Časy se mění a zásadní dopad na vývoj společnosti pozvolna přebírá generace Z. Generace dětí nového tisíciletí, generace lidí, jejichž dětství formoval internet a vše s ním spjaté. Zásluhou této skutečnosti – a také částečně pomíjející koronavirové pandemie – pak v posledních letech vstupuje do popředí fenomén esportu. Fenomén, kdy lidé narození po roce 2000, a vlastně nejen ti, čím dál více obdivují hráče, kteří namísto hokejky drží v ruce počítačovou myš a nestřílejí pukem na bránu, nýbrž virtuálním samopalem po svých soupeřích. A kteří za to v určitých případech dostávají i velmi slušně zaplaceno.
„Odměny se mohou pohybovat v řádu tisíců eur měsíčně. Záleží na typu hry a prestižnosti daného turnaje, dané ligy,“ objasňuje Daniel Kloud, šéf jednoho z nejznámějších esportových klubů v Česku – klubu Entropiq. „Ti, kteří hrají například nejlepší franšízovanou ligu League of Legends, si přijdou třeba i na víc než deset tisíc eur měsíčně,“ dodává.
Hráčské odměny se stupňují úměrně s tím, jak esport nabírá popularitu. V rámci Česka se v něm aktuálně točí na 150 milionů korun. Celosvětový trh pak dle Kloudových odhadů dosahuje hodnoty zhruba 1,4 miliardy dolarů, tedy přibližně 34 miliard korun.
Z tohoto pohledu je zřejmé, že český, potažmo česko-slovenský trh, který je v tomto odvětví brán jako jeden celek, je jen pověstnou kapkou v moři. Data ze sázkových kanceláří nicméně naznačují, že zájem diváků roste exponenciálně a Česko a Slovensko se na ty největší země rychle dotahují.
„Myslím si, že není daleko doba, kdy se esport u nás stane čtvrtým nejsledovanějším sportem vůbec,“ předvídá s tím, že potenciálu a talentů zde máme více než dost. Stačí například zmínit jména, totiž přezdívky, jako Humanoid (Marek Brázda), Carzzy (Matyáš Orság), Frozen (David Čerňanský), Styko (Martin Styk) či Oskar (Tomáš Šťastný). Ti všichni se v rámci elektronického sportu řadí mezi širší světovou špičku.
Je to hlavně o soustředění
Jedním z dalších důležitých faktorů, který v posledních letech značně přispívá k rozvoji esportu jako takového, je skutečnost, že se v něm angažuje čím dál více známých podnikatelů a miliardářů. Ostatně, je to i případ Entropiqu, který byl založen v roce 2020 matematikem a úspěšným hráčem pokeru Martinem Kabrhelem a do něhož vloni majetkově vstoupil i dle Forbesu 91. nejbohatší Čech Karel Janeček.
Janeček do firmy vložil několik desítek milionů korun, které vedení Entropiqu použilo na etablování značky a rozvoj týmů a hráčů. Ačkoliv se to totiž nezdá, zajistit fungování takového klubu je z časového, a hlavně finančního hlediska vskutku náročné. Tedy za předpokladu toho, že se má tento byznys brát skutečně vážně.
„Sehnat a zaplatit hráče je jedna věc. Druhá věc je umět se o ně postarat a pomoci jim zajistit vše potřebné. Včetně mentální podpory a hlídání jejich životosprávy. Na tuhle oblast se u nás v Entropiqu snažíme zaměřovat opravdu hodně. Troufám si říct, že jsme na tom možná i o něco lépe, než je ve světě běžné,“ říká Kloud a pokračuje: „Mít správnou životosprávu a dobrou kondici je podle nás extrémně důležité. I proto spolupracujeme s kondičními trenéry, výživovými poradci, máme vlastní fyzioterapeutku, která se o naše hráče stará, i mentální kouče. A děláme to z toho důvodu, že se snažíme maximalizovat hráčův potenciál. I kdybychom měli zvýšit jejich výkon například jen o tři čtyři procenta, tak do toho půjdeme, protože nám to dává smysl. Na úplném vrcholu jsou hráči výkonnostně velmi vyrovnaní, takže rozhoduje každá drobnost. Esport je hodně o soustředění.“
Hodně času a pevné nervy
Klubů nacházejících se na podobné úrovni jako Entropiq v Česku mnoho není. Technicky vzato se dají podle Klouda spočítat na prstech jedné ruky. Jsou jimi Enterprise Esports, Sampi, Sinners Esports či eSuba. Přestože jsou každý jiný, společné prý mají, že to s esportem jako takovým myslí vážně, vynakládají finanční prostředky na svůj další rozvoj a někteří z jejich hráčů se pařením her na počítači a poměřováním sil s ostatními mohou živit na plný úvazek.
Dostat se mezi uvedenou elitu může podle šéfa Entropiqu, jenž svoji funkci zastává zhruba jeden rok, každý. Tedy každý, kdo má alespoň nějaký talent a je ochoten tomu obětovat volný čas za účelem vlastního sebezdokonalování.
„Člověka to stojí extrémně hodně času a nervů, je zapotřebí u počítače denně nasedět hodiny a hodiny a cílevědomě trénovat. Není to tedy o tom si jen tak pro srandu jít zahrát Counter-Strike, ale opravdu se věnovat specifickým činnostem a vylepšovat je. Také je potřeba mít disciplínu, dodržovat jídelníček, mít dostatek spánku a tak podobně,“ vyjmenovává Kloud.
A jak že konkrétně se takový plejer dostane například právě až do Entropiqu? „Pokud má hráč talent, je dobrý a účastní se různých turnajů a dalších podobných akcí, je velmi pravděpodobné, že si jej tam někdo všimne a vytáhne ho nahoru. Respektive dá mu šanci ukázat, co v něm je. A když dotyčnou organizaci přesvědčí, postoupí v rámci česko-slovenského trhu na tu nejvyšší možnou úroveň,“ popisuje.
Co se hardwaru týče, vystačí si člověk s obyčejným stolním počítačem, který běží na operačním systému Windows. Tedy alespoň v případě již zmíněného ,Countra‘ či League of Legends. U jiných ,áčkových‘ her, jako je třeba PUBG, už bývají nároky na výkonnost PC poněkud větší. Je tomu mimo jiné proto, že ji hraje až 64 hráčů najednou.
Z Entropiqu až do týmu Formule 1
Vedle tradiční střílečky nebo nestárnoucího ,LoLka‘ se Kloudova organizace věnuje i závodním autům, respektive jejich virtuálním kopiím. A i v tomto ohledu se jí daří nadmíru dobře. Nedávno dokonce vychovala hráče, jenž to díky ní dotáhl až do virtuální stáje týmu jezdícího opravdovou F1.
„I my máme vlastní stáj a vloni se nám podařilo dokonce pár trofejí vyhrát. S naším Lukášem Podstatou, který český šampionát vyhrál, jsme posléze ukončili spolupráci a on se stal členem akademie virtuálního závodního týmu Williams F1,“ pyšní se Kloud.
O takovou možnost jsou hráči svádějící v postavách policistů nelítostný boj s teroristy (či naopak) nebo plejeři usilující o zničení nepřátelského Nexusu ochuzeni. Útěchou jim však je skutečnost, že se v rámci jejich herních platforem točí o to větší peníze: „Ty nejlepší ligy v League of Legends jsou licencované a uzavřené, takže se z nich nesestupuje a účastní se jich stálý počet týmů, přičemž pokud některý tým chce tuto licenci odkoupit, spekuluje se o částkách v řádu jedné miliardy korun.“
Ostatně i to je jeden z důvodů, proč je podle Klouda naprostá většina esportových týmů a organizací v současné době stále prodělečných. „Jedná se o investiční projekty, jejichž návratnost trvá několik let,“ tvrdí. Závěrem však doplňuje, že je zde v posledních měsících k vidění jeden velmi zajímavý a pozitivní trend. A sice že sponzorů, potažmo obchodních partnerů přibývá jak hub po dešti:
„Za rok mého působení v Entropiqu jsem si stačil všimnout, že se zájem sponzorů postupně zvyšuje a že to, o čem jsme se s nimi například vloni bavili jen jako o možnosti, začíná dostávat konkrétní obrysy a že vznikají nová partnerství. My takto spolupracujeme například s McDonald’s, Pumou či Samsungem, přičemž další sponzoři by, doufejme, mohli již brzy následovat. Obecně lze tedy konstatovat, že tady existuje stále více firem, které dříve o esportu vůbec neuvažovaly a dnes jsou hrdými partnery některého z klubů.“
