Je v dlouhodobém zájmu národa i konzervativnců, aby Cameron vládl způsobem, který bude brát na vědomí potřeby a obavy všech voličů včetně těch, kteří pro něj nehlasovali, píše The Daily Telegraph. Sešup Libye do bezpráví po svržení plukovníka Kaddáfího v roce 2011 otevřel stavidla děsivého podnikání: pašování lidí z Afriky a Blízkého východu přes Středozemní moře do Evropy, popisuje The New York Times.
David Cameron sestavuje svůj vládní tým, který smíchá známé a důvěryhodné ministry s čerstvými konzervativními talenty. Tento tým se rychle pustí do práce bez všeho toho divadla, kterého bychom byli svědky v případě, že by parlamentní volby dopadly patem. I za to patří dík Davidu Cameronovi. Přes všechnu zaslouženou slávu volebního vítězství, v níž se nyní vyhřívá, premiér jistě ví, že jeho triumf nebyl absolutní. Konzervativci dostali méně než 37 procent hlasů ve volbách, v nichž třetina voličů zůstala doma. Tudíž se těší aktivní podpoře zhruba pětiny národa.
Je v dlouhodobém zájmu národa i konzervativnců, aby Cameron vládl způsobem, který bude brát na vědomí potřeby a obavy všech voličů včetně těch, kteří pro něj nehlasovali. Vše nasvědčuje tomu, že premiér si toho je vědom. Jeho páteční projev při návratu do Downing Street se soustředil na to, co může nová vláda udělat, aby pomohla nízkopříjmovým skupinám, rozšířila příležitosti a odměnila tvrdou práci.
The Daily Telegraph: Premiér má na čem stavět
The New York Times: Přemýšlení o migrantech
Sešup Libye do bezpráví po svržení plukovníka Kaddáfího v roce 2011 otevřel stavidla děsivého podnikání: pašování lidí z Afriky a Blízkého východu přes Středozemní moře do Evropy. Reakcí je mimo jiné evropská iniciativa, jež žádá Radu bezpečnosti OSN o rezoluci, která by požehnala vojenské akci proti pašerákům lidí na libyjském území. Vojenská intervence by byla hrubou chybou. Mohla by zničit snahy o vyjednání mocenské dohody mezi válčícími stranami v Libyi, což by pohřbilo naděje na politické řešení tamního chaosu.
Ve skutečnosti jde o cynickou strategii plynoucí z evropské paniky nad přílivem migrantů. Zabavování nebo potápění lodí není řešením. Mnohem lepším způsobem, jak pašeráky lidí vyřadit ze hry, by bylo učinit cestu z Libye do Evropy bezpečnější a legální. Rada bezpečnosti by měla jasně říci, že vojenská intervence není potřeba. Stačí trocha soucitu a slitování a také zdravý rozum.
SME: Fico záměrně provokuje
Sedmdesáté výročí osvobození mediálně zcela opanoval premiér Robert Fico se svou cestou do Moskvy, kterou poškodil slovenské zahraničněpolitické zájmy. Účast na oslavách, které evropští státníci až na jednoho dalšího bojkotovali, jiné hodnocení nesnese. Ficova řeč o tom, že „by bylo obrovskou chybou se nezúčastnit“, jenom zapadá do dlouhého řetězce výtržnictví, jako byly „nesmyslné sankce“ či „geopolitický souboj mezi USA a Ruskem“.
Svalit všechnu tu ostudu, kterou Fico Slovensku dělá, jen na starou lásku k Sovětskému svazu, by bylo krátkozraké. Fico provokuje záměrně a slouží Vladimiru Putinovi v informační válce. Otázkou je, proč mu spojenci tyto výtržnosti – na rozdíl od Miloše Zemana nebo Viktora Orbána – tolerují a zda budou dost trpěliví na to, aby to Slovensko nakonec hodně nebolelo.
Čtěte také:
Radek Palata: Britské volby vyhrála kvalita
Britská vláda nabírá obrysy, ministryní pro energetiku se stane Amber Ruddová
