Teroristické útoky v Paříži vyvolaly vlnu solidarity a logicky i otázky, jaké budou jejich dopady na mezinárodní scéně. Zatímco komentář francouzského ekonomického listu Les Échos vytýká prezidentu Hollandovi, že nedostatečně využívá potenciál Evropy, egyptský deník al-Ahrám se zamýšlí nad dopady na arabský svět.
Útoky v Paříži budou mít dalekosáhlé důsledky. Půjde o bod zlomu ve vývoji arabského regionu a jeho vztahů s EU. Už nyní jsme svědky signálů naznačujících kvalitativní posun v boji mezi terorismem zahaleným do pláště islámu a zeměmi EU. Útoky přenesly tento souboj přímo do srdce důležité evropské metropole. A jejich provedení daleko přesahuje možnosti několika málo izolovaných jedinců, naopak svědčí o zázemí organizace disponující zdroji, penězi a podporou uvnitř samotné Evropy. V krátkodobém pohledu nebude možné, aby Evropa pokračovala ve zmatené politice vůči Islámskému státu.
Evropa vždy odsuzovala zločiny IS, ale současně byla ochotna uznávat jeho sféry vlivu, a dokonce kupovat ropu vyprodukovanou pod jeho kontrolou. Evropská veřejnost se nyní bude zřejmě dožadovat jasnější, rozhodnější politiky. Země EU také nepochybně přehodnotí přijímání migrantů z arabského světa. Ekonomicky pak arabský region zaplatí vysokou cenu v podobě poklesu investic a finančních toků.
Země, v nichž je významným zdrojem příjmů cestovní ruch, jako je Egypt, se mohou jen připravit na složité období. Neznamená to ale, že arabský svět musí pasivně stát opodál a čekat, až se EU rozhodne, jak k teroristům přistoupí. Musíme si uvědomit, že odpor proti extremismu a terorismu je naším úkolem a naší povinností. Boj proti terorismu není úkolem jen vlád nebo armád, ale celých arabských společností. Jen jejich vůlí a odhodláním může být terorismus skutečně poražen.
Paříž... A co dál?
Les Echos: Kde je Evropa?
Krveprolití v Paříži zdaleka není jen pařížské nebo francouzské. Má globální dopad. Ale jeho zdroj není ani národní, ani globální: je evropský. Několik teroristů včetně pravděpodobného hlavního architekta bylo z Belgie. Jeden z nich pobíhal po celém schengenském prostoru. Skutečně bojovat proti terorismu v dnešní podobě znamená, že je třeba v první řadě jednat na evropské úrovni.
Zvláštní je, že tato priorita jako by byla francouzskými vůdci pozapomenuta. François Hollande ve svém projevu k parlamentu vyslovil dvě jasná poselství ohledně Evropy. Odvolal se na článek 42.7 Smlouvy o EU, který zajišťuje „podporu a pomoc“ členským státům v případě ozbrojené agrese. A nezmínil se o článku 222, který sice nemluví přímo o terorismu, ale poskytuje větší prostor evropským institucím. Jinými slovy, Hollande se stále drží zhoubné ideje, že Evropa potřebuje více Francie.
Pak prezident ještě využil příležitost a odhodil stranou rozpočtový Pakt stability. Jinak řečeno, Francie nedokáže respektovat pravidla. Obě tato sdělení lze jistě ospravedlnit. Ani jedno z nich ale Evropu neposune vpřed při budování efektivních opatření proti terorismu.
Frankfurter Allgemeine: Smluvní závazky
Ve Francii bylo možné zaregistrovat podtóny, s nimiž německá politika reagovala na útoky v Paříži. Vyjádření lítosti a solidarity rychle následovalo rétorické úsilí minimalizovat případná vojenská opatření. Mnohde to znají velmi dobře z minulosti. Němci, kteří se rádi nechávají oslavovat jako finanční vůdci Evropy, se stanou strohými a rozvážnými, jakmile jde o vojenské nasazení. Hned tři spolkoví ministři nastolili v uplynulých dnech otázku výjimky ze závazku pro německou zahraniční politiku. Vojenské řešení není možné. Tolik k tématu nové německé odpovědnosti.
Berlín nemusí být jediný překvapený z faktu, že Hollande pomoc nevyžaduje od NATO, ale od EU. Z hlediska Francie to ale je pochopitelná volba, vždyť jde spíše o otázku evropské než transatlantické obrany. Francie povolala do služby i další státy EU. Podpora se nemůže omezit na symbolická gesta. To by měl mít na paměti i Berlín. Francie je naším nejdůležitějším partnerem a byla těžce zasažena.
Počínání v takových momentech může ovlivňovat vztahy po generace. To neznamená, že Německo nyní smí říkat jen „ano“. Boj s terorem je komplexní záležitost. Západ musí své možnosti v klidu vyhodnotit. Ne každá země musí bojovat v přední linii. Určitě se však nesmí stát, aby se Evropa rozkolísaná uprchlickou krizí ještě pohádala kvůli obraně před terorem.
Čtěte také:
Washington Post: Strůjce pařížských útoků zemřel při razii
Jeden z pařížských teroristů by mohl být ve Španělsku
Plechovka, rozbuška, spínač. IS ukázal, čím prý odpálil ruský airbus
