O osudu Petra Žaludy bylo rozhodnuto ve stejné vteřině, ve které si Jiří Rusnok vybral za ministra dopravy Bc. Zdeňka Žáka. Vše, co se dělo od té doby byly jen kroky, které směřovaly k Žaludovu odvolání. Pokud možno ještě před hlasováním o důvěře vládě, aby pan ministr i pan premiér mohli tvrdit, že konali v dobré víře, že důvěru dostanou. Ve skutečnosti tento krok velmi jasně dokumentuje Žákův strach z toho, že vláda důvěru nedostane a on svůj úkol odvolat Žaludův management ani napodruhé nesplní.
V tom spěchu a strachu si pak vůbec nelámal hlavu s tím, jak zásadní personální změnu zdůvodní. To, jak to nakonec učinil, dokumentuje totiž jeho naprostou neznalost problematiky, jíž se podle svého životopisu zabývá už nějakých patnáct let. O mikroekonomii nemluvě. Tvrdit, že hospodaření Českých drah (ČD) se zlepšuje na úkor nárůstu investic, které nemají žádný přínos, je ekonomický nesmysl. Investice naopak zatěžují hospodaření firmy odpisy a citelně snižují hospodářský výsledek. Zvláště, když jde dnes o nějakých šest miliard ročně.
Odbory Žaludu podpořily
Je jasné, že nárůst zadlužení za Žaludy je masivní a přestavuje nespornou zátěž do budoucna. Je však otázkou, co jiného se s firmou dalo dělat. Dvacet let včetně těch čtyř, kdy v nich šéfoval staronový šéf Dalibor Zelený, nebyly České dráhy schopny investovat ani na úrovni odpisů. Projídaly tak svůj majetek a cestující jezdili v čím dál větším šrotu. Vnitřní dluh na vozovém parku a na nádražních budovách narostl na mnoho desítek miliard korun.
Po vstupu do Evropské unie navíc nebylo možné, aby do obnovy vozového parku investoval stát, který v přechozích letech peníze z drah vysával příliš nízkou úhradou ztráty z osobní dopravy. A v posledních letech se trh železniční dopravy otevírá. Konkurovat německým a britským drahám s třicet let starým šrotem by byla sebevražda. Připravit se na vstup konkurence tak bylo možné jen rozumným zadlužováním a prodejem majetku. A jestli to Žaluda přehnal? To z výroční zprávy nevyčte ani dobrý účetní, natož Žákova akční dozorčí rada. K tomu je nutný pohled na model cash flow, který ve funkční podobně mimochodem vznikl také až za Žaludova vedení díky Michalu Nebeskému, nynějšímu šéfovi Citibank.
Vrácení investic pod odpisy znamená návrat ke šrotovým drahám a zaručenou cestu k zániku ČD. A těch třicet tisíc železničářů to dobře ví. Také proto jejich zástupci v dozorčí radě hlasovali proti ministrovi, ke kterému by jinak měli mít politicky blízko.
Čtěte další komentáře Pavla Párala:
