Na dohled z Kremlu skončil život jednoho z nejhlasitějších kritiků ruského prezidenta Vladimira Putina. Vražda Borise Němcova se vyšetřuje. Prezident je garantem. Média zatím pátrají po možném angažmá nejvyšších pater v tomto zločinu, spíše se však přiklánějí k názoru, že akt je výsledkem masivní kampaně proti všem odpůrcům režimu.
Němcovova smrt je dílem těch, kteří vytvořili aktuální atmosféru v naší zemi. Na Němcova útočili lehkovážně a bez trestu (po pravdě pár provokatérů padlo pod jeho pěstmi). Jeho tvář namalovali na podlahu nádražních záchodků, na hlavních třídách byl portrétován jako „veřejný nepřítel“. V televizi jej proklínali. Němcov byl vlastně na něco takového připraven. Těžko by jinak publikoval zprávy „Putin.
Výsledky“ či „Zimní olympiáda v subtropech“. Ani on ale nepochopil, že nenávistná kampaň je cílevědomá. A že život opozičníka je ku škodě a jeho smrt prospěje. Němcov byl zbaven práva na život. Někdo tedy vyhodnotil, že se jeho zabitím dopustí udatné tajné mise, osobního příspěvku, svého druhu slibu oddanosti. Tak se stává, když si lidé spletou režim s vlastí. Jako by stát naznačoval, že se chce podělit o svůj monopol na násilí. K vraždění nepohodlných teď zjevně bude využívat outsourcing. V případě Němcova předcházela fyzické vraždě likvidace ideologická. Režim se tak vaří – s každým úmrtím oponenta se dostává do větších a větších problémů.
Vlastenecký čin
The Daily Telegraph: Uvěří mu někdo?
I když soud prohlásí, že Vladimir Putin nemá prsty ve vraždě Borise Němcova, ruský prezident sám vytvořil klima, v němž se nacionalističtí fanatici cítí povzbuzováni k provádění takových činů. Němcov měl stát v čele plánovaného pochodu na protest proti kremelskému angažmá ve válce na Ukrajině. Manifestace se odehrála, ale na památku zastřeleného politika. Způsob jeho odstranění jen zvýraznil potřebu hájit principy, za něž se stavěl i Němcov.
Putin se od vraždy distancoval. Již mnoho jeho prominentních kritiků však zemřelo za nevyjasněných okolností. A to i v naší zemi. Alexander Litviněnko byl údajně zabit bývalým ruským agentem s napojením na Kreml, byznysmen Boris Berezovskij byl nalezen oběšen ve svém domě v Berkshire.
Vyšetřování druhého případu skončilo bez závěru. Vrahy Němcova podle Putina čeká tvrdý trest. Věří mu ale někdo? Vždyť údajní vrazi Litviněnka žijí spokojeně v Moskvě a jeden z nich je členem ruského parlamentu. Také se objevila absurdní verze, že Němcova zabili západní zpravodajští provokatéři. Každopádně prezident sám nemusel řídit zmíněná odstranění nepohodlných. Paranoidní média odvedla své. Ale fakt, že po vraždách nebývá nikdo odsouzen, nahrává teorii polooficiálního souhlasu.
Die Tageszeitung: Chtějme neutrální vyšetřování
Dlouho byli Boris Němcov a Vladimir Putin protivníky. A dlouho se zdálo, že by se právě Němcov, který vystoupil proti válce v Čečensku, měl stát nástupcem Borise Jelcina. Za jeho vlády byl také Němcov ministrem a vicepremiérem. Jenže v roce 1999 do hry vstoupil rozvědčík Putin. Němcovovi se tak zavřel přístup k důležitým postům ve vedení země, konec jeho politické kariéry však Putinův mocenský nástup nepřinesl. Němcov patřil k lídrům opozičního spolku Solidarita a kritizoval účast ruských ozbrojenců v konfliktu na Ukrajině.
Nyní je třeba vést pátrání ve všech směrech, nemělo by tedy minout ani okolí prezidenta Putina. Dá se sice argumentovat tím, že Putin nemá z vraždy prospěch, takže v ní jeho blízcí logicky angažováni nejsou. Ale nenávist postrádá logiku. Pokud navíc Putin zaštiťuje vyšetřování, lze sotva čekat, že ukáže na někoho ze svého okolí. Prezident by měl své čisté svědomí dát najevo předáním vyšetřování do neutrálních rukou.
Čtěte také:
Moskva nepustila evropské politiky na pohřeb Němcova
Za vraždou Borise Němcova stojí Putin, tvrdí předák ruské opozice Navalnyj
