Odhalení velkých daňových úniků umožňovaných bankovní skupinou HSBC by se nemělo dotknout jen banky nebo zúčastněných jedinců. Švýcarské autority by se měly stydět za svou snahu spíše ztrestat whistleblowera Hervého Falcianiho než zapochybovat o své kultuře bankovnictví. Mnoho lidí jistě také zapochybuje o jmenování bývalého šéfa HSBC Stephena Greena britským ministrem obchodu v roce 2011. Ale nejžhavější gril by měl čekat na britskou daňovou kontrolu.
Jako další evropské daňové autority celá léta znala identitu vlastníků tisíců švýcarských bankovních kont. Její první reakcí bylo maximalizovat výběr daní od nově objevených poplatníků. To je pochopitelné. Ale ve světle posledních odhalení je velkou otázkou, zda finanční úřad nebyl příliš shovívavý a zda se neměl více spolehnout na kriminální vyšetření něčeho, co skutečně vypadá jako bezostyšná kriminální činnost. Daňoví kontroloři by skutečně měli přijmout agresivnější přístup.
Die Welt: Jsme připraveni na studenou válku?
Angela Merkelová na mnichovské bezpečnostní konferenci použila poněkud neobratné přirovnání ke stavbě zdi na německo-německé hranici. Ale možná se musíme připravit na to, že podobná dělicí linie v budoucnu přes Ukrajinu povede. Podobně jako v Podněstří a v Jižní Osetii bude Rusko části země pod svým vlivem nutit, aby podminovávaly demokratický a státotvorný projekt západní části Ukrajiny. Putin je zjevně rozhodnutý vytrvat a dostat Ukrajinu do situace „padlých států“, aby byla povolnější vůči kremelské manipulaci. Kdo chce omezit moskevské roztahovačné fantazie, které se týkají i dalších zemí, musí se snažit západní část Ukrajiny demokratizovat a stabilizovat, aby se stala baštou proti Rusku.
Podobnou, jakou bylo západní Německo proti Varšavskému paktu. Budoucnost Evropy tedy nezáleží tolik na zbraních pro Ukrajinu jako na otázce, zda je svobodný svět připraven se zásadově postavit ruské roztahovačnosti – podobně jako za časů studené války.
SME: Kde jste byl, pane prezidente?
Prezident Kiska je z kampaně před referendem rozčarovaný. Překročila prý hranice základní slušnosti. Výprask, který utrpěla Aliance za rodinu v referendu, je nezpochybnitelný. To je prostý fakt. Snad na to časem přijdou i organizátoři. Dokud bude ale jeden z nich tvrdit, že k názoru lidí, kteří nepřišli hlasovat, se nepřihlíží, druhý, že na vině jsou média, a třetí, že se k lidem informace o konání referenda nedostala, je zbytečné vést jakoukoli debatu. Prezident však konstatoval, že „nikdo nemůže považovat za své vítězství, že jedním z výsledků referenda jsou i rozhádané rodiny a přátelé“. Věřím mu, i když takové rodiny ani přátele neznám.
Jestliže však prezident říká, že byl „rozčarovaný z toho, jak v některých projevech překročila veřejná diskuze a kampaň hranice základní slušnosti“, potom je na místě se ptát. Například: Kde jste byl a co jste udělal, pane prezidente, aby tomu tak nebylo?
