Odmítnutí podpisu asociační dohody s EU přiblížilo Ukrajinu Rusku, což vyvolalo v zemi rozsáhlé protesty. Komentátoři listů v zemích sousedících s Ukrajinou je ovšem vykládají velmi různě. Zatímco ruský deník The Moscow Times z nich vyvozuje ztrátu legitimity prezidenta Viktora Janukovyče, slovenský deník SME jim prakticky nepřikládá váhu. Podle něj je o osudu Ukrajiny rozhodnuto na desítky let stejně jako o tom, že Slovensko bude mít společnou hranici se „Sovětským svazem 2.0“.
Rozdíly mezi Ruskem a Ukrajinou jsou fascinující. Milion Ukrajinců je schopen vyjít do ulic, mají-li pocit, že prezident nehájí jejich zájmy. A to přes policejní zásahy proti demonstracím. V Moskvě, 14milionovém městě, uváděly nejoptimističtější odhady stotisícovou účast během vrcholu protivládních demonstrací v prosinci 2011.
Vysvětlení obrovského rozdílu spočívá ve faktoru ropa. Všech 14 milionů Moskvanů tak či onak žije z ropných příjmů země. Projevují se ve všem od potravinových balíčků pro voliče starosty Sergeje Sobjanina po bonusy vyplácené policistům. Vysvětlují, proč v předražených restauracích sedí hosté. Paradoxem je, že nejvíce svého alfa samce podporují ti, kteří z ruské ropy mají nejméně.
Ale Ukrajina ropu nemá. Tři miliony Kyjevanů si musejí najít jiný zdroj obživy. Svým lídrům proto nic nedluží. Pro ně prezident není alfa samec kouzlící s penzemi a dárky. Zatímco sto tisíc Rusů šlo frustrovaně domů, milion Ukrajinců v ulicích zbavuje Janukovyče legitimity.
Tato síla již donutila některé jeho blízké spojence k rezignaci. Nesympatizují s lidmi na náměstích, jen nechtějí být součástí poraženého týmu. Už před vypuknutím nepokojů prezident prohrával v popularitě s lídrem opozice Vitalijem Kličkem.
The Moscow Times: Janukovyč není alfa samec
SME: Třetí Putinova výhra
Dějiny hodnotí státníky na základě několika málo věcí, které po nich zůstanou v paměti. Pokud jde o ukrajinského prezidenta Janukovyče, hodnocení bude obsahovat jediné slovo – Vilnius. Odmítnutí asociační dohody s EU je životním rozhodnutím Viktora Janukovyče. A nikdo se nebude ptát, zda jej učinil svobodně, pod nátlakem, sám, nebo po poradě s oligarchy.
Dát košem Bruselu znamená přijmout železné objetí Moskvy, z nějž se už nevykroutí. Stane se tak v euroasijské unii. Je pravda, že na barikády v Kyjevě vyšly statisíce, ale – při vší úctě – na realitě to nic nezmění. Vilnius rozhodl o Ukrajině na desetiletí. Vilnius je třetí velkou Putinovou výhrou ve strategických bitvách o zachování vlivu v bývalých državách.
Prvním byla gruzínská příhoda, na níž ukázal, kdo je pánem Kavkazu. Druhou bukurešťský summit NATO, kde ruská lobby vyšachovala ze hry akční plán členství pro Gruzii a Ukrajinu. Tentokrát to nebyla lobby, ale aukce – kdo nabídne víc?
Na Slovensku bychom měli smutnit za Ukrajinou jako ztracenou příležitostí. Přímý důsledek, který z Vilniusu plyne, je totiž společná hranice se SSSR 2.0. Sousedství s medvědem už bez tisíci kilometrového nárazníku může dostat Slovensko do geopolitické šlamastyky, zvláště pokud se v EU stane něco ošklivého.
Čtěte také:
Ukrajina na rozcestí: Evropa slibuje růst, Rusko plyn
