V předvečer referenda o skotské nezávislosti si žádný z deníků v Británii netroufá odhadnout výsledek. Zato se zamýšlejí nad průběhem bezprecedentní kampaně a jejími dopady do britské politiky.
Ve čtvrtek to bude těsné. Příliš těsné na to, aby výsledek přinesl klid, jakkoli stále předpokládáme, že kampaň „Raději společně“ nakonec zvítězí. Tato kampaň však byla vážně úděsná. Žádná vášeň. Žádný pohled do budoucna. Nic, co by dokázalo přebít emoce, naději a rétoriku Alexe Salmonda.
Podezírám autory kampaně, že vzhledem k tomu, jak po dlouhou dobu vypadaly průzkumy veřejného mínění, podlehli představě, že nemusejí nic dělat. A teď, když se jejich vedení smrsklo na nulu, přešli do fáze paniky a nabízejí skoro cokoli, aby si zajistili vítězství, jakkoli těsné.
Podivné je, že kampaň „Raději společně“ se dopouští úplně stejných chyb, jaké celá léta dělali unionisté v Severním Irsku. Bylo to vždy spíš „jestli opustíte unii, budete na tom finančně hůř a budete jen politickou blechou“ než „zůstaňte v unii kvůli tomu, co všechno jsme za staletí společně dokázali“. To je velmi negativní přístup ke kampani. Potřebujete příběh. Potřebujete vizi, která přitáhne. Kampaň se nikdy neměla zvrhnout v souboj statu quo proti představě nového, suverénního, nezávislého národa.
Ať to skončí jakkoli, těsné ano, nebo těsné ne, dopad na severoirský unionismus bude enormní. Jeho zastánce skotské referendum vystraší, protože nabourá od základu celou jejich argumentaci o ústavní a geografické integritě Spojeného království. Budou se muset také vyrovnat s reakcí republikánů, kteří řeknou buď: „Ano, Skotsko zůstalo v království – prozatím a jen těsně,“ anebo: „Skotsko je pryč, tak co nám chcete povídat o nějakém spojeném království?“
The Telegraph: Dopad na Severní Irsko
The Guardian: Ať to dopadne jakkoli, britská politika se změní
V posledních bouřlivých dnech Skotsko nepochybně pochopilo, že politika v zemi se nevratně změnila. Za titulky v pátečních novinách, ať budou znít jakkoli, bude ležet fakt, že dynamika tohoto sporu přesahuje jeho výsledek. Tentokrát skutečně platí, že politika už nikdy nebude stejná. Všichni jsme to viděli v ulicích. Mladí lidé se ponořili hluboko do kampaně. Voliči, kteří dosud politiku ignorovali, spěchali, aby se zaregistrovali (118 tisíc za poslední měsíc). Tato směs vyvolala atmosféru, která je nejen omamná, překotná, ale také očistná. Nechme stranou smutek, do nějž se o víkendu ponoří bojovníci jedné nebo druhé strany. Skotsko bude v každém případě jiné.
Nepohodlí lídrů z Westminsteru při jejich nájezdech na sever bylo zřetelné stejně jako potíže, s nimiž hledali odpověď na štulce Alexe Salmonda o vzdáleném establishmentu, který ztratil kontakt se svou severní výspou. Uvědomili si, že voliči pramálo touží po návratu starých časů, v nichž unie přinášela stabilitu a prosperitu. Tomu už nevěří.
Stejně tak ale nevěří tomu, že by partnerství nemělo co nabídnout. Mezi oběma tábory přesvědčených se utvořila široká vrstva voličů, téměř určitě většina, kteří vkládají do Skotska velké naděje – někteří z nich budou volit ano, jiní ne. Chtějí silnější parlament, společnost, jež je tvarována skotskými principy, a cit pro kulturu a historii, s nimiž chtějí zůstat v kontaktu. Někteří vidí v nezávislosti ohrožení těchto cílů, jiní jsou přesvědčeni, že Westminsteru nelze věřit, že tyto cíle naplní. Ale všichni chtějí v podstatě totéž. Jestli si Westminster toto sdělení z kampaně neodnesl, neposlouchal. Pro politické strany je to nepříjemné, protože to znamená, že tak jako tak vzniklo hnutí, které nepůjde snadno řídit nebo ovládnout. Kampaň změnila politickou krajinu.
The Daily Telegraph: Diskreditace souhlasu
Skotové čelí volbě, jejíž následky se promítnou do velmi vzdálené budoucnosti, obzvláště jestli se rozhodnou po více než třech stoletích rozbít unii a stát se nezávislým národem. Za takových podmínek je klíčové, aby voliči přistoupili k volbě s plnou znalostí faktů a s úplně svobodným přístupem k argumentům. Jak ale stoupá nejistota ohledně výsledku referenda, někteří účastníci kampaně by rádi svým spoluobčanům tuto svobodu upřeli.
Do kampaně se vtírají ostré, až výhružné tóny. Hříšníci jsou na obou stranách, ale většina násilné rétoriky přece jen pochází z tábora Yes. Labouristický lídr Ed Miliband čelil nadávkám a šťouchancům během mítinku v Edinburghu. George Galloway ze strany Respect byl nazván „zrádcem“ a „loutkou toryů“ a v Glasgow mu demonstranti vyhrožovali, že „dostane kulku“.
Je pochopitelné, že v zásadním rozhodování budou hrát roli vášně. Ale drtivá většina na obou stranách je dokázala udržet na uzdě. A Alexi Salmondovi vůbec neslouží ke cti, že jeho tým pomáhal vytvářet atmosféru, v níž nepřátelství a vulgarita vzkvétají. Je například znepokojivé, že Salmondova ekonomická strategie byla během kampaně roztrhána na kusy, ovšem jeho reakcí byly útoky na ty, kteří pochybnosti vznesli. Včetně Nicka Robinsona z BBC, což vyvolalo pochod stovek zastánců nezávislosti za umlčení této instituce. Vůdci zastánců nezávislosti by měli mít na paměti, že tupit nepřítele není totéž jako vyvrátit jeho argumenty.
Čtěte také:
Paul Millar: Skoti jsou v podstatě britští Slováci
MMF: Skotská nezávislost může zahýbat se stabilitou trhů
Cameron slíbil Skotsku větší pravomoci, když odmítne samostatnost
Skotská nezávislost donutí EU řešit neznámou právní situaci
Cameron: Skotská nezávislost bude bolestivý rozvod
Skotské banky hrozí odchodem. Sídlo by přesunuly do Anglie
Nezávislost neřeší jen Skotsko. V Barceloně demonstrovaly statisíce Katalánců
