Mobilní aplikace Uber, jejímž prostřednictvím si mohou uživatelé sjednávat ve městech dopravu od zaregistrovaných řidičů, vyvolává v mnoha městech nelibost tradičních dopravců v čele s taxikáři. V Německu nyní odpor vyvrcholil dokonce plošným soudním zákazem nabízení a využívání služeb Uberu. Americká firma se však rozhodla zákaz ignorovat a jezdí dál. Případ vzbudil pozornost nejen německých médií. Úvodník mu věnoval i prestižní britský list Financial Times.
Angela Merkelová si málokdy nechá ujít příležitost poučit své francouzské a italské protějšky o potřebách strukturálních ekonomických reforem. Má pravdu. Ale její evropští partneři by mohli Merkelovou také upozornit na některá kostnatá místa německé ekonomiky, která by si zasloužila pozornost. Snad nejnaléhavějším z nich je deregulace služeb. Německý terciární sektor je spoután červenými páskami, které dusí konkurenci a protežují etablované společnosti.
Dobrým příkladem je způsob, jímž se německé autority zachovaly k nové taxislužbě Uber. Německo není jedinou zemí, jejíž uvítání sanfranciské firmy zdaleka nebylo vřelé. Stalo se ale první zemí v EU, která se rozhodla Uber zcela a plošně zakázat. Protivníci Uberu poukazují na nezřídka archaické regulace, mluví o rizicích spojených s kvalitou služeb a bezpečností pasažérů. Některé z těchto obav mohou mít své opodstatnění.
Nicméně aplikace zaměřené na přepravu patří do rostoucí skupiny internetových služeb, které slouží zájmům zákazníků a svědčí ekonomice. Německo, které obecně zaostává za ostatními západními státy v otázkách internetového připojení a souvisejících produktů, potřebuje být méně pedantské a více otevřené inovacím, jestliže chce rozhýbat svůj ospalý sektor služeb. To je přitom podmínka povzbuzení domácí poptávky. Německá ekonomika si vede dobře s velkým náskokem před zbytkem unie. Německá exportní mašina je třetí nejmocnější na světě díky německé výrobní síle. Ale jak se německý průmysl dostává pod sílící tlak globální konkurence, tamní ekonomika bude stále závislejší na domácí poptávce. A její produktivita v mnoha sektorech, zejména v dopravě, telekomunikacích a maloobchodě, zůstává mizerná kvůli přebujelé byrokracii.
Financial Times: Německo řeklo Uberu „nein“
Die Welt: Zákaz Uberu je vítězstvím byrokracie
Pro reportéra ze staré školy je zákaz služby Uber dobrou zprávou. Takový reportér používá v neznámých městech vždy klasické taxi a řidič bývá i častým hlasem hovořícím v reportáži. Jeho výpověď v sobě mívá cosi úředního, institucionálního. Promlouvá skrze něj duše města či veřejné mínění, vyjadřuje se k věcem veřejným. Slaví tedy nyní věc veřejná u frankfurtského soudu triumf?
Aplikace ze San Franciska Uber v posledních měsících dobývá jedno velkoměsto za druhým. Jízda černou limuzínou přivolanou chytrým telefonem stojí o něco více než klasické taxi, zato jsou ovšem auta dochvilná a řidič diskrétní, takže libovolný klient se může dvacet minut cítit jako milionář. Později se ještě přidala levnější služba UberPOP, kde si zákazník sedne mezi „normální lidi“ do asijského kompaktního vozu. Je to princip známý z chaotických metropolí Východu, v nichž se každé auto mění v neoficiální taxi, když někdo na krajnici zvedne ruku. S tím rozdílem, že v tomto případě je jízda registrována a zpoplatněna globální IT firmou.
Existuje tedy kapitalistická a komunistická varianta Uberu, firma uspokojí touhu po sociálním vyčlenění stejně jako po sdružování. Jen tím, alespoň podle přísného rozhodnutí frankfurtského soudu, firma porušuje německý zákon o přepravě osob. Jasné vítězství byrokracie, jak by obvykle řekl v desetiminutovém vzteklém monologu taxikář.
Frankfurter Allgemeine: Uber versus taxi
Těžko si představit větší drzost. Taxislužba Uber se prostě vzepřela rozhodnutí frankfurtského zemského soudu a hodlá dál jezdit po celém Německu a zprostředkovávat jízdy přes mobilní aplikace. Rozhodnutí soudu je nezákonné, tvrdí sanfranciská společnost ve svém zdůvodnění.
Už dlouho žádná firma neignorovala německou justici tak troufale. Avšak je pravda, že existují dobré důvody silně regulovanou soutěž taxislužeb liberalizovat a umožnit příchod nových hráčů včetně těch internetových. Zvýšení kvality služeb by bylo žádoucí. Kdo někdy musel vysvětlovat taxikáři, kudy má jet, nebo od něj dostal vynadáno za to, že jel příliš krátkou trasu, ví, o čem je řeč.
Nicméně taxikáři podléhají také povinnostem, které si zaslouží ochranu: nesmějí odmítnout klienta a nesmějí, na rozdíl od amerického start-upu, jednoduše zvyšovat ceny kvůli tomu, že ve městě je zrovna veletrh nebo že sněží. Měl by ovšem existovat způsob, jímž by vedle sebe obě strany mohly v míru existovat. Je úkolem politiků tomu věnovat část svých myšlenek. Cestující jim poděkují.
Čtěte také:
Uber zákony neporušuje, řidiči ale musí mít licenci, tvrdí ministerstvo
Profil: Uber nemá auta ani řidiče. Jenže prorazí, kamkoli přijde
V taxislužbě nastává revoluce. Praha nereaguje
Taxislužba Uber má zákaz v celém Německu, hodlá ale pokračovat
