Pásmo Gazy opustili izraelští vojáci, do konce týdne by mělo platit příměří. Co bude dál, ovšem nikdo neví. Izraelská operace Ochranné ostří za sebou nechala na 1800 mrtvých Palestinců a kus spálené země. Hamas je snad na čas oslaben, ale vztahy obou národů jsou na bodu mrazu a naděje na delší mír jsou slabé. Soudě alespoň dle komentářů blízkovýchodních i amerických médií.
Motivem pozemního vpádu do Gazy nebylo její podmanění a vypuzení Hamasu. Byl vyvolán obavami z tunelů. Ty akce neutralizovala úspěšně. Rozpaky nad výsledkem, které zavládly napříč politickým spektrem, vycházejí ze zbožného přání, které nemá nic společného s omezenými cíli této části boje. Na naší politické scéně nejsou přímí zastánci Hamasu, ale nemalá část levice by ráda, aby byl Hamas nahrazen samosprávou prezidenta Mahmúda Abbáse, tedy Fatahem. Důvodem má být schopnost Izraele dohodnout se s Abbásem, byť nebyla nikdy pořádně prokázána.
Faktem je, že Abbás se zasazoval o stažení izraelské armády z pásma v roce 2005, aby pak pásmo ztratil ve prospěch Hamasu. Navzdory tomu je skutečně v zájmu Izraele, aby Gazu ovládal Fatah. V současné situaci by ale Abbás jistě raději zůstal na Západním břehu, kde čerpá izraelskou podporu. Sázka na to, že by přinesl do Gazy zklidnění, je předem ztracená.
Další nerealizovatelný scénář nabízí pravice – obsazení Gazy. Armáda tak může učinit rychleji, než se předpokládá, ale pak by musela začít s „úklidem“, což by se neobešlo bez těžkých ztrát na obou stranách. Naše vedení prochází testem. Musí obratně najít cestu mezi žádoucím a uskutečnitelným. Po měsíci války nás může těšit, že se Izrael stále snaží jednat správně, přestože výsledek je někdy tragický kvůli praktikám Hamasu používat civilisty jako štít.
The Jerusalem Post: Vyvažování
Al Jazeera: Válka a podvody
Nemálo pozorovatelů se nechá strhnout izraelskými představiteli a mluvčími, které vidí jako obratné talenty, jejichž „přesvědčivost a vybroušený styl“ nemají konkurenci. Jaké broušení? Jaký styl? Jaká přesvědčivost? Nesmysl! Slyšel někdo z úst izraelských představitelů něco důležitého za ten měsíc, po který trvala válka? Něco jiného než pár lživých frází?
V každém rozhovoru jsme podle očekávání slyšeli věci jako „řeknu to zcela jasně“ nebo „věřte mi“. Zkušenosti ukazují, že po „budu upřímný“ vždy následuje dezinformace. „Řeknu to jasně“ vždy uvádí mystifikaci a po „věřte mi“ obvykle následuje urážka těch, kteří věří někomu či něčemu jinému. A to je celé.
Jistě, věty jako „my používáme své zbraně, abychom chránili své občany, zatímco oni používají své občany, aby chránili své zbraně“, jsou chytlavé. Ale chytlavá hesla fungují jen v případě, že novináři nezvládají svou práci, která by měla odhalit, že jsou to jen rasistické lži. Myslete si, že jsem staromódní, ale i když dojde na propagandu, mám raději inteligentní rétorickou hru s idejemi než trapnou pompézní hru s prázdnými slovy. Když Izraelci říkají „nemáme nic proti obyvatelům Gazy, nejsou to naši nepřátelé“, člověk jen přemýšlí, co asi provádějí svým nepřátelům.
The Washington Post: Čas usilovat o mír
Pro izraelského premiéra Benjamina Netanjahua přichází čas, kdy by měl ukázat vůdcovství a vizi, s nimiž by dosáhl příměří, jež umete cestu z pekla, v němž se nyní Gaza nachází. Mnoho lidí kritizovalo ministra zahraničí Kerryho, když se před týdnem snažil prosadit rychlé příměří v Gaze. Hamas příměří nedodržel, boje se vrátily a výsledkem bylo podkopání pozice umírněného prezidenta Mahmúda Abbáse. Kerry sklidil mnoho kritiky, zvláště z Izraele. Ale Kerry dnes není problém.
Izrael chce, aby v Gaze byl klid, ale zřejmě se ještě nerozhodl, zda chce skutečně vyjednat širší mírovou dohodu. Doufejme, že Netanjahu nakonec k jednáním přistoupí. Jedním z klíčových prvků dohody by mělo být odzbrojení všech teroristických skupin v Gaze. Bylo by možné jej opřít o slib Hamasu z roku 2011, že v rámci sjednocení sil budou bezpečnostní složky Palestinské samosprávy jedinou ozbrojenou silou v Gaze. To by pomohlo i Abbásovi, jenž razí heslo „jedna vláda, jedno právo, jedna zbraň“.
Kerry nyní své síly napřel správným směrem – od posílení Hamasu k posílení umírněných, na nichž závisí naděje na stabilní a bezpečnou Gazu. Otázkou je, zda má Netanjahu odvahu tento směr následovat. Je to vůdcovské dilema. Zvítězil nad Hamasem a jeho tunely, byť za strašlivých ztrát mezi palestinskými civilisty. Ale jeho popularita doma padá. Ačkoli si to možná neuvědomuje, potřebuje Kerryho diplomatickou pomoc, aby zúročil válečné úspěchy. Věčné odmítání mírových rozhovorů znamená návrat ke statusu quo a čekání na další kolo bojů. Byla by to chyba.
Čtěte také:
