Přetahovaná mezi Barcelonou a Madridem o Katalánsko dosáhla stadia, kdy může uvrhnout Španělsko do zdrcující krize.
Artur Mas, šéf autonomní katalánské vlády, přišel s plány na referendum o nezávislosti, jež by se mělo konat 9. listopadu. Mariano Rajoy reagoval stížností u ústavního soudu, který hlasování zakázal. Španělská ústava mluví o „nerozlučné jednotě“ země a většina právních odborníků soudí, že konání referenda, byť i nezávazného, by bylo v rozporu s ústavním pořádkem. Katalánská otázka se rychle stává jedovatým konfliktem, který nemůže mít vítěze.
Madridská zatvrzelost a barcelonská nezodpovědnost vyústí v neštěstí. Mas, jehož umírnění nacionalisté jsou obklíčeni republikánskými separatisty, sice naplňuje přání 70 procent katalánského parlamentu, nicméně průzkumy ukazují, že většina Katalánců by se v referendu rozhodla stejně správně, jako to učinili Skotové.
Financial Times: Španělé musejí odvrátit kolizi
SME: Poučení z Ukrajiny
To, že Porošenko nyní navrhuje jako druhý povinný jazyk ve školách angličtinu, nám může připadat jako směšně horlivý projev prozápadního aktivismu. Přesto to ukazuje na jednu věc.
Přitažlivost evropských hodnot a principů je na Ukrajině větší než tam, kde už Evropská unie je. Odkud se bere tolik nadšení a víry, že co je evropské, je dobré? To, že EU je nesrovnatelně lepší místo k životu než Rusko, které by chtělo být alternativou, je nejostřeji vidět právě na dnešní Ukrajině. Nám, kteří jsme zvyklí na pravidelné volby, vládu práva (nesmějte se) a občanské svobody a unii už dlouho vnímáme hlavně přes zákazy vysavačů a zakřivení okurek, to připadá banální. Ale pro ty, kteří stojí mimo a na výběr mají jen Eurasijskou unii, je náš svět snem s obrovskou přitažlivostí.
Bylo by hloupé si namlouvat, že nám ukrajinský příběh nemá co říct, když už v unii jsme. Jak ukázala parlamentní debata, zápas o to, zda se Slovensko hlásí k životu ve svobodě, nebo sklouzne k rusifikaci, probíhá i zde a zdaleka není dokončen.
Frankfurter Allgemeine: Formule 1 neudělala dost
Jules Bianchi se stal obětí zřetězení nešťastných náhod. Při závodu v Suzuce za silného deště vylétl z tratě na stejném místě jako před ním Adrian Sutil se svým sauberem. Přestože kvůli Sutilově nehodě vlály žluté vlajky a piloti měli snížit rychlost, Bianchi ztratil kontrolu nad autem a narazil do vozu záchranářů.
Od května 1994, kdy zahynuli Ayrton Senna a Roland Ratzenberger, odvedla F1 v bezpečnosti kus práce a žádný pilot od té doby nepřišel o život. Zlepšily se parametry vozů, změkčily se bariéry, prodloužily se únikové zóny. Do neděle se zdálo, že pořadatelé myslí na všechno. Jenže to, co se stalo, nebylo nevyhnutelné.
Takové nehody už jsme viděli. Když monopost vyletí z tratě, pilot opouští vůz a hledá bezpečí za bariérou, protože ví, že za chvíli může přiletět další auto. To se také stalo. Jenže Bianchimu se do cesty nepostavila lehká formule, ale mnohatunový bagr, který odklízel Sutilův vůz. Proč to musel dělat ještě během závodu?
