L o t e r i e
Nadnárodním společnostem, které v tuzemsku prodávají své výrobky, svítá nová naděje. Vláda připravila novelu zákona o loteriích, která by i jim znovu umožnila atakovat peněženky občanů pomocí spotřebitelských soutěží. Kabinet tak reagoval na protesty Evropské unie, které se nelíbilo, že v České republice jsou v tomto ohledu zvýhodňovány tuzemské firmy.
Od letošního září mohou být loterie, do nichž těsně před sněmovními volbami poslanci zařadili i spotřební soutěže, pořádány jen firmami, za kterými stojí stoprocentně tuzemský kapitál. Nyní jsou poslanci před rozhodnutím, zda umožní, aby se reklamní hry vrátily i pod víčka zahraničních limonád či na krabičky cigaret. Sociální demokraté, jejichž vláda s novelou přišla, přitom budou stát před nelehkým rozhodováním - právě oni totiž znevýhodnění zahraničního kapitálu do zákona prosadili. „Bylo nám řečeno, že bychom měli podržet vládu, která na nátlak Evropské unie jednala tak trochu proti své vůli. Já ale budu svůj postoj ještě důkladně zvažovat, protože nechci ztratit tvář, řekl jeden z poslanců ČSSD, který pro znevýhodnění nadnárodních společností hlasoval v minulém volebním období. Před podobným dilematem jako on stojí i řada jeho kolegů. Již tento týden mají přitom zákonodárci rozhodnout, zda se vůbec předloženou novelou zákona o loteriích, která by pro spotřební soutěže určila nová pravidla, budou podrobněji zabývat. Zatímco nyní se na spotřebitelské soutěže vztahují stejné regule, které platí například pro provozovatele výherních automatů či sázkových her, v budoucnu by podle vládní představy měly být z této kategorie vyjmuty. Jedním z hlavních argumentů, o něž se vláda opírá, je skutečnost, že v případě reklamních her nemůže soutěžící o nic přijít. Jejich účastník jen za cenu výrobku získá i možnost něco vyhrát, aniž by riskoval, že přijde o peníze. U soutěží, kde celková výše výher nepřekročí dvě stě tisíc korun, by podle návrhu v budoucnu firmy nemusely potřebovat ani povolení ministerstva financí.
Novelou zákona se vláda snaží pravidla pro pořádání spotřebitelských soutěží přiblížit těm, která platí v jiných zemích. Ani v cizině totiž nejsou spotřebitelské loterie brány jako hazard a jsou běžně tolerovány. Nejpřísnější pravidla pro pořádání reklamních soutěží přitom platí v Německu, kde jsou sice povoleny, ale pouze za předpokladu, že hra není vázána na koupi výrobku. Podobně je to i ve Francii - soutěže, kde spotřebitel musí odpovídat na otázky či jinak prokázat své vědomosti, jsou sice povoleny, ale loterie na podporu prodeje možné pořádat není. Rakouský model je již benevolentnější - soutěže jsou povoleny při vkladu pod pět šilinků, suma výher nesmí překročit tři sta tisíc šilinků.
Zatím je pravděpodobné, že v prvním čtení vládní návrh zákonodárci schválí a budou se jím zabývat na výborech. „Ještě se nestihly dostatečně projevit tlaky jednotlivých lobbistických skupin, které jsou právě u tohoto zákona neobvykle silné. Takže tím, jak bude návrh při definitivním hlasování vůbec vypadat, si opravdu nemůže být nikdo jistý, prohlásil jeden ze zákonodárců. Dá se předpokládat, že tento týden se poslanci budou rozhodovat ještě pod vlivem stanovisek svých stran, později budou ale jednat i pod tlakem argumentů zájmových skupin. K těm nejsilnějším, které se tvrdě postavily za obhajobu zákona o loteriích tak, jak ho schválila minulá sněmovna, patří společnost Sazka, která má v tuzemsku monopol na pořádání číselných loterií. Její zástupci tvrdí, že spotřebitelé vklad do spotřebních soutěží v podstatě dávají, protože firmy jej ukrývají v ceně výrobku. To však zástupci nadnárodních společností popírají. „Láhev coca-coly stojí stále stejně bez ohledu na to, zda se koná nějaká soutěž, nebo ne. Je to jen otázka toho, jakou formu marketingu zvolíme - jestli uspořádáme soutěž, nebo dáme reklamu do televize, prohlásil před časem ředitel pro vnější vztahy tuzemské pobočky společnosti Coca-Cola Zdeněk Vilímek.
Zákon a zejména ustanovení o spotřebních soutěžích, které mají poslanci ve velmi krátké době již podruhé změnit, už za sebou má řadu šarvátek. Proti poslancům, kteří si ho nakonec prosadili v současném znění, bojovala nejen různá lobbistická uskupení, ale postavil se proti nim i prezident Václav Havel a jako historicky první normu jej odmítl i Senát. Jejich argumenty přitom byly v podstatě stejné. „Vyloučení právnických osob se zahraniční majetkovou účastí z organizování spotřebitelských soutěží by dle mého názoru mohlo znamenat porušení rovného práva v podnikání, odůvodnil své veto novele zákona Václav Havel, který se odvolal na Listinu základních práv a svobod. Podobný názor vyjádřila i Americká obchodní komora, Rada pro reklamu nebo Evropské sdružení pro značkové výrobky.
Nic z toho na zákonodárce neplatilo. Přes všechny protesty novelu zákona schválili tak, jak navrhl sociální demokrat Jiří Hofman, a pro zahraniční firmy byly spotřebitelské soutěže rázem tabu.
Vzhledem k tomu, že v České republice neuspěly, nadnárodní koncerny se prostřednictvím Evropského sdružení pro značkové výrobky obrátily se stížností na Evropskou komisi. Hlavní argumenty: novela porušuje principy rovného přístupu k podnikání, diskriminuje podniky se zahraniční majetkovou účastí a navíc je v rozporu se závazky, které vyplývají z členství České republiky v OECD a WTO a které obsahuje asociační dohoda s Evropskou unií. A odezva na sebe nenechala dlouho čekat. „Věřím, že se rychle dohodneme a zákon bude opraven. Pokud ne, existují cesty, jak se bránit, prohlásil v srpnu šéf pražského velvyslanectví Evropské unie Joannes ter Haar. A události kolem normy se tak daly znovu do pohybu.
