Pomalé a setrvalé zeslabování ekonomického stimulu ze strany Fedu bohužel není doprovázeno pomalým a setrvalým zlepšováním ekonomické situace. Od doby, kdy se hospodářství v půli roku 2009 vymanilo z recese, růst se ustálil kolem šnečího dvouprocentního tempa. To neznamená, že je třeba hanit Fed za zpomalování nákupů dluhopisů. Cílem programu je popohánět růst, a jestliže růst nezrychluje, program se zřejmě vyčerpal.
Kroky Fedu vypovídají o omezeném množství nástrojů, jimiž centrální banka může zasahovat. Za normálních okolností nízké sazby stačí, aby podpořily poptávku, jež by přiblížila růst historickému průměru kolem tří procent. Dnes ale nepanují normální okolnosti. Fed vymačkal z nízkých sazeb, co se dalo, a mačká dál. Ale základní problém, povzbuzení poptávky, už se dostal mimo jeho působnost. Jen Kongres by mohl přijít s penězi, které by to dokázaly. Ale zákonodárcům se konat nechce nebo to neumějí. Vezmeme-li v úvahu tuto nečinnost, je vlastně dvouprocentní růst zázrak.
The New York Times: Limity Fedu
Frankfurter Allgemeine: Konec hry s argentinským dluhem
Nejvyšší soud v USA rozhodl, že Argentina musí zaplatit miliardy dolarů hedgeovým fondům, a zároveň pověřil vůdčí aktéry newyorského finančnictví, aby se účastnili vykonání rozsudku.
Fond NML a další žalující skoupili po argentinském bankrotu v roce 2001 tamní dluhopisy za pár centů a u soudu se domáhali zaplacení jejich plné nominální ceny i úroků. Naproti tomu 92 procent věřitelů přišlo ve dvou kolech oddlužení o více než dvě třetiny svých pohledávek. Newyorští soudci nyní dali těm, kteří se oddlužení vyhýbali, za pravdu. Těžko bude někdo zásadně sympatizovat s hedgeovými fondy, které Argentině dávají nůž na krk.
Nicméně američtí soudci se přísně drželi textu dlužních smluv, v nichž se Argentinci explicitně podřídili newyorskému právu. Po léta se Argentina vyhýbala každé platbě, která měla směřovat k těm, kteří odmítli oddlužení. Nyní soudcům došla trpělivost. Že argentinská vláda v posledních letech udělala mnohé, aby své vztahy s finančními trhy napravila, v tom nehraje roli.
The Daily Telegraph: Nová kapitola
Když stovky demonstrantů v roce 2011 začaly šplhat na zeď britské ambasády v Teheránu, lze si těžko představit strach našeho ambasadora a jeho lidí. Nyní William Hague prohlásil, že tato epizoda je zapomenuta a že Británie svou íránskou ambasádu znovu otevře. V principu není nic špatného na tom, mít plnohodnotné diplomatické vztahy s Íránem. Skutečnost, že se Británie rozchází s Íránem ve většině klíčových otázek, je důvodem k jednání, ne k izolaci.
Otázka nezní, zda by Hague měl obnovit ambasádu, ale zda to dělá správně. Ministr zahraničí bohužel neukázal onu pevnost postojů, kterou autoritativní režimy respektují. Jako oběť davového útoku byla Británie poškozena. Minimálně jsme měli trvat na plné kompenzaci způsobených škod jako na podmínce znovuotevření velvyslanectví. Že tak Hague neučinil, byla chyba. Jestli Írán usoudí, že otevíráme novou kapitolu vzájemných vztahů ze slabší pozice, velmi rychle toho využije.
