Rozpad řeckého parlamentu na samém sklonku loňského roku vyvolal v zemi potřebu předčasných voleb. Jejich favoritem je krajně levicová strana Syriza bojující proti reformním a úsporným programům, jimiž Brusel podmínil záchranné půjčky. Není divu, že Evropa je z voleb, které proběhnou 25. ledna, nervózní. Hlasitěji než dříve se začíná mluvit i o variantě odchodu Řeků z eurozóny.
Je velmi důležité věnovat pozornost tomu, co se o Řecku říká v zahraničních médiích a diskuzích zahraničních politiků. Interpretace nálad za hranicemi a vyvozování správných závěrů je klíčové pro každou stranu, která by chtěla Řecku vládnout, nebo alespoň zasednout v parlamentu.
Ať se nám to líbí, nebo ne, mezinárodní reakce na výsledek voleb bude hrát zásadní roli v tom, jak bude vypadat osud naší země ve dnech po volbách. Strany by se také měly vyvarovat vypjatého populismu, jímž lákají voliče. Přinejmenším pokud je jejich skutečným zájmem ochrana země před nebezpečími, která před námi leží. Nezodpovědná rétorika a bušení se v prsa nemohou změnit realitu.
Například zvýšení poptávky po řeckých produktech a rovnoměrnější rozdělení bohatství, což všechny strany rády slibují, by vyžadovalo nejdříve zvýšení výroby a produktivity, čehož ještě žádná strana dosáhnout nedokázala. Problémy řecké výroby se v žádném případě nevyřeší tím, že je vůdce Syrizy Alexis Tsipras bude zcela ignorovat, stejně jako se přístup eurozóny k Řecku nezmění jen proto, že by si to přál. Důležité je především udržet Řecko v eurozóně tím, že se zvýší produktivita jeho ekonomiky.
Je třeba naslouchat
Frankfurter Allgemeine: Vstříc poslednímu aktu
Řecká tragédie se lopotí vstříc poslednímu dějství. Poznámka Evropské komise, že řecké členství v eurozóně je „neodvolatelné“, se může roztříštit o realitu. Jestli se „zachránci eura“ nechtějí úplně zesměšnit, nesmějí v případě vítězství Syrizy ve volbách připustit žádnou odchylku od reformního kurzu. Reformy, úspory a odbourávání přerostlého byrokratického aparátu byly podmínkami záchranných půjček. Jestli Alexis Tsipras vyhraje volby, bude prosazovat druhý odpis dluhu. Ten první v roce 2012 postihl soukromé investory.
Mezitím se tři čtvrtiny řeckého dluhu dostaly do rukou veřejných institucí, takže riziko leží na bedrech evropských daňových poplatníků. Přitom ministr financí Schäuble neustále opakoval, že záchranné půjčky jsou půjčky, nikoli transfery. Když si Tsipras vydupe druhý odpis, stanou se transfery z mnoha miliard eur. Přitom pozice Atén v nadcházejícím pokeru nevypadá úplně špatně. Loni země poprvé dosáhala primárního rozpočtového přebytku, takže na krátkou dobu se obejde bez další pomoci.
Na druhé straně při nových politických turbulencích hrozí pád zpět do recese, která z primárního přebytku udělá krátkou epizodu. V každém případě ovšem platí, že i když úrok řeckého dluhu činí v průměru jen 2,4 procenta ročně, jeho výše 175 procent HDP nedává zemi reálnou možnost si s ním poradit. Takže k seškrtání dluhu nakonec dojde. Nejspíš ale skrytě. Splacení prostě proběhne „ad calendas graecas“, neboli na svatého Dyndy. Půjčené peníze jsou ve skutečnosti z velké části ztracené.
Financial Times: Řecko by nemělo hrát riskantní hry
Krajně levicová Syriza, strana, o níž před třemi lety sotvakdo věděl, je dnes favoritem nadcházejících řeckých voleb. Mohou to být nejvýznamnější volby v demokratické historii Řecka po roce 1974. Syriza a její vůdce Alexis Tsipras vyrostli na nesmlouvavé kritice podmínek mezinárodní pomoci, které vláda vyjednala v roce 2012. Tsipras v minulosti prosazoval politiku odmítnutí splátek části řeckého dluhu, zrušení škrtů ve veřejných výdajích, a dokonce i odchodu z eurozóny.
Před třemi lety by takové hrozby vyvolaly na evropských trzích vlnu strachu. Dnes už ale stojí ochranné valy, které vystavěla EU a jejichž úkolem je zpomalovat šíření případné finanční nákazy, a zdá se, že fungují – zatímco výnos řeckých dluhopisů dramaticky roste, ty španělské a italské se drží pod dvěma procenty. Vyhlídka na reálnou moc poněkud otupila rétoriku, s níž Syriza dosud napadala podmínky pomoci. Tsipras se nyní hlásí k euru a mluví o renegociaci podmínek namísto odmítnutí splácet dluh. Stane-li se premiérem, bude mít v ruce slabé karty.
Budoucí vláda bude muset někde najít miliardy eur, ale dluhopisový trh se Řecku prakticky uzavřel a země je dál závislá na trojce mezinárodních věřitelů. A dá se čekat, že podmínky, na nichž budou věřitelé skutečně trvat, budou přesně ty, proti nimž se Syriza nejostřeji vymezovala. Tsipras může mít i pravdu, že dluh ve výši 170 procent HDP je pro křehkou ekonomiku nezvládnutelným břemenem. Ale když je teď EU více než jindy připravena na úvahy o „Grexitu“, vláda v čele se Syrizou, která chce zůstat v eurozóně, nemůže být v jednáních o dluhu nijak zvlášť agresivní.
Připravil Martin Čaban
Čtěte také:
Řecké volby prověří sílu eurozóny
Ifo: Řecko se dostane z krize, jen když mu věřitelé odpustí dluhy
