pocit? No, když jsem psal své statě, zabývající se otázkou měnových zón a společné měny, myslel jsem spíše na to, jak by to pomohlo Evropě vyřešit centralizaci monetární politiky… byl jsem přesvědčen, že by to pro Evropu byla skvělá věc. Rozhodně jsem tehdy nepřemýšlel o tom, že díky mému dílu mě pak možná budou takto přezdívat.
EURO: Podíváme-li se na vývoj kursu eura vůči americkému dolaru od roku 1999, vidíme, že euro dlouho oslabovalo. Zpočátku to bylo přičítáno faktu, že jde o novou měnu, že oslabování rychle skončí, ale realita byla jiná. Ne každý byl tenkrát z tohoto vývoje zrovna nadšen. MUNDELL: Dlouhé období slabého eura byla způsobeno tím, že lidé se obávali, jak se společná měna v jejich životě projeví, a to nejen v rovině jednotlivce, ale i celé ekonomiky. Objevil se silný tlak na vyrovnání rozpočtů a na zahájení reformního procesu v ekonomice. Nyní se už nacházíme v růstové fázi, myslím si však, že potíže v budoucnu zase nastanou.
EURO: Mluví se i o tom, co by se stalo, kdyby euro neuspělo. Členské země Evropské měnové unie se již plně zbavily svých národních měn a zavedly měnu společnou. Rozpad tohoto uskupení si lze těžko představit, ale co by podle vás mohlo být příčinou, jež by k němu vedla? MUNDELL: Kdyby mezi Francií a Německem nastaly velké rozpory ohledně politických idejí o budoucnosti Evropy, mělo by to devastující účinky na společnou měnu. Kdyby selhal projekt eura, náklady pro jednotlivé členské země by byly obrovské. Každý si to uvědomuje, a snaží se proto chovat disciplinovaně a krotit některé své radikálnější názory. Společná měnová politika vyžaduje konsensus v oblasti ekonomických cílů jednotlivých členských zemí měnové unie.
EURO: Konsensus všech členských zemí o prospěšnosti eura byl ale v některých případech narušen. Němci, kteří byli zvyklí na svoji silnou marku a nízkou inflaci, ho začali přezdívat „teuro“, čímž dali najevo svou nelibost nad rostoucími cenami po zavedení společné měny. Při převodech cen v markách na ceny v eurech se v obchodech začalo zaokrouhlovat směrem nahoru. MUNDELL: Kdykoliv dochází k takovéto změně, vždy se objevuje i zvýšení cen způsobené zaokrouhlováním nahoru. Nemyslím si, že jde o nějaký vážný problém. Obchodníci se ke zvyšování cen stavěli vždycky zdráhavě, protože se báli, co na to řeknou zákazníci. Teď, když mají dobrou výmluvu a mohou to svést na euro, tak prostě udělají to, co už stejně dlouho chtěli – zvýší cenu.
EURO: Česká republika se stále více přibližuje vstupu do Evropské unie a následně i do unie měnové. Euro by poté nahradilo českou korunu. Zaslechl jsem i názory, které říkají, že by bylo dobré zavést euro ještě před vstupem do EMU. To mi připomnělo jednu vaši práci (stať nazvaná Currency Areas, Exchange Rate Systems and International Monetary Reform z roku 2000 – pozn. red.), kde se vyjadřujete k aktuální diskusi o dolarizaci ekonomik na americkém kontinentu. Co si myslíte o možné „euroizaci“ české ekonomiky?
MUNDELL: Rád bych řekl, že jsem nikdy nepodporoval dolarizaci žádné ekonomiky s jednou jedinou výjimkou, kterou byl Hongkong. Podporoval jsem měnovou stabilitu tak, jak ji ztělesňuje americký dolar, ale ne dolarizaci samotnou. Ale zpět k České republice. Bylo by chybou se teď snažit provádět euroizaci, protože byste si museli euro kupovat. Po vstupu do měnové unie by došlo k de facto bezplatnému nahrazení korun za eura. Česká republika by teď měla zafixovat směnný kurs koruny vůči euru a tento systém začít provozovat přes měnový výbor. Potom by tu všichni lidé viděli, jak vypadá měnová politika, kterou provádí dobře fungující měnový výbor. Dalším krokem by byla stabilizace kursu a pak, v horizontu tak pěti let, vstoupit do eurozóny.
EURO: V Česku teď aktuálně řešíme jeden problém, kterým je silná koruna. Exportéři si stěžují na ztrátu konkurenceschopnosti na zahraničních trzích a poukazují na nepříznivou situaci, ve které se nachází naše obchodní bilance. Centrální banka se snažila proti posilování kursu intervenovat, ale její kroky žádný výrazný efekt neměly. Máte řešení pro tuto situaci? MUNDELL: Přiznávám, že nejsem zrovna expert na českou ekonomiku. Sílící koruna je patrně způsobena přílivem investic pod vlivem očekávání vstupu České republiky do EU. Česká pracovní síla je pro investory nejatraktivnější z kandidátských zemí, a tak tomu bude i v budoucnu. A ptáte-li se mě, co by se mělo dělat proti další apreciaci koruny… Česká republika nyní používá systém inflačního cílování, který předpokládá flexibilní směnný kurs. Já si myslím, že tento systém je špatný a měl by se změnit. Nechci říct, že ke změně by mělo dojít jen proto, že tady dochází k pohybům kapitálu. Zafixujete-li ale korunu na euro, nebudete muset čelit něčemu takovému, jako je posilování koruny. Pak by odpadl i zmiňovaný problém snižování vývozní konkurenceschopnosti.
EURO: Proč si myslíte, že bychom měli znovu zavádět režim fixního kursu?
MUNDELL: Když máte kapitálový příliv, koruna jde nahoru. Někdy v budoucnu může dojít ke kapitálovému odlivu a koruna se tím zase propadne zpátky, což by mohlo vést k měnové krizi. Pokud zafixujete kurs a deklarujete, že ho hodláte dlouhodobě držet na dané úrovni, získáte optimální kapitálový model. Na pozadí kapitálového přílivu potom bude hlavně podpora přímých investic. Guvernér jedné latinskoamerické centrální banky nedávno řekl, že měnové krize nás poučily o tom, že režim fixního kursu je k ničemu. Jsem přesvědčen, že opak je pravdou. Fixní kurs chápaný jako monetární pravidlo (tzn. že měnová politika se plně soustředí pouze na držení kursu a do peněžní nabídky se jinak nezasahuje – pozn. red.) totiž obsahuje i automatický mechanismus navádějící platební bilanci do stavu rovnováhy.
EURO: Vámi zmiňovaný měnový výbor a zafixovaný kurs používala i Argentina, která si ovšem nedávno prožila těžkou měnovou krizi, při které byla dolarová depozita v bankách zmrazena a vzájemná směnitelnost pesa a dolaru pozastavena. Myslíte, že se na vzniku krize mohl podílet i argentinský režim měnové politiky?
MUNDELL: V Argentině neselhal systém měnového výboru. Tam se příliš akumuloval státní dluh a vláda to problém neřešila, respektive řešila ho dalším zadlužováním. Dluh narostl až na 136 miliard dolarů, což vedlo ke státnímu bankrotu. Máte pravdu, že můžete kritizovat i argentinský měnový systém. Když dolar posiloval a euro oslabovalo, Argentina se dostala do potíží. To však nic nemění na tom, že základním problémem nebyl měnový výbor, ale fiskální nezodpovědnost tamní vlády.
EURO: Diskuse o postavení zlata v mezinárodním měnovém systému pořád neskončily a při životě je drží i výše uvedené krize. Stále lze ještě slyšet názory obhajující zlatý standard, který by však nejspíše vedl k neustálé deflaci kvůli víceméně pevně omezenému množství zlata. Má dnes ještě zlato nějaký měnový význam?
MUNDELL: Ve své práci jsem se zlatu poměrně hodně věnoval a řekl bych, že v mezinárodním měnovém systému tohoto století se pro zlato místo najde a svoji roli tu hrát bude. Uvědomte si, že zlato je stále mezinárodní rezervou číslo dvě, kterou drží centrální banky ve světě. Jsem dokonce toho názoru, že zlato bude v budoucnu hrát aktivnější roli.
EURO: Co přesně máte na mysli spojením „aktivnější role“?
MUNDELL: Zlato bude použito jako prostředek při vytváření světové měny. Přemýšlíme-li o světové měně, zlato by určitě mělo být jedním z komponentů, na kterých by byla postavena.
EURO: Zmínil jste světovou měnu. Tato idea je ambiciózní a její uskutečnění by předpokládala široký konsensus mezi všemi významnějšími ekonomikami světa. Co by mělo jednotlivé státy přesvědčit, že světová měna je to pravé?
MUNDELL: Kdyby každý používal světovou měnu, mělo by to celou řadu výhod. Ceny by byly všude plně srovnatelné, transakce a platby by probíhaly efektivněji, zmizela by nejistota ohledně budoucího vývoje směnného kursu. Bez užší politické integrace by však nebyl tento projekt realizovatelný, což ukazuje příklad Evropské měnové unie. Ani euro by nevzniklo, pokud by to všechny členské země měnové unie nechtěly. Zatím je tak reálnější vznik tří ostrovů měnové stability – dolarový, eurový a jenový. Jedna měnová zóna by byla vybrána jako vedoucí a ostatní by k ní zafixovaly svůj kurs. Měnové krize by se staly minulostí, pokud by samozřejmě země odhodlaně držely fixní kursy. Rovněž tak přínosy z mezinárodního obchodu by se pro všechny země znásobily.
EURO: Kdybychom se nové světové měny mohli dočkat a jaká organizace by měla mít tento projekt na starosti? MUNDELL: Mohlo by k tomu dojít už v horizontu deseti let. V dnešních podmínkách by byl přirozeným „správcem“ nové měny Mezinárodní měnový fond. Fond nyní spravuje měnovou jednotku SDR, což sice není přímo měna, ale rezervní jednotka.
EURO: Gene Sperling, bývalý šéf National Economic Council v Clintonově administrativě, vyjádřil obavy, že současná Bushova daňová reforma bude znamenat další období obrovských deficitů federálního rozpočtu USA. Dále řekl, že osmdesátá léta ukázala, že uplatnění konceptu ekonomie strany nabídky nevedlo k předpokládaným výsledkům a že selhalo. MUNDELL: Myslí si snad pan Sperling, že by měly federální daně zase vzrůst na sedmdesát procent? Tehdy se daně snížily ze sedmdesáti procent na dvacet osm. Měla by se snad zase zvednout daň ze zisku korporací na tehdejších 48 procent? O tom, co Sperling řekl, zkrátka nejsem přesvědčen. I Clintonova administrativa přece přijala ekonomii strany nabídky tím, že daně nezvýšila na původní úroveň před reformami v osmdesátých letech. To, co teď navrhuje Bush, není ekonomie strany nabídky, jak ji známe z té doby. Jeho návrh je možno kritizovat… já sám jsem přesvědčen o tom, že snížení daní by se mělo provést okamžitě a ne rozložit na dlouhé období. To se mi nelíbí.
EURO: Nemělo by takovéto okamžité a drastické snížení daní negativní dopad na rozpočet? Empiricky by mělo platit, že okamžitý výpadek daňových příjmů do rozpočtu bude kompenzován rostoucími výnosy až v delším období. Souhlasíte? MUNDELL: Kdybychom daně snížili rychle, nepostihl by nás ekonomický pokles v takové míře, jak tomu bylo. Pak by nám dokonce daňové příjmy rostly. Růst by opravdu zpočátku nepokryl náklady na snížení daní a objevil by se velký deficit. Během roku až dvou by se tento deficit zmenšil. Něco podobného se přece odehrálo právě v osmdesátých letech.
EURO: Vztah mezi daňovou sazbou a daňovým výnosem popisuje známý teoretický koncept Lafferovy křivky. Podle něj lze stejného daňového výnosu dosáhnout jednak s výrazně vysokou sazbou, ale také se sazbou výrazně nižší. Snížení daní by se potom vůbec nemuselo projevit na daňových příjmech do rozpočtu, případně je dokonce ještě zvýšit. Myslíte, že to v praxi funguje?
MUNDELL: Každý ekonom, který říká, že tato křivka neexistuje, se tímto tvrzením musí nutně zdiskreditovat. Důležitou otázkou vždycky je, kde se na Lafferově křivce zrovna nacházíme. Bavíme-li o daňové sazbě ve výši sedmdesát procent, je velká pravděpodobnost, že se nacházíme v oblasti, kde snížení daní povede ke zvýšení daňových příjmů. Jsem přesvědčen, že tento teoretický koncept platí.
