Unie v čase výměny svého vedení bez debaty čelí návalu čerstvých problémů. Největší z předvídatelných problémů představují ekonomická stagnace, nezaměstnanost, migrace, energetika, vztahy s Ruskem, vnitřní politická legitimita a britská otázka, píše zahraniční tisk
Nebylo by správné tvrdit, že EU nikdy nečelila tak vážné krizi, jako je ta, již bude řešit v příštích pěti letech. V souvislosti s unií, která se za méně než 25 let musela vyrovnat s koncem studené války, rozšířením z 12 na 28 členů, bojem o společnou měnu a s krizí eurozóny, by bylo přehnané. Nicméně unie v čase výměny svého vedení bez debaty čelí návalu čerstvých problémů. Největší z předvídatelných problémů představují ekonomická stagnace, nezaměstnanost, migrace, energetika, vztahy s Ruskem, vnitřní politická legitimita a britská otázka.
Nic ale nemá na zdraví unie tak rozhodující vliv jako pokračující ekonomická krize eurozóny a zoufalá potřeba silnější růstové strategie. Volba nového vedení evropských struktur byla politickým obchodem. Je to nezbytná cena a stojí za to ji zaplatit za Evropu, v níž si členské státy udrží svou moc. Nelze však předstírat, že sám nástup nového vedení výrazně zaujme mnoho lidí mimo bruselské chodby.
The Guardian: Dlouhých pět let
SME: Třetí světová to ještě není
Proti tvrzení Sergeje Lavrova, že ruští vojáci na Ukrajině jsou jen „dohady“, stojí desítky svědectví, která nepřipouštějí žádnou polemiku. Začala nová fáze konfliktu, jejímž cílem může být třeba pozemní propojení Ruska s Krymem, tedy zabrání dalšího ukrajinského území. Strategií Kremlu je zřejmě vytvoření zázemí pro další „humanitární“ expedici. To by však už provázely – to víte, bezpečnost – „mírové síly“. Kreml by se pro domácí publikum stylizoval do role třetí strany, která jen řeší humanitární krizi.
Přičemž „mírové síly“ by stabilizovaly pozice separatistů. Komu dosud nebylo zřejmé, že kauza nemá diplomatické řešení, tomu teď už zřejmé je. Putin se chytil do vlastní pasti, vede Rusko do zkázy, jelikož čtvrté kolo sankcí je při tomto vývoji neodvratné. Hůře než Rusko je na tom jen Ukrajina. Je diskutabilní, zda si vůbec udrží státnost. Vzít Ukrajinu pod deštník NATO je iluzorní představa neprůchodná nejen v Evropě, ale také přes Obamu. Třetí světová to ještě není, jakkoli je 1914 fascinující číslo, ale snahu Putinovi upřít nelze.
The New York Times: Evropská migrační krize
Nezvykle klidné vody Středozemního moře a stagnující evropské ekonomiky vytvářejí podmínky pro dokonalou migrační bouři.
Proto se Evropská unie snaží prosadit jednotnější přístup k migraci, který by náklady spojené s uprchlíky rovnoměrněji rozdělil. Pravdou zůstává, že jediné, co by mohlo příval zoufalých lidí k evropským břehům zmírnit, je ukončení hrůz v Sýrii, Iráku a Libyi a zásadní vylepšení africké životní úrovně. To bohužel není vůbec pravděpodobné přinejmenším v dohledné budoucnosti.
Evropa proto čelí a bude čelit krizi, která působí vzestup populistických a antiimigračních politických stran a napomáhá šíření ohyzdných xenofobních nálad po kontinentu. EU potřebuje reformu imigrační politiky, která ve své současné podobě zjevně nefunguje. Vedle četnějších a účinnějších záchranných akcí na moři musí zajistit také legální a bezpečné přístupové cesty, jinak bude stále více uprchlíků umírat na svých smrtelně nebezpečných cestách.
Čtěte také:
Putin Barrosovi: Kyjev můžeme zabrat za dva týdny
