Jestliže v jiných zemích jsou ozvuky arabského jara dávno překryty novějšími událostmi, v nejlidnatější arabské zemi tento proces trvá již dva a půl roku. Egyptské martyrium je mnohorozměrné, v poslední době se ale taktovky ujala armáda a právě její úlohou se zaobírají komentáře vládního deníku Al Ahrám, stanice Al-Džazíra i zámořského NYT.
Překvapivě velké množství světových lídrů a zahraničně politických expertů souhlasí s pokračující brutalitou egyptských generálů s argumentací, že jedině podpora armády může zabránit pádu celého regionu do nestability. Je to však jen jedna z vícera špatných možností, navíc ta, která bude nepokoje spíše provokovat. Po svržení prvního demokraticky zvoleného prezidenta Mursího přitom armáda mohla působit pozitivně, kdyby předložila transformační plán, který by pamatoval na všechny skupiny obyvatelstva. Místo toho začala se svými spojenci vyvolávat duchy terorismu a přijala osudové rozhodnutí rozprášit poklidné demonstrace. Izrael a státy Arabského poloostrova zaujaly pozici „armáda, nebo chaos“ a žádají USA a Evropu, aby stály za egyptskými generály. Je však pořádek, který vychová nové militantnější islamisty, v zájmu Spojených států? Očividně ne. Tím je zachování izraelsko-egyptské mírové smlouvy, protiteroristická spolupráce a volně průjezdný Suezský průplav. Obamova nerozhodná reakce na vraždění nepůsobí dobře. Administrativa by měla zastavit vojenskou pomoc Egyptu v ročním objemu 1,3 miliardy dolarů, dokud vojáci nepustí zemi na mírový kurz.
The New York Times: Špatné a horší možnosti
Al Ahrám: Politická role armády
Působí armáda ve prospěch demokratizace, nebo riskuje „restauraci“ autoritářského režimu, jen v jiné podobě?
Odpověď je někde uprostřed. Cesta k demokracii však bude dlouhá a chaotická. Současná krize je v jistém ohledu výsledkem chyb v prvním postmubarakovském období. Zpět do politické arény armádu postavilo selhání Muslimského
bratrstva. Období od února 2011 do června 2012 bylo pro obraz armády katastrofou. Armádní násilí a brutalita vůči protestům zničily její reputaci, což je v moderním Egyptu nebývalé. Nové velení dosazené v srpnu pak drželo armádu stranou z důvodů obnovení pověsti. A opakované chyby Muslimského bratrstva jí v tom hodně pomohly. Nepopulární zákaz vycházení vyhlášený Mursím ve městech při Suezském kanálu pojala armáda za potlesku populace velmi laxně.
Zároveň zahájila sbližovací dialog s liberálními silami. S rostoucí nevolí proti bratrstvu přišlo i armádní vyjádření morální podpory opozici. V tu chvíli byla zpráva jasná: zmobilizujte veřejnost, stojíme za vámi. Když pak 30. června vyšlo kvůli Mursímu do ulic více lidí než v únoru 2011 kvůli Mubarakovi, armáda se veřejně vyslovila pro odchod prezidenta. Nad náměstím Tahrír pak vojenské vrtulníky shazovaly egyptské vlajky a veřejnost jásala. Byť se do popředí snaží tlačit občanské formace, armáda bude dál nejdůležitějším politickým hráčem. Přetrvávající polarizace, sabotáže od přívrženců bratrstva, terorismus na Sinaji, to vše ji dál udrží na hlavní scéně.
Al Jazeera: Egypt, „válka s terorem“ a islamofobie
V rozhovoru pro Der Spiegel nabídl egyptský ministr zahraničí Nabíl Fahmí německému publiku „lekci“ z historie, když připomněl „německou zkušenost s demokraticky zvoleným politikem, který se pak choval nedemokraticky“. Tím chtěl ukázat, že odstranění Mursího je ve skutečnosti preventivní akt, jenž má chránit samotnou demokracii. Fahmí tím přirovnal Mursího k Hitlerovi podle strategie, v jejímž centru stojí démonizace sesazeného prezidenta a jeho příznivců po celém Egyptě. Na začátku si armáda myslela, že opozice vydrží pár dní, ale to se velmi mýlila. Tři týdny po vojenském puči zvolili pučisté novou taktiku a spustili kampaň „války s terorismem“ zaměřenou na ty, kteří vytrvali v opozici proti pošlapání ústavy a jejímu faktickému zrušení. „Veřejná debata“ o „válce s terorismem“ byla inscenovaná tak, aby redefinovala zejména Muslimské bratrstvo jako ohrožení národní bezpečnosti. Staré síly na ministerstvu vnitra bryskně nasadily brutální sílu k „obraně“ národa. Zásadní je, že armáda, oficiální náboženské vedení státu i „liberální sekulární“ síly využily islamofobní rétoriku, aby obhájily své kolektivní akce směřující proti řádně zvoleným, zatímco se vydávaly za obránce liberálních hodnot či skutečné náboženské tolerance. Svržení zvoleného prezidenta tak bylo islamofobní kampaní účinně transformováno na „válku s terorismem“. Egyptská armáda a její elity rozjely vlak islamofobie, s ním míří k moci, bohatství a zkáze.
Čtěte také:
Někteří čeští turisté vydrží v Egyptě ještě týden, nechtějí si krátit pobyt
Egypt vyhlásil výjimečný stav, turisté mají zůstat v hotelech
