Pokračující úbytek medonosného hmyzu může světu přinést problémy
Elektromagnetické pole z mobilních telefonů, tajemný komplot vzmáhajícího se Ruska nebo také nejnovější z teroristických útoků al-Káidy. Až tak daleko zachází lidová tvořivost ve vysvětlení hromadného úhynu včel, jenž v posledních letech sužuje Spojené státy a některé oblasti západní Evropy. Laické teorie jsou srovnatelné s tajemnými okolnostmi, za kterých k dramatickému poklesu počtu včelstev dochází – desetitisíce včel se bez varování během několika dní z úlu beze stopy vypaří. Fanoušci katastrofických scénářů mají proto důvod oprášit temné proroctví, připisované Albertu Einsteinovi: „Zmizí-li včela z povrchu Země, má člověk před sebou poslední čtyři roky své existence.“ Přestože odborníci s hloubkou této osudové věštby polemizují, s názorem, že by pokračující úbytek včel mohl světu přinést nemalé problémy, jsou zajedno. Shodují se rovněž na tom, že i bez temných vlivů mobilů či al-Káidy stojí včelstva rozvinutých zemí na osudové křižovatce. „Ať už je příčina jakákoli, včelstev i v mírném pásu ubývá. Ta, co přežijí, jsou navíc málo životaschopná. Takže situace je skutečně velmi vážná,“ potvrzuje tajemník Českého včelařského svazu Miloslav Peroutka.
Mobily zatím bez viny.
Na problémy světových včelstev poprvé nepřímo upozornil britský list The Independent. Právě ten přinesl ve zkreslené zprávě o pokusech vědců z univerzity v německém Landau šokující zvěst, že za tajemným mizením včel vězí mobilní telefony. Jejich elektromagnetické vlnění mělo připravit hmyz o orientaci, a ten se na cestě zpět do úlu poztrácel. Senzační zpráva obletěla celou planetu a povýšila včelaře poprvé v historii na úroveň popových hvězd. Rozklíčení celé kauzy, k němuž došlo před pár dny, už takové nadšení, a tudíž ani pozornost nepřineslo. Silná vazba mezi masovým úhynem včel a mobilními telefony proto v povědomí veřejnosti zůstala. Jak se však ukázalo, vědci z Landau nic takového netestovali. Jejich výzkum se zaměřil na reakci včel na domácí bezdrátové telefony a konečný verdikt nebyl jednoznačný. Znamená to tedy konec teorie o smrtících mobilech? Asi ano, ale možná taky ne, jak nasvědčují i hlasy z českého Výzkumného ústavu včelařského. Ty totiž na jedné straně možné spojení odmítají, na straně druhé se ovšem chystají vztah včel a telefonů otestovat. Ať už však výsledek těchto hrátek dopadne jakkoli, fikce vyprodukovaná Independentem včelařům jistě neuškodila. „Pokaždé, když se o včelařích a včelách píše, jsme rádi,“ přiznává Miloslav Peroutka. Jak dodává, právě teď to platí dvojnásob. Ať už je totiž pachatelem kdokoli či cokoli, díky fámě o mobilech se veřejnost konečně dozvěděla o vymírání medonosného hmyzu.
Včelí AIDS.
Západní pobřeží Spojených států už přišlo o šedesát procent včelstev, na východě je situace dokonce ještě o deset procent vážnější. Přestože je v těchto oblastech úbytek historickým trendem, nynější skokový propad a jeho tajemný průběh je pro americké experty šokující. Právě proto se objevila hypotéza o Colony Collapse Disorder (CCD) neboli epidemii nemoci, jež zanáší do striktně organizovaných úlů anarchii. Důsledkem choroby mají být poruchy orientace a navigace. Její příčina zůstává nevysvětlená, což otevírá prostor fámám, mezi jinými i té o antivčelím chování mobilů. Experti na obou březích Atlantiku však převážně hovoří o poněkud méně senzačních chorobách. Na tom, která z nich má vymírání medonosného hmyzu na svědomí, se však prozatím neshodli. Jisté je, že v jejím důsledku mají včely oslabený organismus, a proto je – podobně jako například pacienty s virem HIV – likviduje celá baterie dalších chorob. Stejně tak je ovšem jisté, že tento strašák není přes svou domnělou přítomnost od Německa až po Brazílii ani zdaleka jediným důvodem plošného úbytku. „Včelstva jsou velmi citlivá. V současné době jsou vystavena velkému množství stresů a nemocí víceméně způsobených člověkem a jeho civilizační činností,“ vysvětluje Vladimír Veselý z Výzkumného ústavu včelařského a dodává, že největší hrozbou pro včelstva v rozvinutých zemích je pohon ekonomického růstu, tedy pokračující globalizace.
Český generační problém.
Čeští experti jsou toho názoru, že za mýtem CCD se skrývá takzvaná varoáza, jinak též parazit Varroa destructor. Tento původem východoasijský roztoč se do světa dostal v padesátých letech jako důsledek mezinárodního obchodu se včelami. V souvislosti s jeho rozšířením bývají zmiňovány také zemědělské pokusy zušlechtit pouště, jež vytvořily zelené mosty umožňující kontakt hmyzu ze dvou světů. Vedle globálního pohybu podobných nemocí včelstva ohrožují také výdobytky typu pesticidů či některé geneticky modifikované rostliny, do nichž byly uloženy hmyzu nebezpečné informace. Za nejvážnější hrozbu domácích včelstev v současné době však Vladimír Veselý považuje trh, který společně s celospolečenskými změnami na české včelaře tvrdě udeřil. „Máme tu generační problém. Mladí nechtějí včelařit,“ říká vědec a dodává, že včelaři sice vždy patřili ke starším ročníkům, ale na rozdíl od minulosti nyní řemeslo netáhne ani mladé mezi starými. Hlavní příčinu přitom vidí v nízkých ziscích způsobených levnými dovozy medu.
Chopme se štětečků!
„Je třeba si uvědomit, že devadesát procent užitečnosti včelstva je v opylení. Med a další produkty představují pouhých deset procent, a přitom jen ty jsou tu ekonomicky zhodnoceny,“ připomíná Miloslav Peroutka přidanou hodnotu, kterou evropští včelaři na rozdíl od amerických poskytují společnosti zdarma. Je to však právě tato služba, která jistí zdraví nejen hospodářství, ale doslova celé společnosti. Opylení včelou totiž stojí za třetinou světové produkce potravin, jež by byla v případě výrazného poklesu včelstev ohrožena. Ostatní opylovači, jako čmelák či včela samotář, by coby plnohodnotná náhražka nestačili. „Ani my, kdybychom běhali kolem se štětečkami,“ žertem dodává Miloslav Peroutka. Z tohoto pohledu je třetinový úbytek včelstev v České republice za posledních šestnáct let varující. Jejich počet se totiž dostal o celých dvě stě tisíc pod optimální hranici, která zajišťuje plné a kvalitní opylení. Dosud tento propad kompenzovalo příznivé teplé jarní počasí, které včelám umožnilo delší pracovní dny. Když však globální oteplování selže, mohou se čeští zemědělci a následně spotřebitelé dočkat nemilého překvapení. I bez toho se ale nenápadný úhyn včel v našich peněženkách odráží už nyní. Jednak na rostoucích cenách domácího medu, jednak na slábnoucí konkurenceschopnosti českých ovocnářů a zelinářů, jejichž úroda kvůli nekvalitnímu opylení často na domácích i světový trzích ztrácí.
Včely na vývoz.
Jak zákon trhu napovídá, klesající populace tlačí cenu včelstev k nebesům, a to by mohlo domácím chovatelům pomoci. Také záhadná epidemie CCD, jež zuří v okolním světě, se může obrátit v jejich prospěch. Signály o tom, že by k něčemu podobnému mohlo dojít, se už objevují. Čeští včelaři totiž sice na jedné straně prohrávají bitvu o pozice na medovém trhu, na druhé však někteří z nich začínají úspěšně prodávat západním kolegům včely. Může se tedy stát, že po akvarijních rybičkách, které se staly posledním hitem statistik zahraničního obchodu, budou včely pohonem přebytku? „Moc bych si přál, aby se tu včelařství rozjelo ve velkém. Jsem ale trochu pesimista. Včelařství totiž ve své podstatě vždy zůstane drobnochovem,“ odmítá vize o velkovčelínech zaštítěných silnými finančními skupinami Miloslav Peroutka.
Půjdou za dinosaury? Ztráty včelstev 2006/2007 (v procentech):
- USA 50-90*
- Rakousko 60-70
- Polsko 50-60
- Německo 30-40
- Česko 8
* Podle oblasti a původu studie. Mezi lety 1971 a 2005 zanikla zhruba polovina včelstev. Během roku 2006 včelstva mizela bezprecedentním tempem, v některých státech USA až 75 procent. Maryland například během zimy kvůli počasí přišel o 45 procent včelstev, někteří včelaři hlásí až 80 procent ztráty.
Na počátku 90. let bylo v tuzemsku 808 tisíc včelstev. Loni jich bylo zazimováno 527 tisíc, osm procent přes zimu uhynulo.
Pramen: Český včelařský svaz a zdroje autora
Nepomohla ani stávka
Evropským včelařům komplikují život zejména dovozy medu z Číny a Argentiny
´
„Většina to dělá jako hobby,“ vysvětluje současnou motivaci většiny českých včelařů Miloslav Peroutka. Svá slova dotvrzuje rychlým výpočtem, z něhož jasně vychází, že při stotisícové počáteční investici a průměrných ročních ziscích v řádech tisíců (včetně státní podpory) není včelaření cestou k rychlému zbohatnutí. Dodává však, že v mnohých dalších rozvinutých zemích se situace neliší. „Kolega se nedávno vrátil z Nového Zélandu, kde navštívil rodinu, která má šest set včelstev. Přesto mimo sezonu chodí do práce, aby se uživili,“ uvádí příklad chovatele, který dle parametrů Evropské unie naplňuje kategorii profesionála hned čtyřikrát. I kvůli takovým příběhům by se pozornost veřejnosti měla vedle úhynu včel zaměřit také na úbytek těch, kteří se o ně starají. Právě tam se totiž podle Vladimíra Veselého rozhoduje o budoucnosti včelstva, alespoň toho evropského. Jak říká, eurovčelaři v posledních letech trpí politikou obchodníků, kteří zvyšují své zisky na úkor jejich marží. Mimo jiné v Bruselu prosadili řadu zákonů, které umožňují nekvalitnímu medu z rozvojových zemí pronikat na sjednocený evropský trh. Nezabránila jim v tom ani stávka horkokrevných včelařů z Maďarska, kteří před sídlem EU vyhrožovali byrokratům vypuštěním svých bodavých miláčků.
Evropským včelařům působí trable zejména dovozy z Číny a Argentiny. Vladimír Veselý tvrdí, že tamní produkty jsou v porovnání s domácím medem kvalitativně podřadné, navíc se med z těchto oblastí stále častěji nahrazuje sirupem. Tyto padělky sice vypadají a chutnají jako med, ovšem jejich nutriční hodnota je mizivá. I přesto mnozí na třetinovou cenu zahraniční konkurence slyší a potravinové řetězce na tuto poptávku pružně reagují. Vstříc jim vychází i Světová obchodní organizace, která včelaření vidí jako vhodnou formu podnikání v rozvojových zemích, a tudíž ho svou politikou podporuje. V důsledku toho větší český dovozce medu už nyní za rok stočí třetinu veškeré domácí produkce. Osud včelařů a potažmo včelstev tedy mají v rukou české domácnosti. „V Německu a dalších západních zemích si už zákazníci na dvojí med zvykli. A podle potřeb nakupují oboje. U nás k tomu ještě nedošlo,“ vkládá naděje do budoucnosti Vladimír Veselý. Také proto, že v České republice očekává růst životní úrovně, s níž je vyšší konzumace medu statisticky spjata.
