Příliv imigrantů donutil Evropskou unii přijít s návrhem konkrétních plánů. Velkou diskuzi vzbudily zejména redistribuční kvóty pro uprchlíky. Evropští komentátoři toto opatření na rozdíl od mnoha evropských lídrů a priori neodsuzují, ale skutečné řešení problémů s migrací hledají jinde.
Dosud nejdůležitější regule evropské migrační politiky, Dublinská úmluva, je v troskách. Od začátku byla neférová a spočívala na nereálných základech. Podle ní smí žadatel o azyl podat žádost jen v zemi, v níž poprvé vkročil na evropskou půdu. To znevýhodňovalo Itálii, Řecko a Maltu. Každý to věděl. Celkem dlouho to vycházelo, ale pak propukly občanské války na Blízkém východě a v severní Africe. Uprchlíci i jižní vlády namířili pozornost k jiné dohodě: k Schengenu.
Díky němu je německá vnější hranice fakticky na pobřeží Lampedusy. Jednoduše řečeno, Dublinská úmluva může fungovat, pouze pokud existují hraniční kontroly. Komise nyní přichází s nápadem rozdělovat uprchlíky podle kvót. Německo by přijímalo 18 procent uprchlíků namísto nynější třetiny. Není divu, že ministru vnitra se to zamlouvá. Ale nechají si uprchlíci tak snadno předepsat, kam mají jít? Praktičtější by asi bylo přerozdělovat nikoli uprchlíky, ale peníze. Všechny unijní státy by přispívaly do společného fondu pro uprchlíky. A každá zem by z něj dostala peníze podle toho, kolik uprchlíků by přijala. To ovšem neřeší problém, že Evropa nechce přihlížet umírání ve Středozemním moři a nemůže trvale přijímat tolik uprchlíků.
Čtěte komentář Radka Palaty: Migraci řeší jen prevence jejích příčin
Frankfurter Allgemeine: Uprchlíci bez hranic
Denník: Falešné argumenty
Argumentů proti přerozdělování uprchlíků, kteří se hromadí v jižních zemích unie, mezi ostatní členské státy slyšíme mnoho. Vehementně se ostatně brání také slovenská vláda. Většina těch argumentů v sobě má trochu pravdy, každý lze ale snadno zpochybnit a každý hlavně nakonec vyznívá jen jako trapná výmluva. Jestli nám překážejí jen kvóty, proč jsme tedy utečence nepřijímali ani před nimi? I současný největší nápor uprchlíků už trvá měsíce a my se tváříme, že se nás to netýká. Měli jsme dost času ukázat, že nám solidaritu a vstřícný přístup nemusí nikdo přikazovat.
A kvótami unie řeší spoustu věcí včetně redistribuce peněz, z níž ovšem těžíme, takže tam nám kvóty nevadí. Je také částečně pravda, že kvóty nezastaví příliv utečenců. Ten se totiž zastavit nedá. Lze jej ale zmírnit. K tomu je však potřeba jednat u zdroje – nastartovat tamní ekonomiky, porazit Islámský stát v Sýrii a skoncovat s Asadovým režimem. To je však drahé a časově náročné. Všechna ostatní „rychlejší“ řešení, jakkoli jsou potřebná, ovšem přinejlepším jen sníží počty utečenců, kteří nakonec dorazí do Evropy.
Jestli se nechceme chovat jako některé asijské státy, které utečencům zabrání přistát a nechají je utopit, pak se uprchlíci budou ještě nějaký čas na jihu Evropy hromadit. Kvóty pomohou těm, kteří už v Evropě jsou nebo se sem dostanou. Nejsou ideálním řešením, ale jsou pořád lepší než nic. Což je zhruba to, co Slovensko dělalo dosud. Tvrdit, že nezvládneme asi 350 uprchlíků, kteří by nám podle kvót připadli, už není ani sobecké či trapné. Na to už jednoduše není slov.
The Guardian: Plán s mnoha chybami
Poslední vrcholná schůzka EU přinesla poutavé rozhodnutí o vojenské operaci namířené proti pašerákům lidí. Dalším návrhem jsou kvóty určující počet uprchlíků, které má členský stát přijmout. Ale za prohlášeními, která se skvěle vyjímají v novinových titulcích, se pořád skrývají nepříjemné otázky. Při bližším pohledu je to, co se projednává, pramálo ambiciózní a málo odpovídající principům humanity, jichž by se Evropa měla držet. Stále nevíme, jak chce EU změnit chmurnou realitu nedaleko svých břehů.
Hodně se toho napovídalo o potřebě solidarity s pobřežními státy v čele s Itálií, ale evropská jednota je spíše rétorická než skutečná. Několik členských zemí hnedle přispěchalo s argumenty, proč se jich tato solidarita týkat nemůže. Británie okamžitě odmítla plošné kvóty. Francouzi a Španělé se přidali vzápětí. To vše poškodilo snahu udělat to, co je třeba udělat, tedy přijmout rozumnou celoevropskou politiku schopnou vypořádat se s přílivem zoufalých lidí. I vojenský aspekt plánů je problematický.
Největší chybou celého plánu však je, že žádná z vrcholných schůzek se nezabývala kořenem této migrace. Je neuvěřitelné, že unie dlouhodobě mlčí k vývoji v subsaharských zemích, který migrační vlny vyvolává. Je třeba se podívat na vládnutí v těchto zemích. A migrantům by se mělo dostat opory v azylové politice EU, která bude založena na solidaritě. Je ostudné, že Británie nebo Francie s populacemi kolem 65 milionů lidí odmítají přijmout necelých šest tisíc migrantů během dvou let. Summity EU jsou silné v rétorice, ale slaboučké v podstatě.
Čtěte také:
Europoslanci diskutovali migrační plán EU. Většinou jej chválili
Zaorálek: S rozdělováním migrantů podle kvót má problém více zemí
