Průmyslníci se hlásí k principu trvalé udržitelnosti
V MNICHOVĚ I LINCI jednal prezident Svazu průmyslu a dopravy ČR Petr Karas o spolupráci s partnerskými průmyslovými svazy Bavorska (23. 1.), Rakouska a Horních Rakous (30. 1.). Rozsáhlý program vzájemných aktivit však kvůli mezinárodnímu napětí kolem spouštění Temelína a vývozu levné české elektřiny pokaždé nejdříve sklouzl k diskusi o problémech české energetiky. Překvapení Bavoři. Česká strana podle Karase zanedbala informace o rozsáhlém programu odsíření a odprášení našich uhelných elektráren. Bavorští partneři netušili, že pověstný severočeský černý trojúhelník už nevypouští o nic více emisí než srovnatelné německé elektrárny. A tak Karas prý své partnery přesvědčil, že označení české elektrické energie jako „šrotová či „špinavá jen dezinformuje německou veřejnost a poškozuje nejen jméno české energetiky právě ve chvíli, když je před privatizací, ale i republiky jako takové. „Nechtěl bych německé straně podsouvat, že to je cílená kampaň, která má snížit náš obchod s elektřinou, uvádí Karas. Ve vztahu k partnerskému svazu se domnívá, že nedorozumění plynou z neinformovanosti způsobené spíše nedostatkem předchozích kontaktů. „Nejvíc mne překvapilo mínění partnerů, že Temelín je elektrárnou černobylského typu. Oni se pak divili ještě více, když jsem temelínskou technologii přirovnal k Isaru 2, jejich nejmodernější jaderné elektrárně, černobylskému konceptu zcela nepodobné, líčí Karas. V Rakousku bylo temelínské téma ještě výraznější. Zástupci obou svazů se shodli, že kořen rakouských pochyb o Temelínu je v nedostatečném a v pozdním informování z české strany. Hlavní důraz je v Rakousku i Bavorsku kladen především na jadernou bezpečnost Temelína. Na rozdíl od pochybovačné části politiků a veřejnosti mají však zástupci průmyslových svazů důvěru k úřadům provádějícím dozor nad jadernou bezpečností a zachovávají klid. Dále jen trvale udržitelně. Další vliv energetiky na životní prostředí však Rakouský svaz průmyslu nechce podle jeho prezidenta Petera Mitterbauera ponechat náhodě. Předložil své vládě program Trvale udržitelný energetický management a ochrana přírody, do nějž by po jeho schválení chtěl zaangažovat i k Evropské unii přidružené středoevropské země. Jeho koordinátorem v Česku by se rád stal Svaz průmyslu a dopravy ČR. Součástí programu bude i zavádění nejlepších dostupných technologií, jež po České republice na základě kooptování evropské směrnice bude vbrzku vyžadovat zákon. Závazek dodržování principu trvalé udržitelnosti je i součástí dohody, kterou má český svaz s německými partnery, ta však dva roky nečinně ležela v šuplíku. To by se od dubna, kdy se obě strany chtějí sejít nad programem, jak ambiciózní smlouvu začít naplňovat, mělo radikálně změnit. Její součástí by se měla stát i podpora alternativních zdrojů energie, jež tvoří v naší energetické výrobě zanedbatelný podíl. Program dohody má výrazně pomoci českému průmyslu začlenit se do Evropské unie. A nejvíce by si od ní měly slibovat malé a střední podniky, jež se v tuzemsku dosud příliš příznivému podnikatelskému prostředí netěší. Zajímavý je program nejen pro české podnikatele, bavorská strana se chce dovědět, co od nás může čekat po našem vstupu do Evropské unie. Proto se zajímá o připravenost České republiky v oblasti průmyslu a obchodu, o volný pohyb pracovních sil či o vztah podnikatelů a odborů. Na pořad jednání přišly i bavorské dluhy: přestože Němci očekávají rozvoj dálniční sítě v Česku, od našich hranic směrem k Mnichovu je nejprve třeba prosmýkat se mnoho kilometrů po úzkých silničkách. S Rakušany se na dopravní téma na jaře dokonce chystá specializovaný dopravní seminář. Nejhůře stravitelné sousto. Největším problémem je český neliberalizovaný trh s energií. Laciná megawatthodina na evropské energetické burze z českých elektráren vadí nejen evropské konkurenci, ale i těm našim podnikům, jež patří mezi velké odběratele. Jak k tomu přijdou, že si stejně jako jejich německý konkurent nemohou koupit megawatthodinu za 600 korun, když musí zaplatit možná dvojnásobek? „To je příležitost pro loupeživé rytíře, kteří nám sem dovezou elektřinu nazpátek za 800 korun, upozorňuje Karas. „Systémové služby by měli platit všichni odběratelé, kteří využívají přenosové soustavy, a ne jenom ti naši, kteří tak umožní vývoz laciné energie, zdůrazňuje. Na poslední tripartitě ho potěšila zpráva o rozhodnutí vlády, že nový předseda Energetického regulačního úřadu konečně vzejde z výběrového řízení. Zato operátor trhu se podle Karase hledá zbytečně dlouho a složitě. Velcí odběratelé sdružení ve svazu nechtějí s liberalizací energie několik let čekat, jak to stanovuje energetický zákon. „Teprve volný obchod s energií nás přiřadí do Evropy, soudí Karas. Ale zároveň zdůrazňuje, že stát nesmí opomenout intervenční dotační politiku, aby se v zájmu životního prostředí mohly využívat obnovitelné zdroje energie. „Nezakládáme konkurenční výhody při prodeji energie na tom, že bychom zatěžovali životní prostředí nad obvyklou evropskou míru, shrnuje Karas. Dodává, že český průmysl se nebude bránit ani reformě daňové soustavy na ekologickou daň, například zavedení takzvané uhlíkové daně za spalování kyslíku coby veřejného statku. „Ale nesmí to být na úkor konkurenceschopnosti našich podniků, zdůrazňuje Karas. „Jejich zatížení musí být vyvážené, podobné, jako mají evropští partneři! Ale neměli bychom být zatěžováni poplatky tam, kde plníme emisní limity. Dodává, že intenzivnější spolupráce s podnikatelskými svazy ze sousedních zemí je právě takovou cestou k trvale udržitelné proměně energetiky a průmyslu vůbec.
