Renomé každoročního setkání byznysmenů, ekonomů a politiků upadá. Fórum založené v roce 1971 Klausem Schwabem se mění v defilé mediálních celebrit, ale konkrétní recepty na aktuální problémy nenabízí.
Během minulých dekád směřovali šéfové firem do alpského města nikoli kvůli obraně hodnot volného trhu, ale spíše proto, aby si pořídili společnou fotku s Bonem, Angelinou Jolieovou, Sharon Stoneovou, znovu Bonem, Richardem Gerem, Mattem Damonem a třeba Bonem. Loni si mohli užít společnou meditaci s Goldie Hawnovou. Tentokrát vzdychali nadšením, když Leonardo DiCaprio přednesl dávku toxického odéru na téma „chamtivost těžařského průmyslu“.
Jeden z nejlépe placených herců Hollywoodu se vysmíval těm, kdo jsou součástí „destruktivního systému“ a popírají vliv klimatických změn. „Čeho je dost, toho je příliš. Svět to ví,“ kázal DiCaprio. Ano, svět to ví. Kromě bohatých Evropanů, Australanů a Američanů si většina lidí nemůže dovolit střechu nad hlavou, na niž by umístili solární panely. Čína a Indie bude i po pařížské konferenci dál stavět strategii růstu na fosilních palivech. Uhlí je základní pilíř prosperity Západu.
DiCaprio byl pozván, aby zaútočil na průmysl, který prospívá miliardám nejchudších. Proč titáni průmyslu baští ekonomickou negramotnost Vlka z Wall Street, není známo. Dočkáme se snad na předávání Oscarů vystoupení výkonného šéfa Chevronu, který odsoudí excesy Hollywoodu? Stále častějšímu lynči kapitalismu nahrávají samotní manažeři svou neschopností bránit jeho hodnoty. Rostoucí počty lidí, kteří se dostali v uplynulých 40 letech mimo hranice chudoby, nejsou zásluhou Geldofových koncertů ani Bonova aktivismu, ale globalizace a inovací.
The Australian: Porcování kapitalistického prasete
The Huffington Post: Davos a důvěra
Pamatujete, že by někdo v Davosu někdy diskutoval o tom, jak zabránit dalším výbuchům na Wall Street, jako byl ten v roce 2008? Ne. Nebo jak by naši „elitní“ bankéři mohli vybudovat stabilnější finanční systém? Ne. Jak ve své knize Stress Test píše americký exministr financí Timothy Geithner, skutečným problémem je, že pád Lehman Brothers a následná velká recese vygumovaly 15 bilionů dolarů z majetku domácností, zničily devět milionů pracovních míst, pět milionů lidí přišlo o své domy a devět milionů Američanů se propadlo pod hranici chudoby.
A toto jsou důvody, proč je sbírka elit, od nichž se čeká, že povedou naši společnost, odtržená od reality států, v nichž mají občanství: 1. Jestliže se osoba vydělávající 50 tisíc dolarů ročně obává vývoje trhů, považuje se to za neuvážené. Když ale tato osoba vydělává 25 milionů, je tato obava relevantní? Stejný pohled na stejný problém není něco, co by si zasloužilo 25milionový plat. 2. Banky se vracejí do starých kolejí. Když říkaly „dělá to každý“, vedlo to ke krizi roku 2008. Dnešní móda se jmenuje FinTech. Celý Davos bzučel pojmem FinTech. 3. Jestliže si bankovní management vyplácí štědré odměny, zatímco propouští zaměstnance, je něco špatně.
Proto se musíme ptát: ztratili naši lídři kontakt se skutečností? Anebo jim máme věřit? Davos se stal místem, kde dochází k homogenizaci manažerských pohledů. To následně homogenizuje investorská očekávání, která vedou ke krachům na trzích.
SME: Na hoře v Davosu
Letošní účastníci fóra v Davosu opouštěli Alpy se stísněnými pocity. Volné pády ropy a Číny, blízkovýchodní rozvrat, migrační (vele)toky, trhání EU a bláznivý prezident USA na obzoru vytvářejí souběh globálních rizik, jaký jsme dávno neviděli. Tón udala už dramaturgická katastrofa. Namísto podání rukou mezi saúdským princem a íránským ministrem, které bylo ve scénáři, se tihle dva v apartmánu jistého hotelu téměř poprali.
Přes silné zastoupení prominentů politické a ekonomické analýzy se nikdo nepokusil o prognózu pro svět v případě saúdsko-íránské války. Na úvahu, že by v takovém případě pookřály ceny ropy, netřeba být „člověkem davoským“. Ani z nejvýše položeného města v Evropě však už není vidět, zda by strany nevtáhly do svého konfliktu i Rusko a USA.
Pozoruhodné, byť nikoli překvapivé je, že ani taková koncentrace pomazaných hlav, jaká se sešla v Davosu, nenavrhla Evropě ani náznak řešení migrační krize, přinejmenším nad rámec toho, co už se vymyslelo v mnohem níže položeném Bruselu a co nefunguje. Po takové sklizni nápadů by se skoro chtělo zvolat, že vlastně ani není škoda, jestliže Slováky – z politiky ani byznysu – do Davosu nikdo nezve.
Čtěte také:
Lukáš Kovanda: Jsou v Davosu nějací lídři?
Začíná Davos. Jeho šéf Schwab v předvečer varoval před rozpadem Evropy
ČLÁNKY DO MAILU