Podle prezidenta se Zdeněk Koudelka významně podílel na amnestii. Přitom ale nebyl v pracovním vztahu s Hradem
Od 1. ledna, kdy Václav Klaus udělal nejkontroverznější rozhodnutí ve funkci hlavy státu, se na politické scéně odehrálo hodně velkých událostí, které onen novoroční šok přebily. Všeobecné rozhořčení jako by postupem času zapadlo prachem. Zdání ale klame, příběh amnestie a lidí kolem ní pokračuje dál. Částečně díky policii, která od léta prověřuje, jestli velkorysé pardonování aktérů známých hospodářských kauz nedoprovázela korupce. Amnestie také stále zaměstnává Nejvyšší soud. Už v několika případech rozhodl o tom, že se nevztahuje na dobu, kdy byli obvinění na útěku. V následujících týdnech by měl jeden ze senátů rozhodnout o dovoláních v případě soudce Jiřího Berky.
Stále přitom platí, že se oficiálně neví, jak amnestie vlastně vznikala. Odhodlání Miloše Zemana, Klausova nástupce, který se do amnestie nejprve tvrdě opřel a označil první domnělé autory, časem vyprchalo. Výsledky ohlášeného hradního „vyšetřování“ se pořád jaksi nedostavují. Sám Zeman nicméně před necelým měsícem znovu upnul pozornost na jednoho z hlavních - byť kvůli mlhavým informacím stále nutno dodat, že údajných - aktérů. Během projevu v horní komoře Parlamentu, kde se marně snažil přesvědčit senátory ke schválení kandidatury Jana Sváčka do Ústavního soudu, Zeman řekl, že jemu blízký právník Zdeněk Koudelka se „měrou nikoli zanedbatelnou podílel na lednové amnestii prezidenta republiky“. Prezident tím zdůvodnil, proč jej nenavrhne na ústavního soudce.
Bývalý poslanec ČSSD a náměstek nejvyšší státní zástupkyně Renaty Vesecké se tak znovu ocitl v centru pozornosti. Autorství výsledného textu amnestie mu už dříve přiřkl Pavel Hasenkopf, jenž za Klause pracoval jako hradní právník. Udělal to v reakci na obvinění Zemanova kancléře Vratislava Mynáře, který za autory amnestie označil Hasenkopfa a Klausovy spolupracovníky Ladislava Jakla a Petra Hájka. Z dokumentů, jež Hasenkopf zveřejnil, vyplývá, že text amnestie vznikl na Koudelkově počítači na ministerstvu spravedlnosti.
Koudelka nejprve mlčel. Bránil se hlavně prostřednictvím svého dalšího přítele, bývalého ministra spravedlnosti Pavla Blažka (ODS), jenž jeho podíl na amnestii vyvracel. Později odmítl, že byl autorem aboliční části amnestie, která zastavovala trestní stíhání. Po Zemanově faktickém obvinění v Senátu se ovšem neozval.
Je pravdou, že prezident neřekl o Koudelkově roli nic konkrétního. Na druhou stranu, Zeman neláme hůl nad svými blízkými jen tak pro nic za nic. Vždycky byl známý tím, že své „problematické“ spolupracovníky držel až do chvíle, kdy už to bylo téměř neúnosné. Vzpomeňme na Miroslava Šloufa, Jana Kavana nebo Iva Svobodu. Předpokládejme tedy, že prezident věděl, co říká, a berme ho za slovo.
Nesplněný sen Zdeněk Koudelka je zajímavější postava, než se na první pohled zdá. Jeho jméno se vynořilo už v období opoziční smlouvy mezi ČSSD a ODS, kdy stál za úpravou volebního systému zvýhodňující silné politické strany; změnu ale později smetl Ústavní soud. Během Zemanovy sociálnědemokratické vlády zasáhl do sporu Diag Human, když dělal poradce tehdejšímu ministrovi zdravotnictví Bohumilu Fišerovi. Prosadil návrh, aby se tehdy chystané urovnání sporu odsunulo, což nakonec znamenalo pokračování arbitráže až do současnosti.
V roce 2006 vystoupal na svůj dosavadní kariérní vrchol, stal se na čtyři roky zástupcem nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, proslulé v souvislosti s kauzou Jiřího Čunka, respektive „justiční mafie“.
Koudelka chtěl později zamířit ještě výš, dělal si zálusk na právnický Olymp, tedy Ústavní soud. Loni ho tam navrhl Václav Klaus, narazil ale v Senátu. Už předtím si Koudelka s nemalými peripetiemi aspoň polepšil akademicky. Když mu nevyšla habilitace v Brně (Koudelkovu práci smetl bývalý místopředseda Ústavního soudu Pavel Holländer), vybojoval si docenturu na Slovensku.
Nechce zpátky Málo se ví, že Koudelka dodnes patří pod úřad nejvyššího návladního. Ačkoli funkci státního zástupce de facto nevykonává (po odchodu Vesecké se nechal přidělit na Justiční akademii do Kroměříže a loni si ho vzal Pavel Blažek na ministerstvo spravedlnosti), vyznívá přinejmenším paradoxně, že amnestii, nad níž mnoho státních zástupců skřípalo zuby, zřejmě psal jeden z nich.
Ve skutečnosti je to ale vedlejší. Důležitější otázka je, jak byla jeho práce na amnestii právně ošetřená. Mluvčí současného prezidenta Hana Burianová týdeníku Euro potvrdila, že Koudelka nikdy neměl s prezidentskou kanceláří pracovněprávní vztah. Teoreticky ji mohl vypracovat jako návrh ministerstva spravedlnosti, Pavel Blažek ale v minulosti důrazně odmítl, že by amnestie vznikla na jeho úřadě. Navíc, pokud by Koudelka vykonával práci pro prezidenta, vybočil by tím z rámce zákona o státním zastupitelství, který návladním výslovně umožňuje přivýdělek pro vládu, ministerstva nebo Parlament, o hlavě státu ale nehovoří. V těchto dnech se rozhoduje o Koudelkově dalším působišti. K 9. září mu měla skončit stáž na ministerstvu spravedlnosti a milovník vína a zastánce moravské svébytnosti se měl vrátit na Justiční akademii, kde by mu roční lhůta působení vypršela příští rok v lednu. Nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman a ministryně spravedlnosti Marie Benešová se ale pokoušejí vrátit Koudelku do Brna. Tiskový odbor ministerstva však informoval, že Benešová zrušila dočasné zproštění funkce státního zástupce, Koudelka si ale proti tomu podal rozklad.
Teď se čeká, jak řízení vedené podle správního řádu dopadne, z pohledu Koudelky jde ale fakticky pouze o oddalování. Pokud odejde ze státního zastupitelství, do Brna se stejně vrátí, přednáší tam totiž ústavní právo na Masarykově univerzitě.
Týdeník Euro Koudelku oslovil a zeptal se ho mimo jiné na to, zda byl na policii podávat vysvětlení kvůli podezření, že amnestie byla psána za úplatu. Právník se odmítl vyjádřit.
Pokud by Koudelka vykonával práci pro prezidenta, vybočil by tím z rámce zákona o státním zastupitelství. Předpokládejme, že prezident věděl, co říká, a berme ho za slovo.
O autorovi| Tomáš Pergler, pergler@mf.cz
