Ministerský systém vytváří prostor pro šedé zóny
Konečně se přestaly válet vyřazené ledničky po příkopech. V Česku se s velkým zpožděním přišlo na to, že nakládání s elektroodpadem je velice dobrý byznys. Ale abychom nepukli samou radostí, že už se konečně začala často jedovatá elektronická zařízení sbírat a recyklovat, vytvořilo ministerstvo životního prostředí v Ambrozkově éře nespravedlivý a neprůhledný systém, který proti sobě staví silné podnikatelské skupiny, vytváří prostor pro šedé zóny vlivu a zaměstnává antimonopolní úřad a Ústavní soud. Ministerstvo v této oblasti zcela ustoupilo z všude proklamované soutěže a jako příjemce povinně vybíraných peněz na likvidaci takzvaného historického elektroodpadu z domácností pověřilo v každé z deseti typově tříděných skupin jediného svého miláčka, kterému na základě ministrovy vyhlášky pomáhají nahánět ovečky i státní úředníci.
Už sám výběr kolektivního subjektu, který byl pověřen péčí o „historický“ odpad, provázela hned v několika skupinách spousta pochybností. Zejména mezi dodavateli a výrobci informačních technologií, elektrických a elektronických nástrojů či vybavení pro volný čas a sporty. O výběru jediného subjektu mělo rozhodovat nejvyšší zastoupení na trhu. Odmítnutí však marně předkládali důkazy své majority, ministerstvo si stejně vybralo jiné kandidáty, srdci úředníků zřejmě bližší.
Subjekty, které se nepodvolily, byť sdružují i světoznámé firmy, jsou vnímány, že stojí mimo zákon. Česká inspekce životního prostředí začala vypisovat pokuty a jejich vymáhání pokračuje i za současného ministra. Úředníci různými prostředky vyvíjejí tlak na firmy, zapsané do těchto systémů, aby se přepsaly k těm „hodným“. Zapsat se k zlobivým zřejmě ani nejde, protože některé známé firmy už na to marně čekají rok. V Česku zkrátka dokáže zahnívat a páchnout i elektroodpad.
