Nedávné tragédie afrických běženců ve Středozemním moři nutí evropské státníky k reakci. Komentáře italského a německého deníku apelují na politiky, že cynismu již bylo dost. K ráznému společnému opatření vyzývá i řecký list Kathimerini. Navíc odráží kritiku, že by zvýšený pohyb migrantů směřujících do Řecka byl zásluhou tamní nové vlády.
Evropská unie se prohlašuje za mistra světa v obraně lidských práv, dostala dokonce Nobelovu cenu míru, ale v jejím jednání je často sotva vidět soucit. Nebo alespoň solidarita. Ve Středozemním moři loni zemřelo 3200 uprchlíků, aniž by to vzbudilo pozorovatelnou reakci ve smyslu efektivní společné akce – navzdory italským varováním, protestům i požadavkům. Jen během posledního víkendu se utopilo na 900 uprchlíků z Libye; od začátku roku už si moře vyžádalo 1800 mrtvých, 24 tisíc lidí cestu úspěšně zvládlo, deset tisíc jich bylo zachráněno.
Tento týden se na italskou žádost koná mimořádný summit o imigraci. Uvidíme opět mnoho slibů a žádný čin? Tentokrát možná ne. Zdá se, že Evropa se probudila. Pod tlakem čísel a zájmů, který snad konečně prolomil její masivní brnění cynismu. Po veřejné kritice, že italské záchranné operace povzbuzují odvahu pašeráků lidí, Německo a severní a východní státy couvly. Uvědomily si, že bez italského programu budou středozemní břehy nebezpečnější. Konečně se dostáváme ke zlomu, kdy si snad lídři přiznají, že situace ve Středozemí je problémem všech. Tlak imigrace je velký a bude stoupat. Neméně tíživý a paralyzující je ale i tlak antiimigračních hnutí, která otřásají všemi evropskými zeměmi.
24 Ore: Cynická Evropa
Die Welt: EU a padlé státy
Humanitární katastrofa ve Středozemním moři může vést k jedinému následku. Země EU se musí znovu pokusit dohodnout na zřízení plošného záchranného systému ve Středozemním moři. Aktuální události upomínají na etické základy, které si evropské národy vetkly do štítu po druhé světové válce. Totiž že touhy lidí po svobodě a bezpečí lze naplnit nikoli izolovaně, ale jen společně. A tato společnost nyní musí zabránit tomu, aby se z moře stal masový hrob. Ať to stojí, co to stojí, jak obvykle říká prezident ECB ve věci jiné záchrany. Ostatně kdo jiný než země EU může masovému umírání zabránit? Tolik k etice.
Otázka odpovědnosti ale trvá. Vlastně platí to, co rádi tvrdí pragmatičtí cynikové: každá zdařilá záchranná akce podpoří odhodlání milionů, kteří se srocují na severu Afriky. A podpoří i osnovatele jejich pokusů. Příčiny exodu jsou známé již desetiletí: války, ekonomický marazmus, klimatická změna. Aktuálně ale přibyla politická destabilizace řady zemí afrického severu. Jakkoli chladně to zní, bez arabského jara by tato vlna exodu nepřišla. Jenže politický chaos v regionu žádné rychlé řešení nemá. Právě k intervencím v padlých státech regionu by ale EU měla napřít síly a alespoň se pokusit takový cíl formulovat.
Tragédie ve Středomoří
Kdykoli na Západě vidíme další video zvěrstev páchaných Islámským státem nebo Boko Haram a vyjadřujeme svůj odpor, kdykoli slyšíme o dalším smrtícím útoku v Iráku, Afghánistánu či Nigérii, desetitisíce lidí na místech činu se v téže chvíli vydávají na cestu. Vědí, že riskují životy. Vědí, že riziko je obrovské. Přesto jdou. Protože také vědí, že vše, co jim zbylo, je nejen holý život, ale také základní právo zemřít při snaze zůstat naživu namísto fatalistického vyčkávání, než přiletí další bomba nebo kulka nebo zasviští nůž. Je to skutečně takto jednoduché.
Obvinění, že Řecko se stalo hlavním tranzitním bodem uprchlíků kvůli své nové vládě, jsou přinejlepším naivní. Vláda neumístila Řecko na křižovatku tří kontinentů, z nichž dva jsou téměř neustále zmítány válkami. Maltský premiér Joseph Muscat řekl, co by mělo zaznít od každého jihoevropského lídra: „Ve Středomoří se odehrává tragédie, a jestli budou EU a svět dál zavírat oči, historie je odsoudí stejně tvrdě, jako když zavíraly oči nad genocidami.“ Evropa musí jednat. Musí pomoci jihu, změnit své zákony. A musí to udělat ne kvůli humanitě, ale proto, že v mnoha kritických situacích generujících migranty má své prsty.
Čtěte také:
Evropská unie chce přitlačit pašeráky lidí, ti se však smějí
